Elegantní řešení penzijní krize? Odchod do důchodu v 75 letech

V nedávné době česká vláda představila důchodovou reformu. Podle některých odborníků se jedná pouze o polovičaté řešení, nicméně většinově se shodnou na tom, že jde o krok pozitivním směrem. Postupné zvyšování důchodového věku, zpomalení růstu důchodů a další opatření pravděpodobně současný požár přidusí. Zároveň však panuje všeobecná shoda na tom, že budou muset následovat i další nepopulární kroky.

Demografické trendy jsou zjevné a nezvratné – česká populace postupně stárne. Zatímco dnes na jednoho důchodce připadají přibližně tři pracující, v blízké budoucnosti to budou už jenom dva a tento poměr bude pravděpodobně dále klesat. Aby došlo k úplnému uhašení požáru, bude třeba provést ještě další – a možná velmi razantní – opatření. Jaká konkrétně? Máte řešení této palčivé otázky? Nabízím vlastní – téměř zázračné – východisko… Mimochodem, s jedním originálním řešením přišel i Václav Dolejší v tomto dílu podcastu Vlevo dole, rovněž doporučuji poslechnout.

Dámy a pánové, zatajte dech. Jaké že je moje řešení penzijní krize? Asi to nebude úplně překvapení – přesně jak bylo uvedeno v nadpisu – odchodu do důchodu v 75 letech! Ano, protože co může být krásnějšího než pracovat od svítání do soumraku v takto pokročilém věku? Kdo v dnešní době potřebuje typický odpočinkový scénář odchodu do důchodu v 65 letech, když bychom se mohli těšit na celou dekádu radostné práce navíc?

Než začnete vzdychat a láteřit, uvědomte si, že jde o poměrně elegantní řešení. Uspokojuje zjevnou snahu našich politických lídrů vyždímat z nás každou kapku produktivity, i kdyby to mělo znamenat, že s námi budou muset třást jako s prázdnými lahvemi od kečupu v restauraci páté cenové kategorie. A upřímně, koho zajímá, že bychom chtěli strávit zlatá léta našeho života popíjením piva nebo vaječného likéru na chatě v Orlických horách, nebo zkoumáním složitého umění práce se dřevem na zahradě? Přeci byste nechtěli už v 65 letech odpočívat? V porovnání s nekonečnými excelovskými tabulkami a konferenčními hovory, které by mohly vyplnit vaše pokročilé dny, je to jen lehkovážnost a doslova mrhání časem.

Není to zajímavý návrh? Pracovat o deset let více vám navíc umožní platit déle daně a delší dobu přispívat do sociálního a zdravotního systému! Nezahřeje vás to u srdce? Existuje přece něco uspokojivějšího než přispívat do státní kasy o něco déle? Kdo ví, možná dokonce dostanete i nějaký diplom nebo dokonce vyznamenání za to, že jste byli tak oddaným členem pracovní síly a přesto jste se důchodu dožili.

Odchod do důchodu v 75 letech znamená dalších deset let trapných rozhovorů u kávovaru, kancelářských půtek a věčné neuchopitelné honby za povýšením, o které nikdo nestojí. Navíc si představte, jak vzrušující by bylo snažit se držet krok s technologickým pokrokem, při kterém byste měli pocit, že se snažíte jezdit po laně na jednokolce, a to se zavázanýma očima.

Odchod do důchodu v 75 letech je navíc skvělou příležitostí, jak mladším generacím představit neotřelý koncept vyhoření 2.0. Tato pokročilá verze zahrnuje původní průvodní jevy – vyčerpání, cynismus a pocit neefektivity – ale s rozkošným zvratem: Nyní byste mohli tyto symptomy pociťovat až do svých pětasedmdesáti let! Je to dárek, který dozajista ocení téměř každý.

Samozřejmě by bylo nedbalé nezohlednit zdravotní důsledky. Studie opakovaně ukazují, že stres může přispívat ke vzniku srdečních onemocnění, vysokého krevního tlaku, cukrovky a dalších nemocí. Ale nemusíte se bát. Stres a fyzické opotřebení z dalších pracovních let budou koneckonců kompenzovány hřejivým pocitem, který budete mít z vědomí, že šetříte státní peníze, ne?

My budeme pracovat až do úmoru a vláda ušetří na vyplácení důchodů. Vždyť kdo by neskočil po možnosti vyměnit odpolední šlofíky a pomalé procházky v parku za každodenní shon? To je přece zřejmá věc. A co je na tom nejlepší? Můžete se těšit na to, že budete vnoučatům vyprávět o starých dobrých časech, kdy odchod do důchodu znamenal, že si skutečně užijete významnou část svého života trávením volného času.

Možná vůbec nejpřitažlivější na celém návrhu však je konečné řešení. Přemýšlejte, délka dožití se neustále prodlužuje. Co vám po odchodu do důchodu v 75 letech zbyde? Deset, patnáct let na to, abyste si užili svobody (za předpokladu, že budete mít štěstí a udržíte si zdraví a vitalitu tak dlouho)? To je dost času na to, abyste si našli nějakého koníčka, trávili čas s rodinou, kterou jste kvůli práci pravděpodobně zanedbávali, a možná si stihli udělat krátkou cestu kolem světa, než přijde nevyhnutelné.

Takže tohle bylo moje spolehlivé řešení naší důchodové krize, skutečně „kouzelný“ plán, který vám byl naservírován s hromadou ironie a trochou sarkasmu.