Článek
Původní verze nadpisu byla o něco delší - Ženy a význam čokolády v jejich životě. Chtěl jsem ho nechat, ale pak jsem z něj odstoupil. Zněl podle mého názoru moc nadneseně a leckdo by mohl očekávat, že se řádky budou blížit skoro až vědeckému pojednání. Což jsem neměl zahrnuto v plánu.
Co však lze s nejvyšší pravděpodobností potvrdit, je, že význam čokolády je velký. Obecně a samozřejmě u žen samotných. Leckdo zná skoro klasické a občas až pohnuté příběhy, jak ji vyhledávají, milují ji, jak jsou na ní závislé a jak je pro ně v řadě případů více důležitá než jejich kamarádka, a dokonce než životní partner, ať již mu říká jakkoli ne/správně. Ano, některé ženy se mi svěřily, že čokoláda patří mezi silnější hodnoty než určití lidé a že jsou schopny jí sníst dost velké množství. Kdyby je nebrzdil pocit studu a viny a neměly na očích domácí váhu, pak… raději si prý následující děje nemám ani představovat. Vlivem nadměrné konzumace sladkostí by si prý zničily kromě postavy také svou osobní pověst. Myslíte, že se jedná o nadsázku? Nikoli? Každý může přemýšlet a spekulovat.
Podařilo se mi vypátrat též přiznání jedné ženy, která uvedla, že z čokolády uždibuje v podstatě celý den. Když se blíží doba návratu ostatních, schová ji. Je právě otázkou do diskuse, zda o jejich „spádech“ a poklescích vědí také blízké osoby. U části žen se daří dění kolem čokolády udržet jakžtakž v tajnosti. Kupříkladu jsem se dozvěděl, jak jedna potají odebírá sladkosti svým vlastním dětem. Prostě se nemůže ovládnout, když vidí jejich zásoby a poklady. Naopak se jí daří sehrát důstojnou roli, když děti nesrovnalost odhalí. Nabízí jim vysvětlení jako - duch, myši v domě, tajemný princ, hladový čert aj. Jenže si sebekriticky uvědomuje dvě věci. Jednak jim neříká pravdu. Jednak by mohla být dříve nebo později odhalena. Děti rostou a pobírají více rozumu. Je balamucení správné? Má raději více myslet dopředu? Nebo zatloukat do poslední možné chvíle? Co bude pak? Kdy je prožívaná vina větší - že sladké věci neodolala? Nebo že o něco ochudila své potomky? Mohla by se například utěšovat faktem, že část matek spotřebuje peníze, které jí dá stát na dítě, na návykové látky?
Kolem čokolády se rovněž točí nemalé finanční prostředky. Zejména v poslední době, kdy se na internetu objevilo pár článků, že se kolem nich cosi děje. Jedná se přece o neúměrné navýšení ceny. Trh si počíná úplně opačně, než by si lidé přáli. Je-li něčeho málo, zdraží se, místo aby vyšli lidem vstříc. Oni vidí jinou logiku než trh, ale opravdu jde o „vinu“ trhu?
U čokolády též docela často slýcháme nevyžádané komentáře. Část z nich útočí na slabé stránky žen. Dílem by asi šlo souhlasit. Kdo je však dokonalý? Na druhé straně si připomeňme, jak v kritických situacích v domácnosti jsou dost často právě ženy osobami, které vytrvají a trampoty zvládnou. Mám na mysli třeba dlouhodobou nemoc dítěte. Nebo jeho handicap. Statistiky ukazují, jak muži „raději“ odejdou. Kdo je poté více statečný?
Říká se, že na závěr by měla být umístěna dobrá zpráva. Já bych si sem dovolil položit hned dvě. Nedávno mě inspirovala jedna kniha od poměrně mladé matky. V ní jsem se mj. dočetl o její závislosti na pojídání čokolády. Jedna známá jí poradila údajně velkou věc - když si člověk jde pro čokoládu pěšky, zaslouží si ji! Nemusíme přitakat v plném rozsahu, nicméně něco na její zmínce a uklidnění bude. A druhá? Jestliže se žena ohlédne za vším, co v práci a doma vykonala, klidně si může dát a ostatní by jí měli projevit ještě i trochu úcty. Nebo raději více. Máme sice ženy, které doma moc neudělají, vařit neumějí, pere za ně automatická pračka a mají robotický vysavač, ale přece jenom aspoň částečně domácnosti vládnou. Jaký je její stav? Přičemž pod „její“ můžeme myslet samu ženu, domácnost, a nakonec vlastně i čokoládu.
PS: abych od vědy úplně neodešel, doplním, že v dětském mozku se nachází centrum pro sladkosti, s dospíváním u chlapců slábne a u dívek si zachovává původní sílu, někdy s tendencí posilovat. Zbytek je v učení se na sladké a v kázni a sebeovládání.
