Článek
Co tu děláš? Jsi normální? Co kdyby tu šel šéf?
No, tak to nevím, jak bych to vysvětlila. Dospělé ženské, tak praštěné, jako ve školce, nebo v blázinci.
Mívám a míváme praštěné nápady, které by člověk jinak smýšlející těžko pochopil. Ale my dvě fakt míváme úplně ujeté nápady. Tentokrát jsme se vzájemně schovávaly mezi úzkými skříňkami na chodbách, které sice byly vyšší než my, ale velmi úzké, takže jsme se musely na pár minut vyfouknout, tedy zbavit i posledního gramu vzduchu, abychom byly „ploché a uzší“. Stalo se, že kolem procházející člověk se zděsil, když uviděl ženskou přímo nalepenou na stěnu mezi dřevěnými skříňkami. Stála tam bezev slov jako výplň prostory. Jeho výraz ve tváři zděsil i nás samotné. Pokus o vystrašení někoho, kdo vstoupí do místnosti, naštěstí dopadl dobře. Tehdy jsem já stála jako bez dechu za skříní a čekala na toho, jedno koho, kdo vstoupí. Otevřely se dveře. „Baf!“ já a hup ven. Naštěstí to byla kolegyně. Jak bys to vysvětlila, kdyby vstoupil šéf? Dal by tě vyšetřit. On nepatří k srandistům za každou cenu. Tak to fakt nevím, ale tehdy mi došlo, že na takové srandy jsem, jsme už moc velké, staré!
