Článek
Je fakt, že mládí se rychle adaptuje na nové podmínky, rychle se zbavuje otravných vlivů jako je alkohol, nikotin, únava. Je pár dní po maturitě, pár dní do přijímaček, ale to se zvládne. Po krátkém odpočinku v chatě pod lesem jsme s kámoškou plánovaly, co s načatým svobodným dnem. Jasně, jdeme k vodě, je to přece jen pár kilometrů! A je to z kopce! Vůbec nám nedošlo, že zpět nás čeká výšlap do kopce. A že náš jediný dopravní prostředek je pěškobus! Nic jsme neřešily, nic nemělo šanci překazit náš jakýkoli praštěný nápad. Člověk se učí celý život, získává zkušenosti, které ho stimulují a vedou pak snad správným směrem. To ale nebyl náš případ. Do všeho padáme ihned, nejpozději ihned a střemhlav, zatmění mozku. Dorazily jsme asi po dvou hodinách na místo, rozložily komfort, tedy deku, krém, osušky, limo. Sluneční paprsky podpořily náš bronz, voda osvěžila tělo, přímo bohémský pocit, že jsme nej, nej, pro změnu zase nej, samé superlativy. Horký podvečer nás nasměroval domů. Obě v bikinách jsme přitahovaly chtivé a smyslné pohledy mužského rodu. Není divu, vždyť jsme přece nej! Navíc jsme si vyzuly plátěnky, bosé jsme se provokativně lehkou chůzí blížily domů, tedy na chatu. Jo, ještě lehce, ale poprvé a naposledy. Na horkém chodníku jsme zatím nic necítily, ale další cesta vedla polem. Tam nastala zpětná reakce. Chodidla se změnila v jeden obrovský puchýř! Ne, nechci si to ani dnes připomínat, strašná bolest přetrvávala i po prasknutí puchýře, jaký si nepřejete ani ve zlém snu zažít. Jak to bylo dál? No, jak. Večer pro nás přijeli rodiče, kteří nás konejšili, chlácholili, litovali… Kdyby jen tušili, co jsme, ale ve vší poctivosti, vyváděly!
