Článek
Takový vzorec jsem viděl a vídám, kdykoliv jsem v minulých letech působil v rolích finančních či výkonných ředitelů nebo i dnes jako poradce firem při jejich transformacích. Abychom si ověřili, že nejde jen o moje pocity, zrealizovali jsme spolu se CFO Clubem průzkum mezi tam sdruženými finančními řediteli, jak oni vidí technologickou suverenitu jimi spravovaných firem. Nešlo o stovky lidi, ale chtěli jsme znát názory důležitých členů managementu, kteří nesou odpovědnost za kapitál, rizika a dlouhodobou stabilitu.
Digitální nezávislost? Rozpor mezi přáním a realitou.
A co jsme zjistili? Výsledky potvrzují, že české firmy řadu dílčích oblastí hodnotí sice pozitivně, ale při dalším dotazování vylezlo na světlo, že jejich skutečná technologická suverenita zůstává výrazně slabší. Jinak řečeno, operativně firmy fungují, strategicky však zůstávají závislé na externích faktorech a subjektech víc, než si připouštějí. Nejlépe lze disproporci vidět hned na prvním okruhu témat. Až 80 % dotázaných firem tvrdí, že by cloudovou platformu změnily snadno, ale zároveň 60 % nemá definovanou funkční exit strategii. Z toho 40 % ji nemá vůbec a dalších 20 % ani neví, zda existuje. To znamená, že mnoho firem svou schopnost odejít přeceňuje, protože migraci nikdy reálně netestovalo. Bez otestované exit strategie je tvrzení o snadné změně spíše iluze než ověřená schopnost.
Ajťáci už nerozhodují o klíčových IT otázkách
Další zjištění dává trochu naději. Zjišťovali jsme, kdo ve firmách rozhoduje o strategické IT architektuře a zda to nenechávají jen na „ajťácích“ jako v minulosti…No a 67 % dotazovaných ji řeší již na úrovni výkonných či finančních ředitelů nebo dokonce představenstva. Potud to pozitivní. Nicméně zároveň jen 47 % těchto manažerů uvedlo, že má pro tato rozhodování dostatečné interní kompetence a know-how. Část firem tedy rozhoduje s neúplnými informacemi a část fakticky přenechává rozhodnutí dodavatelům a jejich doporučením; podle průzkumu až 13 % úplně. To potvrzuje, že technologická architektura už dávno není jen provozní otázka pro IT oddělení, ale zároveň klade úplně nové a vyšší nároky právě na vysoký management firem.
Multi-cloud ještě neznamená nezávislost
Třetí zjištění se týká falešného pocitu diverzifikace rizik. Samotný multi-cloud ještě neznamená skutečnou nezávislost. Problém není v tom, zda firmy využívají více providerů, ale že ve většině případů nemají reálně ověřenou schopnost přenést svou byznysovou logiku z jednoho prostředí do druhého bez zásadního dopadu na provoz, náklady a rychlost změny. Skutečná technologická suverenita neznamená odchod z cloudu, ale mít architekturu, která odděluje byznysovou logiku od konkrétní infrastruktury. Právě zde je klíčová role mezivrstvy postavené na kontejnerizaci, kubernetifikaci a dalších principech moderní cloud-native architektury. Jen tak lze vytvořit prostředí, v němž aplikace nejsou pevně přivázány k proprietárním službám jednoho providera a firma si zachovává skutečnou portabilitu, alternativní scénáře a měřitelnou připravenost na změnu.
Z mého pohledu přitom technologická suverenita není jen otázkou regulace nebo obrany proti rizikům. Je to stále více také otázka ekonomické síly firmy. Schopnost mít reálnou možnost volby, být připraven na exit a nebýt jednostranně závislý na jednom dodavateli se v praxi promítá do lepší vyjednávací pozice, vyšší flexibility i zdravější (nižší) nákladovosti. Firma, která není technologicky vydíratelná, má zpravidla lepší podmínky, nižší tlak na cenu a větší prostor rozhodovat podle vlastní strategie, nikoli podle omezení svého dodavatele.
