Článek
Sedíte v čekárně, v ruce složku s výsledky a v hlavě jedinou větu: „Ještě že na to přišli včas.“ Zúžená krkavice – tepna na krku, která zásobuje mozek – je tak trochu jako zanesené domovní potrubí. Dokud drží, o ničem nevíte. Jakmile se ale ucpe, následky bývají fatální. Proto lékaři někdy volí operaci, při které z cévy mechanicky odstraní aterosklerotický plát (nános tuku a buněk), aby předešli mrtvici.
V Itálii se však vědci rozhodli udělat s těmito vyjmutými „nánosy“ něco víc. Neposlali je jen na rutinní rozbor, ale podívali se na ně jako na unikátní časovou kapsli, která zaznamenala vše, co v lidském těle dlouhé roky kolovalo. A výsledek? Ten zní jako špatný vtip: v cévních plátech našli drobné, ostré úlomky cizorodého materiálu přímo uvnitř lidských buněk.
Představte si olejový filtr v autě. Když v něm najdete kovové špony, motor sice ještě běží, ale intuitivně tušíte, že katastrofa už není jen teoretickou hrozbou. A teď si tuhle představu přeneste do vlastního krevního oběhu.
Operace krkavice odhalila stopu, kterou nikdo nečekal
Studie publikovaná v prestižním lékařském časopise New England Journal of Medicine (NEJM) byla postavená možná až překvapivě přímočaře. Vědci sledovali 304 pacientů, kteří podstoupili odstranění nánosů z krčních tepen. Aby nebyli odkázáni na náhodu, nasadili na vzorky arzenál nejtěžší laboratorní techniky – od elektronové mikroskopie až po hmotnostní spektrometrii, která dokáže rozložit vzorek na molekuly a přesně určit jeho složení.
Z 257 pacientů, kteří dokončili tříleté sledování, měla velká část v cévách měřitelnou přítomnost drobných částic. To samo o sobě je znepokojivé, ale pořád by se nad tím dalo mávnout rukou s tím, že „svět je prostě špinavý“. Jenže vědce zajímala tvrdší data: Nejenom co v cévách je, ale co to následně může lidem způsobit.
Mikroplasty v těle jako spouštěč rizik
Tady příběh nabírá na obrátkách. Oním „pískem“ v soustrojí byly mikro- a nanoplasty (MNPs), konkrétně nejčastěji polyethylen (klasický obalový plast) a PVC (polyvinylchlorid).
Výsledky sledování byly pro vědeckou obec šokem. U pacientů, kteří měli tyto částice v cévním plátu, se mnohem častěji objevoval infarkt, mrtvice nebo úmrtí z jakékoli příčiny. Statisticky vyjádřeno: poměr rizik (HR) byl 4,53. To znamená, že lidé s plastem v cévách čelili několikanásobně vyššímu riziku vážné zdravotní příhody než ti, u kterých se plasty nenašly.
Důležitý je však také kontext. Je potřeba zůstat nohama na zemi. Jde o observační studii, což znamená, že vědci pozorovali souvislost, nikoliv přímou příčinu. Nelze tedy s jistotou říct, že infarkt „způsobil“ přímo plast. Víme ale, že plast v cévě šel ruku v ruce s výrazně vyššími hladinami zánětu v krvi. A zánět je přesně to „palivo“, které dokáže z tichého nánosu v cévě udělat časovanou bombu.
Co to znamená pro vás? (Spoiler: Zatím není čas na paniku)
Největší pastí této zprávy je sklouznout k fatalismu: „Mám v sobě plasty, takže končím.“ Realita je střízlivější. Studie se týkala lidí, kteří už měli vážně poškozené cévy a museli na operaci – nejde tedy o běžný vzorek zdravé populace. Přesto jde o historický budíček. Poprvé jsme totiž našli plasty přímo „na místě činu“, nikoliv jen někde rozptýlené v těle.
Odborníci v European Heart Journal už nyní mluví o mikroplastech jako o možném novém rizikovém faktoru pro srdeční onemocnění, vedle zánětu a oxidačního stresu.
Co si z toho odnést do běžného života?
- Nepřehlížejte klasiku: Největším nepřítelem vašich cév stále zůstává kouření, vysoký krevní tlak, cholesterol, cukrovka a nedostatek pohybu. Plast je v tomto seznamu zatím jen „novým podezřelým“, nikoliv hlavním viníkem.
- Snížení expozice bez extrémů: Mikroplasty jsou dnes všude – ve vodě, jídle i vzduchu. Nulová expozice neexistuje. Dává však smysl omezit zbytečné zdroje: neohřívat jídlo v plastových nádobách, nenechávat plastové lahve na přímém slunci a větrat prach v interiéru.
- Věda teprve skládá mapu: Budou potřeba mnohem větší studie, které potvrdí, jak přesně tyto částice s lidskou tkání interagují.
Plasty jsme dlouho vnímali jako problém ekologický – jako něco, co trápí velryby nebo oceány. Tato studie naznačuje, že jde i o problém „vnitřní údržby“. Jeden mikrotenový sáček vás nezabije, ale drobné částice mohou fungovat jako tichý šum na pozadí, který zhoršuje situaci tam, kde už je céva oslabená. Jsme první generace, která řeší své zdraví v prostředí, které do našich těl doručuje materiály, jež tu s námi historicky nikdy nebyly.
