Článek
Aspirin je pro většinu z nás stará jistota. Máme ho doma pro případ bolesti hlavy, horečky nebo jako prevenci „ucpaných cév“. Právě proto je to, co se kolem něj v poslední době děje, tak fascinující. Nejde o žádný převratný a drahý lék z laboratoří Silicon Valley, ale o tabletku, kterou lidstvo polyká desítky let – a přesto se znovu vrací na výsluní zájmu špičkových vědců.
V ordinacích sice dlouho kolovalo ono pověstné „možná to funguje i jinde“, ale medicína na pocity nedá. Aby se z domněnky stal standard, potřebujete neprůstřelné důkazy. A ty se začaly v poslední době skládat do mozaiky, která vypadá mnohem odvážněji, než by kdokoli od obyčejného aspirinu čekal.
Proč se aspirin pořád vrací na stůl (a proč z něj máme také respekt)
Aspirin je v podstatě kyselina acetylsalicylová (ASA). Jeho hlavní superschopností je to, že umí „domluvit“ krevním destičkám, aby se k sobě příliš nelepily. To je skvělé třeba po infarktu, kdy potřebujete, aby krev volně proudila a nevytvářela nebezpečné zátky. Jenže každá mince má dvě strany: co brání srážení, to logicky zvyšuje riziko krvácení, zejména v žaludku. Proto lékaři aspirin nepředepisují „jen tak“ a vždy pečlivě váží rizika.
Právě proto je jakýkoli další přínos tohoto léku tak sledovaný. Pokud má lék vedlejší účinky, musí být jeho pozitivní dopad opravdu pádný. A tady se dostáváme k oné záhadě: Proč onkologové v datech opakovaně naráželi na to, že lidé užívající aspirin mají u určitých typů rakoviny lepší výsledky?
Hra na schovávanou v krevním řečišti
Když se rakovina snaží v těle šířit, neudělá to přes noc. Nádorové buňky se uvolní do krve a zkoušejí najít nové místo, kde by zapustily kořeny. V tuto chvíli jsou paradoxně nejzranitelnější – naše imunita by je mohla snadno zlikvidovat. Jenže nádorové buňky jsou mistři převleků. Existuje silné podezření, že využívají právě krevní destičky jako jakési „živé štíty“. Destičky je obalí, vytvoří kolem nich ochranný obal a tlumí útok imunitního systému.
Aspirin ale dokáže tyto destičky utlumit. To zní sice logicky, ale v medicíně to dlouho byl jen hezký příběh. Chyběl důkaz, že se to skutečně promítne do osudů reálných pacientů.
Průlom roku 2025: Data, která mluví jasně
V roce 2025 publikoval prestižní lékařský časopis NEJM (New England Journal of Medicine) studii, která onkologům vyrazila dech. Testovali nízkou dávku aspirinu 160 mg denně u pacientů po operaci rakoviny tlustého střeva. Mělo to ale důležitý háček – vědci se zaměřili na pacienty, jejichž nádory měly konkrétní genetickou poruchu v dráze PI3K, specificky mutaci genu PIK3CA, který buňkám neustále nařizuje, aby se dál nekontrolovaně dělily.
Výsledek? U této přesně definované skupiny pacientů byl návrat nemoci významně nižší než u těch, kteří dostávali jen placebo. Nejde o to, že by aspirin rakovinu zázračně „vyléčil“. Jde o to, že funguje jako cílená pojistka, která brání návratu nemoci u konkrétního biologického typu nádoru.
Vědecké vysvětlení, které přinesl časopis Nature, dodává celému příběhu srozumitelný rozměr. Aspirin přes enzym COX-1 snižuje tvorbu látky zvané tromboxan A2 (TXA2), kterou vylučují právě destičky. TXA2 totiž tlumí aktivitu našich T-lymfocytů. Když tento signál díky aspirinu „vypneme“, imunitní systém získá volné ruce k tomu, aby zlikvidoval buňky snažící se založit metastázy.
Analogie pro lepší představu? Představte si imunitu jako ochranku v nákupním centru a nádorovou buňku jako zloděje. Krevní destičky jsou jako náhodný dav, ve kterém se zloděj schová. Aspirin ten dav rozptýlí – a ochranka má najednou čistý výhled.
Co to znamená? (A proč nemá smysl hned běžet do lékárny)
Tahle zpráva svádí k tomu, abychom si hned zítra začali ordinovat aspirin preventivně. Prosím, nedělejte to. Je tu několik zásadních „ale“:
- Není to pro každého: Výhoda se týká velmi specifické skupiny pacientů s konkrétními genetickými znaky (PIK3CA). U ostatních může být efekt nulový.
- Krvácení je reálné riziko: I nízké dávky mohou způsobit vážné komplikace v trávicím traktu. Rozhodnutí o léčbě patří výhradně do rukou onkologa.
- Žádný „všelék“: Nejde o plošnou ochranu populace před rakovinou, ale o ukázku toho, jak můžeme levný a známý lék využít k precizní medicíně šité na míru.
Aspirin je zkrátka znovu pod lupou a tentokrát z velmi dobrého důvodu. Poprvé máme v ruce kombinaci silných dat a jasného vysvětlení, proč u některých lidí funguje jako onkologická pojistka. Je to fascinující důkaz toho, že i ty největší poklady medicíny se někdy skrývají v lécích, které bereme jako naprostou samozřejmost.
