Článek
V českých diskuzích se dnes už skoro nedá normálně mluvit. Stačí napsat, že podporujete ANO, a okamžitě jste „negramot“, „dezolát“ nebo karikatura člověka, který za vrchol kultury považuje Braník v PETce. To je jen primitivní forma útoku, typický příklad toho, čemu se říká nálepkování. A co je nejzajímavější – nejčastěji to dělají lidé, kteří se sami považují za „lepší“ a „informovanější“. Přitom realita je mnohem složitější, než se jim hodí přiznat.
Voliči ANO nejsou žádná jednolitá masa. Nejsou to lidé jedné vrstvy ani jednoho typu vzdělání. Jsou to lidé, kteří mají své zkušenosti, své obavy a své představy o tom, jak má stát fungovat. Jejich společným jmenovatelem není nízké IQ, ale spíše sociální očekávání – chtějí stabilitu, jistoty a stát, který se k nim v krizích neotočí zády. To není hloupost. To je legitimní postoj, který existuje v každé demokracii.
Stejně tak je směšné nálepkovat lidi, kteří volají po míru. V dnešní atmosféře stačí říct, že by bylo dobré hledat cestu k ukončení války na Ukrajině, a okamžitě jste „proruský“ - nedej Bože s dvěmi S - to je fakt intelektuální hardcore, „zrádce“ nebo „užitečný idiot“. Jenže mnoho lidí nechce mír proto, že by fandili agresorovi. Chtějí mír proto, že vidí, jak válka ničí životy, rodiny a budoucnost celého regionu. A někteří věří, že určité ústupky – jakkoli bolestivé – mohou být realistickou cestou, jak zastavit další umírání. To není zbabělost. To je pragmatismus, který se v historii objevoval znovu a znovu a reálný život mu nakonec dal za pravdu.
A teď k vládám. Kauzy měla jak minulá vláda Petra Fialy, tak současná vláda Andreje Babiše. Fialova vláda předvedla chaos, nejasnou komunikaci, vnitřní hádky, nefunkční reformy a ministři padali jeden za druhým. Lidé byli unavení z toho, že se slibovalo všechno a nedodalo skoro nic. Současná Babišova vláda zase čelí kritice za personální nominace, podezření z netransparentnosti, napojení na byznysové struktury a kroky, které působí účelově. Ani jedna vláda nebyla bezchybná. Ani jedna nebyla „spasitel“. A kdo tvrdí opak, ten si jen vybírá realitu podle toho, komu fandí.
Nesnažím se nikoho přesvědčovat, ani nikoho hodnotit. Jen popisuji, že existují různé pohledy, různé životní zkušenosti a různé obavy, které lidi vedou k jejich postojům. A že žádný z těchto postojů se nedá smést ze stolu jednou urážkou. Když někdo reaguje slovy „volíš ANO, takže jsi negramot“ nebo „chceš mír, takže jsi proruský“, nejde o žádnou politickou analýzu. Je to jen útok na člověka místo na jeho argumenty.
A právě tohle je důvod, proč se v téhle zemi už skoro nedá normálně mluvit. Jedni se cítí nadřazení, druzí ponížení, a mezi nimi roste propast, která brání řešit skutečné problémy – ceny bydlení, dostupnost zdravotní péče, nízké mzdy, bezpečnost, budoucnost země. Respekt k druhému člověku není slabost. Je to základní předpoklad demokracie. Ať už někdo volí ANO, nebo jinou stranu, ať už podporuje tvrdý postup, nebo volá po míru, jeho hlas má stejnou hodnotu. Urážky nikdy nikoho nepřesvědčily. Silný stát je jednotný, jsme opravdu silný stát? Jestli ne, udělejme ho silným my všichni. Až příště budete psát příspěvky do diskuzí, zamyslete se nad tím, co vede vaše myšlenky. Emoce a nebo rozum, respekt a pochopení. Je to na nás, žádná vláda, byť sebelepší to za nás nevyřeší.
