Článek
Když politik oznámí, že „změní Česko k lepšímu“, člověk čeká alespoň plán. V tomhle případě dostane spíš slohovku o tom, že se bude „vylepšovat“, co udělal někdo jiný – a zbytek se dopíše, až se to bude hodit. Petr Holub to v článku pro Seznam Zprávy shrnuje drsně a přesně: vládní program „neobsahuje žádný plán, který by během příštích čtyř let skutečnou změnu umožnil“.
Program jako reklamní leták
V preambuli se to třpytí. „Ambicí vlády je moderní, konkurenceschopná, technologicky vyspělá a sociálně soudržná země.“ Zní to hezky. Jako popisek na krabici nové pračky: tichá, úsporná, chytrá a ideální pro celou rodinu.
Jenže když otevřete manuál, narazíte hlavně na seznam tlačítek bez vysvětlení. „Snížení byrokratické zátěže“ se neustále opakuje, ale chybí ten nepohodlný detail: které papíry, které úřady, kdo konkrétně a do kdy. Čtenář se vlastně nedozví, jak mají ministři konkrétně postupovat. Vize bez postupu.
A pak do toho vstoupí realita. Mandatorní výdaje a rozpočet sevřený jako ruce v zimních rukavicích. Petr Holub připomíná, že zhruba 95 % příjmů státu je předem rozdělených na povinné položky, což je studená sprcha. Pokud chcete „modernizovat“, nebude to znamenat reformu, ale další dluh.
Daně a slevy: konfety místo rekonstrukce
V daňové části se pracuje spíš symbolicky s tužkou než s dlátem. Zrušení zvýšení daně z příjmů právnických osob z 19 na 21 % má rozpočet připravit o 20–30 miliard korun. A pak přichází to nejvděčnější: návrat výjimek, školkovného, slev na vlak pro důchodce, úpravy DPH v restauracích. Holub to shrnuje přesně: „kosmetické úpravy“ za maximálně pět miliard.
Kosmetika je trefná metafora. Když praská nosná zeď, můžete ji taky přetřít na bílo a tvářit se spokojeně. Jen se pak nedivte, že sousedé slyší, jak dům vrže. Přesně tak působí program, který se tváří reformně, ale ve skutečnosti jen přerovnává dekorace. Hezké na pohled, slabé z pohledu statiky.
Zpětné zrcátko to dělá ještě pikantnější. V roce 2020 skončil státní rozpočet deficitem 367,4 miliardy korun. Byla zde pandemie, to je pravda. Ale právě proto by se dnes hodil program, který umí víc než jen přihazovat další položky do nákupního košíku.
Důchody: velké gesto, účet nechte na později
Korunní klenot zní líbivě: „důchodový věk bude zastropován na 65 letech“. A pak přijde věta, která prozradí pointu - skutečný dopad se má projevit až po roce 2030. Jinými slovy: až bude po všem a u kormidla někdo jiný. Politicky vděčné. Fiskálně pohodlné. Ideální na tiskovku.
Současně programu nijak nevadí ani to, že podle dřívějších plánů má klesat vyměřovací základ pro nové penze, což má systému dlouhodobě ušetřit zhruba 1,2 % HDP ročně. Takže „spravedlnost“ ano - jen pokud bolí co nejméně dnes a co nejvíc zítra.
EET: comeback, který nikdy nebyl pryč
A teď hitparáda. EET se má vrátit jako zaručený způsob, jak zalepit díry: v programu se mluví o „novém zavedení EET v roce 2027“ a o tom, že dodatečných 50 miliard ročně by byl „úspěch“.
Jenže EET je starý singl, který v každé kampani zní hlasitěji než minule. Ministerstvo financí ČR v roce 2017 mluvilo o přínosu zhruba 1,1 miliardy ročně a „po plném náběhu“ asi 3,6 miliardy. Ústavní soud ČR navíc ještě téhož roku zrušil náběh dalších etap a část pravidel upravil.
Když dnes někdo kreslí na tabuli desítky miliard, připomíná to nafukovací člun: vypadá velký, dokud ho nepostavíte vedle skutečné lodi. Mezitím se veřejný dluh během covidu zvedl skokově - Národní rozpočtová rada uvádí nárůst zhruba z 1 640 miliard v roce 2019 na 2 466 miliard korun v roce 2021.
Pointa? Program se prodává jako modernizace, ale funguje jako přelepená kontrolka na palubní desce. Auto možná na chvíli ztichne. Motor se ale neopraví tím, že mu budete vyprávět, jak je „technologicky vyspělý a sociálně soudržný“.
