Článek
Že mívají některé ženy složitou a těžkou pozici, není v podstatě nic nového a překvapivého. Kdo sleduje aspoň trochu dění kolem sebe, bude něco vědět a třebas by přidal pár konkrétních příkladů. Část by mohlo poznání těžit z prostředí vlastní rodiny. Naším dnešním úkolem bude pouze registrovat a nikoli hodnotit. Zejména ne spekulovat, zda a případně nakolik se na uspořádání svých osobních, rodinných a pracovních komplikací podílejí ony samy.
Příběh oné starší paní není nijak obveselující. Je však pravdivý, jak jsem měl možnost sám sledovat v průřezu jistého času. Jako první příběh či oblast uváděla, jak si počínala v oblasti mezilidských vztahů. Nikdy se jí nestala vyložená tragédie, ale že by mohla hovořit ve vzletných termínech? Jistě nikoli. Postupem doby zjistila, že zůstává sama a musí se spoléhat opravdu jenom na sebe samotnou. Ano - vícekrát se ve vztazích s muži pokoušela o tzv. štěstí, ale nikdy nepochodila, jak si představovala. Doplňuje, že nikdy nechtěla a nežádala „nic velkého“. Co se nedá přesně změřit, vždy vyvolává nejasnosti a je předpokladem nedorozumění. A právě spekulování.
Druhou kapitolou je její práce. Jí se sice nikdy nebála, ale zdraví ji podle jejích slov zradilo. Po bližším zkoumání okolností se zjistí, že mu drobet pomohla, poněvadž nedbala ve všech životních etapách na příslušný druh a rozsah v péči. O pravidelnosti, řádnosti a vysoké kvalitě by se ani nedalo mluvit. Jak praví známá životní moudrost - „každý je strůjcem svého štěstí“.
Aktuálně se nachází v důchodu. Žije ve velkém domě, kam za ní občas přijede někdo z příbuzenstva. Takřka nikdo se neptá, jak vše může stihnout, aby obydlí udržela v ucházejícím stavu. Pochopitelně se zde nachází ještě finanční stránka. Dobře si ji uvědomuje, zejména s ohledem na tíživost. Ale kam by šla? Tady si jednak zvykla. Jednak nemá ráda nové věci a změny. Vůbec se na dnešní tzv. novou dobu dívá s určitým podezřením. Mezi její typické výroky patří - „tohle za nás nebylo, to by si nikdo nedovolil“ apod. Vrstevníci přikyvují.
Uvažovala, jak by svou situaci aspoň trochu vylepšila. I když se skoro nenudí a nabízí se možnost brigádnické činnosti, přesto práci neshání. Jako starou, pomalou a nevýkonnou ji na žádnou pořádnou práci nepřijmou, jak se nechává slyšet. Nabízí se úklid. Jenže sem by šla nerada. Za prvé ho má doma nad hlavu. Za druhé se nemá z důvodu lékařských zjištění dávat dohromady s látkami nebezpečného původu a dopadu při praktickém používání. Jak má zjištěno, ani rukavice ji plně neochrání. Přesněji poznamenáno, nejsou úplně špatné, ale jak se jí zapotí dlaně a prsty, dochází k zapaření kůže a k negativním následkům, které nechci detailně popisovat. Konečně, navstávala se během života dost a dost. Má hotovo. Proč by se na prahu sedmdesátky ještě měla někam cpát. A honit se!
Třetím důvodem je, že není zvědava, aby na ni někdo v jejím věku pokřikoval, dokonce ji ponižoval a dělal si z ní služku. Od jisté spolehlivé kamarádky slyšela, jak práce u nich řídí jakýsi mladík. Nedodělal školu, má bohatého tatíka a po nich se jen vozí. Nikdo ho nemá rád, ale musí se sklonit a fungovat. Kdo by chtěl být vyhozen na dlažbu? Prý bude raději žít o něco skromněji. Nepůjde ani žádat o žádné dávky. Připadala by si „nepatřičně“. Nechce být připodobňována ke skupině občanů, kteří sají ze státu finanční prostředky, přičemž se velmi málo zasloužili, aby mu něco dali. Někteří vůbec. Nebudeme stát vedle nich, jedná jinak - nechá si záležet, aby si zachovala aspoň drobet důstojnosti. Má svou hrdost a nenechá se vláčet a využívat. Či dokonce zneužívat. Proč by měla klesat ještě níže, než se právě nachází? Její pozice je opravdu těžká. Všimne si jí někdo? A pomůže?
