Článek
Kdo by nyní čekal dramatické líčení, jak zachraňuje svého partnera či bratra nebo docela cizí muže někde uprostřed válečných bojů, bude patrně zklamán. Jistě se uvedených situací najde poměrně dlouhá řada, neboť válka trvá již skoro 1050 dnů. A leckteré poskytnou dramatický obrázek. Jistě by se tam nikdo nechtěl vyskytnout osobně.
Podobně by někomu mohly naskočit poněkud lechtivé obrazy, kdy by se nechal inspirovat shlédnutými erotickými filmy či videi, během nichž nějaká obecná a anonymní zdravotní sestra „ošetřuje“ jisté pacienty. Takřka vše je možné, leč tudy dnešní cestička nepovede. Já bych se rád zastavil u praktičtější podoby, se kterou máme možnost se v našich aktuálních životech setkávat. Důvtipné osobě již dochází, že se někdo dostavil do čekárny u lékaře a po chvíli čekání, jak je zvykem, vyjde ven zdravotní sestra. Přízvuk ji hned prozradí, že nepatří mezi rodilé mluvčí. Hlavou bleskne, že žena ruské příslušnosti u nás nejspíše pracovat nebude. Pak musí jít o zdravotní sestru z Ukrajiny. A něco se začíná rozjíždět. Především v hlavě.
Zřejmě nebude chybou upozornit na docela známou záležitost, kdy se docela hodně lidí poddává obecným názorovým stereotypům. Někdy si svoje kroky příliš neuvědomují, neboť konají v jakémsi automatickém modu. Už jen proto by si na své chování měli dát pozor. Neříkám, že naučené a zvnitřněné reakce jsou chybou. Naopak, šetří nám čas a energii, které je možné a mnohdy prospěšné věnovat na jiné úkoly a odlišným směrem. Přesto je užitečné si nad svým chováním ponechat kontrolu. Byť nemusí být úplná.
Nabízejí se konkrétní příklady. K lékaři musí aktuálně zamířit jedna slečna - žákyně z druhého stupně. Pravda, není již malým dítětem, ale přece jenom se řadí mezi nezletilé a doprovod rodiče a obecně zákonného zástupce se vyžaduje. I když se náctiletému potomkovi nemusí líbit, že se má v ordinaci svěřovat. Někdy s dost citlivými elementy - v tělesné a třeba i duševní rovině. Jakmile zdravotní sestra z Ukrajiny promluvila, dcera pohlédla na matku, která v jejích očích spatřila strach, obavy a nedůvěru. Obě trochu pokrčily rameny. No - nedá se nic dělat, musí se jít dovnitř. Snad vše proběhne v pořádku. Jako zajímavé se jeví zjištění, že děti jsou považovány za tzv. čisté listy a chovají se přirozeně a bezprostředně, a proto by tu neměly nastat komplikace. Jenže naše slečna má svoje zkušenosti s cizinci. Vidí a slyší, jak se někteří ve městě chovají ne zcela vhodně. Jsou hluční, roztahují se na veřejnosti, odhazují odpadky, často mívají v rukou cigarety a alkohol. Část spíše negativních poznatků má také ze třídy. V jejich řadách je celkem pět dětí z Ukrajiny. Dokud byly tři, tvořily uzavřenou skupinku a pomáhaly si. Po navýšení počtu se oddíl rozpadl a nyní leccos natropí. Tady se jedná o kapitolku na jindy.
Jak nám napovídá obecná lidová zkušenost - „konec dobrý, všechno dobré“. Vyšetření proběhlo naprosto bez potíží. Zdravotní sestra z Ukrajiny vystupovala cele profesionálně, měla přehled, orientovala se v dokumentech, věděla, kam pro co má sáhnout, kontrolovala přístup k panu doktorovi atd. Nic se nedalo vytknout. Po „akci“ obě ženy poděkovaly a rozloučily se. Venku se na sebe podívaly. Slov nebylo třeba. Trochu se styděly za svoje váhání, nejistotu a počáteční nedůvěru. Leč jejich chování považujme za normální. Příště budou „lepší“. Snad. Ale nesměřujme dopředu příliš lehce. Leckdy na ně po české sestře čeká zahraniční lékař.
