Článek
Je určitě dobré, když člověk po úspěšně vykonané práci obdrží odpovídající ocenění, ať již má slovní a morální nebo materiální a finanční podobu. Nebo i zážitkovou. Každý je rád, je-li jeho působení registrováno, a ještě lépe uznáno jako užitečné, byť se někteří navenek tváří pohrdavě a odmítavě. Má-li zde být použit poněkud extrémní příklad, pak i násilníci, zloději a recidivisté cítí potěšení, pokud někdo ocení jejich šikovnost a úspěšnost, která však v jejich případě není společensky žádoucí, poněvadž leží za hranicí zákona.
Drobná odbočka v předchozím souvětí nepatří mezi samoúčelné a neslouží, aby pouze zaplnila kousek prostoru. Leckteří rodiče budou konfrontováni s poznáním, že jejich potomek se sice řadí mezi studijně a známkově velmi dobré a někdy až nejlepší, ale v jeho chování se velmi často prokazují závažné nedostatky. Obecně napíšu, že pravidelně porušuje školní řád - a dokonce se děje v řadě položek. Zákonitě se ptejme - jak má vypadat jeho odměna za vysvědčení? Má vůbec nějakou dostat? Jak by mu ona skutečnost měla být sdělena a vysvětlena? Tak trochu jde o pověstný prubířský kámen.
Odměna by měla být pevnou součástí pracovního procesu a zapomínat by se na ni jistě nemělo ani ve škole. Jenže se ukazuje spousta problémů, z nichž část už nám není neznámá. Stačí připomenout skutečnost, kdy jeden žák za méně úsilí dostane lepší známku, nebo situaci, kdy student s horšími známkami inkasuje vyšší odměnu, protože jeho rodiče jsou v podstatně lepší majetkové a finanční situaci. Jak si zřejmě dokážeme představit, dopady mohou a budou mít pozitivní i negativní podobu a zpravidla se odrazí do sebevědomí a sebehodnocení zúčastněných jedinců. O morálních důsledcích ani nemluvě. Taktéž na ně bychom jako dospělí měli myslet.
Snad nám může být útěchou konstatování, že úplné spravedlnosti nikdy na světě nebylo a ani nebude dosaženo, a tak mohou různé školní pokřivenosti sloužit tak trochu jako příprava na skutečný život. Významné místo má tak fakt, nejen co dítě dostane, ale i jaký je připojen komentář. Nad ním a nad jeho obsahem a tónem by matky a otcové bezesporu měli přemýšlet. Impulzivní vystoupení přinese zpravidla škodu a nikoli žádoucí výsledek. Pamatujme proto na známou a platnou životní moudrost - „mluviti stříbro, mlčeti zlato“. Z dávné dobrodružné četby připojím - Arabové říkají, že slovo vyřčené nechytí ani kůň nejrychlejší.
Mnozí dospělí lidé a zejména skupina úzkostných, náročných a perfekcionistických rodičů vidí ve vysvědčení významný prvek, který podstatným způsobem ovlivňuje život. Částečně se dostávají až do polohy, že podle obsahu vysvědčení svých dětí odvozují kvalitu svého života a svou osobní prestiž. S uvedeným přístupem jsou pochopitelně spjaty jejich osobní pocity, názory, postoje a praktické činy. Neuvědomují si, že na sebe, a především na své ratolesti vytvářejí značně silný tlak, v němž se zrovna dobře, uvolněně a radostně nepracuje. Ještě horší je situace, když - v době svého studia tehdy neúspěšní - dnešní rodiče do svých potomků vkládají nadměrně vysoké naděje a očekávají od nich excelentní výkony včetně úspěšného složení přijímací zkoušky na jimi zvolenou SŠ a/nebo VŠ.
