Článek
U kartářky
Co myslíte že dostal můj klient k narozeninám? Bylo mu 35. A mezi dárky byl poukaz na návštěvu u k.
U kartářky. Tehdy, za komoušů, samozřejmě nelegální. Poukaz dostal od kamarádů. On k té kartářce šel. „Aby byla sranda“, jak říkal. Nebyla sranda, bylo překvapení. Kartářka mu vyložila karty a říkala mu věci z jeho minulosti – jak je mohla vědět, nechápal. Ke konci sezení napsala list, dala ho do obálky a řekla: „Tady je vaše budoucnost“.
Pořád ještě vyvedený z rovnováhy strčil obálku do knihy, kterou měl rozečtenou (nebavila ho) a odešel. Návštěva byla zaplacená. Doma strčil knihu do knihovny, do zadní řady, ale ta kartářka mu nedala pokoj a nešla mu z hlavy a tak se asi po měsíci za ní vypravil znovu. Jenže ve vile, kde byl tenkrát, už nikdo nebydlel.
Všechno pak přikryl čas. Jak ubíhal, schoval do bezedné kapsy věci z minulosti, návštěvu i kartářku.
Po spoustě let, dlouhých let, dělal si můj klient ordnunk v knihovně a vyřazoval ty knihy, o nichž byl přesvědčen, že je nikdo z jeho potomků nebude číst.
Tehdy ta kniha ze zadní řady spadla na zem, na koberec a obálka z ní vypadla. Můj klient z ní vyndal list a s úžasem četl o svém sňatku, dvou dětech a dvou dalších událostech, které v čase návštěvy u kartářky byly teprve dalekou budoucností! Teprve to mělo být. A všechno se splnilo!
Na konci listu stálo, kdy a jak odejde. Umře ve spánku, v posteli, v listopadu. V roce, kdy mu bude 69. Můj klient se zmateně zadíval na kalendář, protože v tomhle roce už mu bylo 73. Takže vlastně přesluhoval…
A já, Vaše Smrtka, já jsem nevěděla, co dělat. Přece se za ním teď nepoženu s kosou? Mám si pro něj dojít takhle po termínu? Nebo bude na světě žít věčně a unudí se k smrti jako Emilia Marty v Čapkově Věci Makropulos? A vůbec – jak to, že i u nás v Božích mlýnech máme takovej bordel?! Ach jo.
Jenže potom mi došlo, co se stalo - on ten můj klient tu předpověď NEČETL! Kdyby ji četl, tak by býval umřel včas. V tom listopadu. Nezmeškal by, kdepak! Protože vy lidi, když si něco pustíte do hlavy….
