Článek
Rodiče si nevybíráme, takže když si někoho berete s láskou a nejlepšími úmysly, nikdy nemůžete ani tušit, jak velkou „bandu“ s sebou táhne , či za sebou, nebo se zkrátka ziskuchtivě nečekaně vyskytne! Neznámá mozaika, kterou nevymyslíš, ale pak se jí nezbavíš. Můj případ. Velká láska neustále narušována příšernými příšerami v podobě příšerných nechtěných otravných návštěv. Přijely hogofogo, jen braly, záviděly i tu práci na pozemku… Městské zhýčkané marnotratné paničky budižkničemu, propocený silon, ukopnuté špičky na dávno nemoderních vysokých lodičkách, ze kterých vás už od vidění bolí nohy. V hlavě duto, jen narcismus a jak k něčemu lehce přijít jedině zdarma a bez vlastního přičinění. Bylo mi brzy jasné, že se jich nikdy nezbavíme, pokud na klidné části zahrady vybudujeme např. plánovaný bazén pro naše dítě, klouzačku, tobogán, velké hrací pole s labyrintem, hrami a dalšími vychytávkami. Moje rozhodnutí bylo nutné, ale nedobrovolné, bylo z mnoha dalších důvodů nezbytné. Celé staletí jsem odpírala to, po čem jsem tak toužila! Chápete ten děsnej paradox? Dnes vím, že jsem měla utéct i s dítětem a být v perfektní přírodě v horách s našima, nebo jen tak. V mém muži jsem neměla tehdy, bohužel, pochopení, on neprokoukl falešné své příbuzné. Kdo něco podobného v nééé te vlastní rodině zažil, ví, o čem mluvím - píšu. Můj vysoký tlak z těchto „návštěv“ ustával, když se objevily ( r.ž.), mlčela jsem a trpně čekala, až vypadnou do svých „slušivých“ silonů a nicnedělání. Žralo mi to energii, ale muž to nechápal, tak jedině taktika. Dnes už jsou staré, obtloustlé, nikde nevítané! Jejich primitivismus jim však nedovolí zamyslet se nad příčinou neoblíbenosti a vlastně obav ze setkání se s nimi! Mé veselé představy o realizování příjemného přírodního prostředí byly rozmetány děsnými představami. To už jsem vlastně popsala. Ty běsky, tu běsku by určitě potěšilo mé zklamání z tehdejších plánů. Ale skončím pravdivým: „Úsměv tvé problémy nevyřeší, ale naštve ( = velmi slušně řečeno) tolik lidí, že to stojí za to!“
