Článek
Dominik Hollý se po pár měsících vrací na půlroční hostování do Jablonce a současně Nelson Okeke míří na sever Čech natrvalo. Mohlo by se zdát, že jde jen o běžné zimní přesuny. Sparta to sama oznámila jako balík změn před startem přípravy – a pro fanouška to zní jako věta, která má uklidnit, ale spíše otevírá další otázky. A do toho prosakuje, že se podobný scénář může rýsovat i u Kevina-Prince Milly, u něhož sportovní úsek připouští možnost hostování.
Osobně stále věřím v dobré jaro, zejména díky osobě trenéra Briana Priskeho. Jenže víra není plán – a právě o plánování se tu hraje.
Hostování jako alibi: „potřebuje minuty“ je správně… jen někdy
Hostování samo o sobě není sprosté slovo. Pro hráče je to často nejlepší cesta, jak se zvednout, nabrat sebevědomí a vrátit se připravenější. Hollý navíc přišel jako hráč, který už ligu zná, a teď se vrací do prostředí, kde měl roli i čísla.
Jenže problém je v načasování a v opakování vzorce. Pokud klub v létě někoho koupí jako posilu a v zimě ho posílá „zpět“ na hostování, je fér se ptát: byl to omyl ve skautingu, omyl v odhadu adaptace, nebo se změnil trenérský plán (štáb) a hráč do něj nezapadá? Pravděpodobně se bude jednat o kombinaci všeho zmíněného. A pokud platí, že Hollý i Milla „zatím nepřesvědčili“ (slova, která se objevují ve výstupech kolem klubu), pak to není kritika hráčů, ale zrcadlo pro sportovní rozhodování.
Přestupová diplomacie: když to vypadá, že posíláme klubům peníze „za klid“
Tady narážíme na nejcitlivější rovinu: vztahy mezi kluby. Sparta řeší s Jabloncem hostování Hollého. U Dukly se v zákulisí mluví o tom, že by mohl být ve hře návrat Milly, i když zatím nic není domluveno. A pak se snadno zrodí fanouškovská konspirační teorie: „V létě jsme tam poslali velké peníze a v zimě oba hráče posíláme na hostování zpět. Co skutečně stojí za těmito nelogickými pohyby v kádru? Nebylo cílem oběma klubům vypomoci především finančně?“
Je možné, že realita je prozaičtější: Hollý potřebuje hrát, Milla taky. Jablonec i Dukla nabídnou minuty a Sparta si chrání hodnotu hráčů. V pořádku. Jenže velký klub musí počítat i s tím, jak jeho kroky působí navenek. Když opakovaně kupujete hráče z ligy a pak je vracíte, vysíláte signál, že přestupy nemusí být jen sportovní volba.
A to bolí dvojnásob v době, kdy – jak jsem psal – mizí stará výhoda „když budeme chtít, přeplatíme ligu“. Domácí prostředí se finančně srovnává, přibývá nový kapitál a Sparta už nebude vyhrávat jen silou peněz, ale silou procesu: akademie, béčko, skauting, jasný plán A/B/C.
Konkurence nespí, další směřování kádru má být jasně patrné
Oficiální zimní přestupové okno se v Česku otevírá až 16. ledna, takže se řada věcí formálně dotáhne až potom. Jenže i tak se dá poznat, kdo má dopředu připravené přestupové cíle a kdo působí, že reaguje až na to, co ho pálí.
Plzeň už konkrétní posily představila, Sigma je v zimě aktivní a potvrzuje příchody, například záložníka Daria Grgiće, a komunikuje to srozumitelně jako posun k větší konkurenci. Slavia mezitím jedná o velkých jménech a působí, že si může dovolit mířit vysoko.
A Sparta? V médiích je slyšet hlavně to, že „se rozhýbala“ a probíhají jednání o angažování Matyáše Vojty a dále velké hlasité ticho.
Co bych jako fanoušek chtěl od vedení slyšet (a hlavně vidět) už teď v lednu?
- Jaký typ posil hledáme a proč (role v kádru).
- Proč se letní nákupy po pár měsících „vrací“ – a jak jsme se z nich poučili.
- Jak se mění proces skautingu a rozhodování, když se liga finančně zvedá a už nepůjde všechno přetlačit silou.
Optimismus do jara je v pořádku. Ale kritika vedení taky. Protože když se z hostování stane rutina a z přestupů dojem „vztahového účetnictví“, tak se neptáte, proč jsme zase někoho poslali pryč. Ptáte se, proč jsme ho přivedli.
