Článek
Asi nebude daleko od pravdy tvrzení, že každý má svůj způsob trávení dovolené. Jeden se snaží kompenzovat celoroční sezení v kanceláři zvýšenou mírou pohybu, druhý se líně převaluje na mořském pobřeží z boku na bok, třetí sáhne po knize a čtvrtý třeba předělává byt. Konečně je na něj čas. Každá má určitou představu a k ní se snaží dopracovat, aby na daný čas mohl vzpomínat v dobrém a především aby si opravdu odpočinul.
Existují však tři skupiny pracovníků, kteří si od práce právě příliš neodpočinou. I když ne všichni workoholiky chápeme, víme o nich již poměrně dost, a proto je lehce přeskočme. Rozhodně bychom neměli opomenout druhou skupinu - funkcionáře, kteří řídí plnění úkolů z místa dovolené. Sedí doma v bytě, na chalupě nebo se opalují kdesi u moře a myslí jim probíhá jeden „užitečný nápad“ za druhým a/nebo nacházejí různé nedostatky a nedodělky, jejichž odstranění a řešení je nejdůležitější právě nyní. Co chvíli berou do rukou mobilní telefon a dirigují své podřízené anebo cosi zaručeně dobrého doporučují svým spolupracovníkům. Případně si nechávají mobilem dokladovat stav v určený den, hodinu nebo i hodiny, tedy několikrát za daný den. Někdy i s obrázky. Nevěříte? Ptejte se, sledujte a poslouchejte. I tak může dnes v zaměstnání vypadat využívání moderních spojovacích technologií. Část osob se chová, jako by nadále pobývaly na pracovišti. Jen si vlastně na pár dní s rodinou odskočily jinam, ale v hlavě jim stále běží proces plnění úkolů a ony zůstávají v takřka stálém informačním kontaktu, aniž by ostatní kolem měli tušení, co je ve věci. Asi kromě rodiny.
I když mnohým uvedená zvyklost a požadavky nevadí a nevnímají je negativně, nelze je z psychohygienických hledisek považovat za pozitivní. Tělo a mysl si po zátěži žádají své a jejich signály bychom neměli přehlížet. A konečně třetí uskupení tvoří podřízení s doporučením šéfů, aby „raději“ během dovolené zůstávali na / ve / spojení. Nejlépe na mobilním telefonu, kdyby „náhodou“ něco bylo potřeba řešit, případně aby občas sami pro „jistotu“ volali do firmy a ubezpečili se, že je vše v pořádku a nemusejí se „znepokojovat“. Pracovníci a pracovnice na recepcích by mohli vyprávět, kolik vzkazů z pracoviště je do rekreačních zařízení adresováno a kolik dovolujících se pracovníků se na ně ptalo. O e-mailech ani nemluvě. S vysokou pravděpodobností se jejich pozice blíží stavu, který běžně označujeme - „pracovní pohotovost“. Praktickou podobou je, že organismus a jeho tělesná i duševní složka setrvává v jistém stupni připravenosti a tím i napětí. Jak asi uznáme, s odpočíváním naznačený proces či stav moc dohromady nepůjde.
Ne vždy jsou požadavky nadřízených funkcionářů vysloveny natvrdo. Písemně již vůbec ne. Ale znáte to - přání šéfa je podřízenému rozkazem. Nebo aspoň vážným námětem k uvažování. Závěr se zdá jasný. Každý pracovník nechť si dopředu zváží, zda je s ohledem na stav práce a úkoly na dovolenou vhodná doba a zda ji chce opravdu využít k odpočinku a načerpání nových sil. Kolik ale má skutečné svobody?
