Článek
O průběhu panické ataky má většina lidí zkreslenou představu. Mnoho z nich je dokonce přesvědčeno o tom, že jí trpí, aniž by tušili, jak opravdový záchvat této nemoci vypadá. Rozhodla jsem se proto sdílet svou osobní zkušenost z pohledu partnerky nemocného.
S panickými záchvaty se můj muž seznámil v ranné dospělosti. Byly to těžké chvíle plné nezvládnutelného strachu, pocitu ztráty kontroly a děsivé zimnice. Vždy přicházely z ničeho nic. „Já už to nevydržím,“ říkával partner roztřeseným hlasem a já nevěděla, jak mu pomoci. Pak se stal zázrak. Po narození syna se nemoc na dlouhou dobu odmlčela.
Když už jsme uvěřili v trvalé uzdravení, záchvaty se vrátily v plné síle. Bylo to strašné. Představte si situaci, kdy je váš blízký zcela v pořádku a pak najednou během pár sekund ztrácí kontrolu sám nad sebou. Přichází zimnice, třes, zrychlené dýchání a strach ze zešílení. „Je konec, už nikdy nebudu normálně žít,“ opakuje nemocný s neuvěřitelnou intenzitou.
Stav trvá někdy pět minut, ale může to být i půlhodina. „Co když to příště bude ještě horší? Určitě se zblázním nebo zabiju,“ naříká partner, když záchvat pomine. Strach se stává běžnou součástí života. Trpí všichni. Muž, vy i děti, před kterými lze tatínkovu nemoc jen těžko utajit.
Studovali jsme různé metody, jak panickou ataku zmírnit. Pomáhá pomalé hluboké dýchání, fyzická aktivita nebo soustředění se na jednoduché věci. Když se záchvat nepodaří zastavit hned v počátku, je to opravdu zlé.
Člověk trpící touto nemocí by pro úlevu udělal téměř cokoli. Můj partner jednou v naprostém zoufalství převozil deset kubíků dřeva z jednoho konce zahrady na druhý. Jindy zase ve dvě ráno běhal v dešti. Pro zdravého člověka bláznovství, pro nemocného terapie.
Nejprve jsme zkoušeli různé typy domácí léčby. Masáže, akupresuru, meditaci i bylinky. Po mnoha záchvatech a jedné noční návštěvě psychiatrické pohotovosti však došlo na pravidelné užívání léků. Doufáme, že pomohou.
Panické záchvaty jsou zákeřné, nevyzpytatelné a jen těžko se s nimi bojuje. Nezaměňujme je proto s běžnou nervozitou nebo smutkem. Neříkejme o sobě, že trpíme nemocí, o níž nevíme vůbec nic. Pravá panická ataka je totiž peklo na zemi.
