Článek
Všechno je jen recese
„Koukej se tamhle!“, ukázala Kateřina rukou jen několik metrů před sebe. Pohlédl udaným směrem, kde kousek od cesty leželi čtyři mladíci úplně nazí.
„Petře, to snad není možné, vždyť jsou to už chlapi a je dvanáct dopoledne.“
„To je všechno jen recese, chtějí být něčím výjimeční a na víc zřejmě nemají.“
„To jsi celý ty, dokázal bys omluvit i vraždu! A co ta spousta prázdných láhví kolem? Všiml sis, že nejsou od minerálky?“
Kateřina se již odpovědi nedočkala, protože mladík, asi dvacetiletý, který k nim byl nejblíže, vstal a s naprostým klidem přešel před nimi na druhou stranu.
„Račte se mrknout mladá paní, něco takového hned tak neuvidíte, nemám pravdu?“
„Zapadni mladíku, není co obdivovat, snad jen blbost“, řekl Petr ještě s veselostí v hlase. Nahý mladík se chystal něco udělat, ale z hloučku se ozvalo „Nechej ho kámo, ať vodprejskne i s tou buchtou.“
Kateřina vzala Petra za ruku a táhla ho pryč.
„Nebav se s nimi, jsou opilí, ještě, že tu nejsou s námi děti.“
„Jenom se dělají důležití, většinou jsou to jen kecalové a zbabělci. Uznávám, že to pro tebe bylo nechutné, ale já to beru jako blbý vtip.“ Pokračovali dál kolem vody. Byla to jejich první dovolená bez dětí a chtěli ji patřičně využít.
----
Čtyři mladíci leželi dál v trávě.
„Vole, já se oblíkám, je to hovadina válet se tady na Adama. Už mě to nebaví!“
„Jste srabové, hošani, počkejte ještě na ten tábor, co se za chvíli přižene k obědu. Samá buchta, to se ta vedoucí zveksne.“
„Zrovna ty máš co ukazovat, vždyť ten tvůj pinďour nestojí za nic.“
„Končete pardi duchaplnou diskusi, nebo se tatínek nabudí.“
„Večer se jde na disko, tam se udělají nějaký koroptve, tak šetřete síly.“ Mladíci odešli a v trávě zůstalo plno prázdných láhví. Nebyly od minerálky!
----
Kateřina se nezmínila ani slovem o dopolední příhodě, ale nepěkný pocit se nevytrácel. Nevěděla proč. Petr to cítil a snažil se ji všelijak rozptýlit.
„Zvu tě večer na diskotéku do místní restaurace, myslím, že to bude zážitek. Třeba se tam objeví naši známí a bude zajímavé, jestli přijdou nazí.“
„Já bych si tedy nepřála, ani aby přišli oblečení, ale asi už budou po propitém dni dosti unaveni. Ale pozvání na diskotéku přijímám, protože bude zábavné vidět tě potácet se na parketu.“
„Myslím, že začneme trénovat figury, co říkáš?“
„Udělám všechno, co si přeješ a ještě o mnoho víc.“ Políbili se a nálada se jí pomalu vracela.
----
V osm večer byli připraveni. Kateřina si dala záležet, předtančila před Petra a čekala, jak ji pochválí.
„Nezdá se ti, že to přeháníš? Pleteš si místní diskotéku s volbou královny krásy. Tu sukni doporučuji vyměnit za kalhoty a tu průsvitnou blůzu za tričko!“
„To se mám zase převléknout?“
„Docela určitě, i pak budeš nejhezčí holka na parketu.“
„Děkuji, ty parlamentáři, já se tedy převlékám.“ Převlékla se a zavěšeni odcházeli do místní restaurace.
Bylo tam natřískáno, a ačkoliv byla všechna okna dokořán, bylo tam dusno až k zalknutí. Nakonec přece jen dvě místa našli. Měla strach, že budou ve svých třiceti letech na diskotéce nejstarší, ale pookřála, když zjistila, že tomu tak není. Lidé v kempu se chtěli bavit, a tohle byla jediná možnost, pokud se nechtěli jen procházet nebo koupat. Dostavili se tedy v hojném počtu, bez rozdílu věku. Poručil láhev červeného, marně by tu hledali značku, kterou měli rádi, ale vůbec jim to nevadilo.
Po nevalném úvodu místního diskžokeje se začalo hrát a oba byli rádi, že sedí daleko od zdroje. Nebylo slyšet ani slova. Šli tedy tančit a povzbuzeni vínem byli tolerantní k hlučnému prostředí diskotéky.
----
„Jsou tady ti dva mastňáci, vole, co zacláněli na louce. Ta jeho stará je docela kus, chtělo by to mukla vytočit. Dáme se do toho, ať není nuda!“ Čtyři hoši hledali očima námět své příští zábavy. „Jde se na to pardi,“ prohodil zřejmě nejstarší z nich, který určoval, jak se bavit.
„Zapal mně kámo!“ oslovil Petra jeden z nich.
„Já nekouřím a jako kámoše si mě s někým pleteš!“
„My se přece známe, vole, ne?“
Tohle už bylo dost i na tolerantního Petra. „Nech toho a zmiz i se svými adolescentními nápady.“
„Teď sis tedy vykoledoval pár přes držku, jestli to nechápeš.“ To už byli všichni čtyři u jejich stolu. Jeden uchopil Petra pod krk, druhý mu stočil ruce za záda a třetí přikryl ústa. Všechno se událo neskutečně rychle a zrovna tak rychle ho vytlačili ze sálu. Téměř nikdo si toho nevšiml. Kateřina chtěla utíkat ze sálu za nimi, ale poslední z party jí zastoupil cestu. Její volání nebylo vůbec slyšet. Sálem dunělo: Jsem bantam…..
----
Bledá, rozcuchaná, s natrženým tričkem stála nad svým mužem, který ležel na trávníku bez hnutí. Pomalu se přidal hlouček přihlížejících, nikdo nevěděl, co udělat. Krvácel z úst a pramének krve mu stékal za límec košile. Zmocnila se jí panika, roztřásla ji zimnice, nebyla schopná jediného slova. Klekla si k němu a začala mu rozepínat knoflíčky košile, jakoby to byla ta nejdůležitější činnost.
„Doktora, zavolejte doktora,“ konečně se někdo vzpamatoval.
Hudba v sále stále řvala dál.
Kdosi donesl sklenici studené vody a Kateřina začala Petrovi omývat obličej. Oční víčka se mu nepatrně zachvěla. „Žije,“ uklouzlo ji přes rty.
Konečně utichla příšerná zvuková kulisa a ozval se energický hlas: „Ustupte, jsem lékař.“
Všichni se poslušně rozestoupili a asi padesátiletý muž začal Petra prohlížet.
„Prosím vás, zachraňte ho, zmlátili ho jen proto, že jim nezapálil cigaretu, nikoho jsme neznali“, vzlykala Kateřina.
„Přivolejte sanitku, může mít zlomená žebra“, řekl doktor a dále Petra vyšetřoval.
Houkačka sanitky byla slyšet velice brzo. Smrtelně bledého Petra naložili na nosítka a hlouček přihlížejících se pomalu rozcházel.
----
Stála tam sama, stále ještě nemohla pochopit, co se stalo.
Nechtěla uvěřit tomu, že její muž tu ležel před chvílí zmlácen, snad i s vnitřním zraněním, neznámými výrostky, kterým nic neudělal a nikdy před tím je neviděl.
Náhle se jí vybavila věta, kterou tak vesele dopoledne pronesl:
Vždyť je to všechno jen recese…..
