Vypadá to úsměvně, ale funguje to zázračně. Proč fyzioterapeuti doporučují chůzi pozpátku

Představte si, že přijdete do svého oblíbeného fitness centra nebo vyrazíte na ranní procházku do parku. Na běžeckém pásu nebo na asfaltové cestičce před vámi kráčí člověk. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby ovšem nešel – k vašemu údivu – pozpátku. Dívá se přes rameno, opatrně klade nohy za sebe a působí u toho poněkud komicky.

Pravděpodobně se nad tím pousmějete a v duchu si řeknete, že dotyčný jen zkouší nějaký nesmyslný výstřelek ze sociálních sítí.

Skutečnost je však taková, že tento člověk právě provádí jeden z nejúčinnějších a vědecky nejpodloženějších rehabilitačních pohybů vůbec. Zatímco vy si při běžné chůzi vpřed pomalu a jistě dál opotřebováváte své klouby, on si právě „maže“ chrupavky, posiluje ochablé svaly a doslova nutí svůj mozek, aby mládl.

Tento fenomén se odborně nazývá retro-walking (chůze pozpátku). A ačkoliv v západním světě vzbuzuje spíše úsměvy, v tradiční čínské medicíně se jako léčebná metoda předepisuje už stovky let. Dnes tuto bizarně vypadající techniku znovuobjevuje moderní fyzioterapie. Výsledky u lidí s chronickými bolestmi kolen jsou totiž natolik ohromující, že nad nimi žasnou i zkušení ortopedi.

Abychom pochopili, v čem spočívá zázrak „couvání“, musíme se nejprve podívat na to, co se děje při běžné chůzi vpřed. Evoluce nás zformovala tak, abychom se při pohybu dopředu přesouvali s co nejmenším výdejem energie. Náš krok představuje automatismus, nad nímž mozek vůbec nepřemýšlí.

Každý krok vpřed ale začíná tvrdým dopadem. Vaše pata tvrdě narazí na zem. Tato nárazová vlna se okamžitě přenese přes holenní kost vzhůru a zasáhne váš kolenní kloub – konkrétně čéšku (patelofemorální kloub). Pokud máte navíc sedavé zaměstnání, ochablé hýžďové svaly a zkrácenou zadní stranu stehen, veškerou tíhu vašeho těla musí při každém dopadu ztlumit úpony kolem kolen.

Při chůzi ze schodů nebo z kopce se tento tlak extrémně násobí. Není proto divu, že bolestmi kolen dnes trpí obrovské procento populace už po třicátém roce života.

Dlouho se věřilo, že zničená chrupavka a bolavé vazy znamenají doživotní omezení pohybu. Lékaři lidem radili odpočívat, nechodit z kopce a brát léky proti bolesti. Jenže pak vědci v laboratořích změnili směr pohybu na běžeckém pásu a sledovali senzory tlaku. Zjistili něco neuvěřitelného.

Když se rozejdete pozpátku, dojde k okamžité a fascinující změně vaší biomechaniky. Celý váš kinetický řetězec se obrátí naruby.

Při kroku dozadu totiž nemůžete dopadnout na patu. Vaše noha se dotkne země nejprve měkce špičkou a teprve poté se plynule a kontrolovaně odvalí na patu. Tento drobný detail mění úplně všechno.

Představte si své koleno jako tlumič v autě, který při jízdě vpřed dře už nebezpečně na doraz. Když ale začnete couvat, tuto tlumicí funkci okamžitě převezme lýtkový sval a kotník. Chůze pozpátku funguje, jako když v autě jedete z prudkého kopce a místo neustálého brzdění opotřebovanými destičkami (vašimi koleny) jednoduše podřadíte a brzdíte motorem (svými svaly).

Prestižní studie v Journal of Biomechanics prokázala, že chůze pozpátku výrazně a okamžitě snižuje takzvanou kompresní sílu v patelofemorálním kloubu. Jinými slovy: obrovský tlak, který vám při běžné chůzi drtí kolenní chrupavku pod čéškou, se při chůzi vzad téměř vynuluje.

A co víc, retro-walking zapojuje přesně ty svaly, které při moderním životním stylu zakrňují. Intenzivně aktivuje kvadricepsy (přední stranu stehen), a to způsobem, jenž kolena nezatěžuje, ale naopak je stabilizuje a buduje kolem nich pevnou svalovou oporu. Klinické testy potvrdily, že u pacientů s osteoartrózou kolene vedla pravidelná chůze pozpátku k výraznému ústupu bolesti a zvýšení svalové síly už po šesti týdnech.

Úleva pro klouby ovšem není jediným důvodem, proč si tento netradiční pohyb zamilovat. Když vyrazíte pozpátku, dochází navíc k hlubokým neurologickým změnám.

Běžná chůze vpřed je řízena takzvanými bazálními ganglii. Představuje naprostý automatismus – zvyk, na který nepotřebujete vynakládat žádnou mentální kapacitu. Můžete u toho telefonovat, psát zprávy nebo přemýšlet nad tím, co uvaříte k večeři.

Jakmile ale zařadíte zpátečku, tento autopilot okamžitě selhává. Váš mozek vyhlásí stav nejvyšší pohotovosti, protože nevidí, kam šlape. Musí obratem zapojit prefrontální kortex – část mozku zodpovědnou za soustředění, řešení problémů a prostorovou orientaci. Mozek zkrátka musí bleskově zpracovávat signály z rovnovážného ústrojí ve vnitřním uchu a ze senzorů ve svalech, aby vás udržel na nohou.

Tento stav vyvolává v mozku obrovskou neuroplasticitu. Doslova si tvoříte nová nervová spojení. Pro lidi ve středním a vyšším věku jde o naprostý elixír mládí. Tréninkem chůze pozpátku se dramaticky zlepšuje celková rovnováha a koordinace, což funguje jako vůbec nejlepší a nejpřirozenější prevence proti nebezpečným pádům ve stáří.

Pochopitelně nemůžete rovnou vyjít ze dveří, otočit se zády ke světu a vyrazit do nejbližšího lesa plného výmolů a kořenů. S retro-walkingem se musí začínat velmi opatrně, abyste namísto záchrany kolen neskončili v sádře, nebo s otřesem mozku.

Zde je bezpečný postup pro začátečníky:

Až se na vás příště někdo v parku pobaveně podívá, když budete pomalu a soustředěně couvat, můžete mu věnovat shovívavý úsměv. Vy totiž právě budujete odolná kolena, bystříte svou mysl a používáte vlastní tělo tak, jak to dávno před vámi objevily ty nejlepší fyzioterapeutické kliniky na světě. Někdy zkrátka musíte udělat krok vzad, abyste se ve zdraví posunuli o obrovský skok vpřed.

P.S.

Díky, že jste se mnou dnes udělali tento netradiční krok vzad. Pokud vám dnešní text pomohl pochopit, že cesta k chůzi ze schodů bez bolesti může být takto prostá, budu moc vděčný za drobnou podporu v ceně jedné kávy. Pomůže mi to pro vás i nadále hledat podobné účinné triky, které nám vracejí radost z pohybu. Děkuji vám!