Článek
Ti dva se nebaví zprudka, protože Augustus na sklonku svého života v Claudiovi nalezl jakési zalíbení, snad kvůli jeho laskavé povaze, která ho možná konejšila, neboť kolem roku deset už byly kolem něj samé pikle.
Budoucí císař Claudius se zeptá Augusta, zdvořile a nenuceně: „Dědečku, proč vlastně Božský Caesar dobyl Galii, vždyť třeba Aeduové nebo Lingoniové byli loajálními kmeny?“. Na to se Augustus decentně zasměje, protože si je najednou více, než kdy dřív vědom svých úvah o tom, že Claudius není tak hloupý, či dokonce retardovaný, jak o něm všichni tvrdí. „Chlapče“, odpoví Augustus, „Víš, já myslím, že Božský Julius měl v sobě oheň, který ho spaloval, pořád chtěl dál a při tom věřil, že je vyvolený Bohy k velkým činům.“ A Claudius pohotově odpoví: „Ale proč chtěl dobývat území, která mu nepatřila, a dokonce i ta, která byla věrná říši?“. Velmi dobrá otázka, pomyslel si Augustus a odpověděl jako skutečný římský císař:“ Bylo to proto, že mě samotného už Caesar učil něco, co já teď naučím Tebe. Tam, kde se to Římem ještě nenazývá, neznamená, že to Řím není, ve skutečnosti je to Řím, pokud bude mít někdo odvahu z té země Řím udělat. Tradice a lidé nejsou vždy utvářeni staletími, země jsou tvořeny rozhodností a spravedlností, a i když se nyní zdá Galie jako pouhou provincií, počkej sto let a postarej se o dobrou vládu a uvidíš, že to bude Řím.“
Snad není tak troufalé čerpat z Tacita a doplnit ho o obrazotvornost Roberta Gravese (vím, že je:), avšak i přes moji malou fabulaci si dovolím tvrdit, že výrok o 100 letech je pravdivý, což je důležité. Pokusme se teď spolu udělat malou přesmyčku k jinému císaři, k císaři Napoleonovi a posunout se 1800 let vpřed. Na ostrově Sv. Helena totiž diktuje sám císař v roce 1816 Emmanuelovi de las Cases věty o tom, že ve skutečnosti chtěl celý svůj život pouze mír. To je samo o sobě téma na jiné povídání, a proto si všímám něčeho trochu jiného. Vždyť přece celá tehdejší i dnešní Francie je tvořena právě potomky Galských kmenů. Právě těmi, o kterých Augustus prohlásil, že jednou budou skutečnými Římany. A vždyť přesně ten stejný zápas, který vedl císař Napoleon vedl právě Augustus, zápas o nadvládu nad Evropou a nyní totožnou válku, kterou předci Galů v 1. století př.n.l. tolik kritizovali, nyní vedou oni sami. Za 1700 let se tedy stanou přesně tím, co Augustus řekl, a to dokonce i s císařem, a dokonce doslova i s některými „evropskými“ kmeny, kteří jsou ve skutečnosti loajální, protože z toho mají prospěch, řekněme Španělsko. A ano, může se vyskytnou námitka, že to jsou již frankové, jenže obecně se má za to, že kmen Franků, původně germánský kmen, postupně spíš v Galii vládl, než aby Galy vyhladil. Pocházela od nich například Merovejská dynastie a jak je známo, právě šlechta byla za revoluce svržena a nahrazena obyčejnými občany, tedy Galy a jakmile si skuteční Galové začnou vládnou sami, chovají se naprosto římsky. Obsazují území, císařský orel vlaje nad každou větší bojovou formací a mají velmi vysokou morálku ve válce, neboť na územích, která dobývají šíří tehdejší osvícenství, právo, spravedlnost, civilizaci, nový pohled na občanská práva. A všechny tyto ideje šířili stejně jako Římané, neboť stuha, kterou tento dárek svobody a práva oděli, byla stejně krvavá jako když Božský Caesar dal tento dar Galům.
