Článek
To ráno jsem se těžce budila s hlavou plnou alkoholických vidin. Jo, včera jsme zapíjeli zkoušky v jednom nejmenovaném baru, bylo to bezva, uvolněné, s čistou hlavou bez myšlenek na učení, šrocení, nervy, že něco nebudu vědět… Takže oslava jasná! Co mi ale nebylo jasné, byla nepřítomnost mé peněženky se vším všudy: doklady, jízdenky, adresy, fotky aj. dívčí taje. Pomalu se rozpomínám. Ano, bavili jsme se skvěle, popíjeli, smáli se, tancovali. Jeden ze známých mé kámošky se kolem mne pořád motal, lichotil mi, domlouval se na zítřek, objednával další drinky, oblboval mne, balil mne, zřejmě byl přesvědčený z mých rozesmátých reakcí, že úspěšně. Všichni rozevlátí a ovínění jsme se v pozdních nočních hodinách rozešli do svých domovů či ubytoven. Ihned jsem u spolužačky tvrdě usnula, no a ráno- to už víte. Hned po otevření očí jsem je radši zavřela, že snad peněženku uvidím na stole. Nic. Blbá představa vyřizování si všech dokladů znovu, navíc na úřadech úřadují většinou velmi nepříjemné, protivné, ironické, neochotné vyhořelé ženštiny. Tu mi v jednom uchu zaznělo: ,,Zítra tam a tam a v tolik." Fakt to řekl? Uvidím. V řečenou hodinu jsem se vypravila do určené kavárny hlavně s cílem postěžovat si na mou ztrátu. Seděl tam. A nejen to! Mával na mne mou peněženkou! Prý si chtěl pojistit, že přijdu! Konec dobrý, všechno dobré, ale ten můj stres mu nedaruju! Nicméně naše randění brzy skončilo z mé strany, neb jsem se stala „jeho majetkem“ a už mne chtěl táhnout k jeho rodičům jako potencionální nevěst(k)u! Ne, tak to fakt ne, nejsem ani dar ani na prodej. O svém životě a partnerovi chci a budu rozhodovat sama. Tečka.
