Článek
Nadpis by mohl leckoho poněkud zmást. Nebo by mohl vyvolat dojem, že ho chci vést někam, kam nechce, případně kde se pro něj nalézá neznámý terén. Proto se pokusím několika poznámkami a postřehy vnést jasno. Snad budu aspoň dílem úspěšný.
Podstatou myšlenky je názor, že vždy existovaly tzv. živé děti. Nemyslí se úplně při životě, ale že projevovaly více živosti a pohyblivosti, než bylo žádoucí. Často si na ně stěžovali vyučující a leckdy rovněž sami rodiče. Jistě nikoli náhodou vzniklo přirovnání - „je jako z divokých vajec“. V dané souvislosti by se dospělí rodiče asi měli kritičtěji podívat sami na sebe. Jak vypadalo jejich dětství? Především se myslí způsoby chování. Jak třeba reagovali na stanovení hranic a pravidel? Stačilo, aby rodiče řekli něco jednou? Museli pokyny a upozornění vícekrát opakovat? Nebo se přísnější z rodičů podíval a vše bylo jasné? Sahali matky a otcové po neustálém přemlouvání dětí jako dnes? Nebo přímo po tzv. výchovném prostředku, s nímž se z dnešního pohledu dopouštěli na dětech násilí?
Ptejme se dále. Jak se projevovali vůči autoritám ve svém okolí? Nezřídka by se zjistilo, že zdaleka nevystupovali jako svatoušci, jak si mysleli a jak se snaží předestírat svým dětem. Pochopitelně před nimi svoje prohřešky pečlivě tají. Případná vzpomínání babiček a dědečků jim nejsou moc příjemná. Kdo ví, na co vše si vzpomenou a co se provalí. Leckdy bývalo živosti více, než se hodilo a bylo zdrávo. A kdybychom měli možnost nahlédnout do jejich mysli, docela často bychom tam objevili myšlenku - „no, ještě štěstí, že jsem se tenkrát nesvěřil/a, ještě že to nevěděli“ apod. Kus autority rodiče by se patrně rozplynul. U části dnešních matek a otců se jedná o nepředstavitelný krok. Vždyť už takhle je v jejich vychovávání potomků dost potíží! Především s ohledem na jejich živost.
Jak zní podstatná otázka a na ni navazující. Jsou dnešní děti živější než jejich předchůdci? Čím je jejich neklid způsoben? Jsou jim předváděny jiné vzory? Mají více nápadů? Jaké asi je procento nevhodných? Je správné se vymlouvat na současnou dobu? Platí, že pokud mi nabídka moderních informačních a komunikačních technologií příliš zasahuje do života, tak se rozhodnu a omezím ji. Tak postupuje rozumný jedinec, která zná věcně správné řešení. Případně je vyloučí ze svého života, což úplně dnes nejde, ale ohraničí jejich užívání na nezbytně dlouho dobu. Sám pár lidí znám. Klidně k nim můžeme zařadit osoby, které se zřekly TV vysílání. Ano, řadu měsíců trvalo, než si zvykly. Měly méně podkladů, a hlavně jim chyběla tzv. kulisa, ale postupně si navykly na nový algoritmus a dnes by již neměnily. Jejich pozemská pouť je jimi samotnými viděna jako lepší, kvalitnější a hlavně smysluplnější.
V závěru bych rád připomněl, že živost může být způsobena jinými činiteli. Kupříkladu zvědavostí, jak dopadne jistá akce, jestli se naplní, co se naplánovalo. Ve hře je též tajemství, kdy leckdo je nucen provést řadu úkonů, aby něco nevyšlo najevo. Nepochybně se mohlo jednat o překvapení, které část osob vnímá jako nemilé. Jak vidíme, o problémy rozhodně nebude nouze. A tak bychom o nich mohli začít více uvažovat. Je reálné, že nás leccos napadne, jak by se dalo lépe postupovat. A kdyby nás někdo požádal o radu, můžeme mu pomoci. Třeba jak by mohl zvýšit nebo naopak snížit svoji živost. Někdo se připraví tak dobře, že tu může rozvinout svou novou živnost.
