Hlavní obsah
Lidé a společnost

Mozartův tajemný rival: Anonymní dopisy a nevyřešená záhada jeho posledních dnů

Foto: Wikimedia Commons / Johann Nepomuk della Croce / Public Domain

Requiem, závěrečný akord Mozartovy kariéry, je obestřeno tajemstvím. Záhadná postava a její dopisy, které Mozartovo Requiem údajně objednaly, vyvolávají dohady o neznámém rivalovi a zanechávají nezodpovězené otázky.

Článek

Mozartovy poslední dny jsou zahaleny tajemstvím a spekulacemi kvůli záhadné postavě, která si objednala jedno z jeho posledních velkých děl, Requiem d moll (K. 626). Objednávka přišla prostřednictvím anonymních dopisů, které vedly k pověstem o mecenáši – snad rivalovi – nebo obdivovateli s morbidní fascinací.

Tyto dopisy, přišly v létě roku 1791, tedy v době, kdy Mozart již bojoval s nemocí a finančními problémy. Tajemný objednavatel, který se snažil svou totožnost utajit, nabízel značnou částku za zkomponování rekviem – díla tradičně spojovaného s truchlením a smrtí. Anonymita mecenáše a povaha zakázky vyvolaly fámy, které přetrvaly po staletí.

Spekuluje se, že neznámý korespondent byl konkurenční skladatel, který se snažil Mozartovo dílo vydávat za své. Jiní se domnívali, že jde o excentrického šlechtice hraběte Franze von Walsegga, který byl známý tím, že si anonymně objednával díla a pak se k jejich autorství hlásil při představeních na svém panství. Po Mozartově smrti bylo Requiem skutečně poprvé provedeno ve Walseggově domě, což této teorii dodává na váze.

Načasování objednávky bylo zvláštní

Mozartův zdravotní stav se na sklonku jeho života rychle zhoršoval a šuškalo se o otravě. Tyto šeptandy se spojily v konspirační teorii, podle níž byly anonymní dopisy součástí spiknutí, které mělo urychlit Mozartův skon. Requiem v tomto světle nabylo zlověstného významu: Pohřební mše za vlastního skladatele, objednaná před jeho smrtí, jako by někdo mohl předpovědět – nebo rozhodnout – kdy k ní dojde.

Mozart, vždy dramatický a pověrčivý, byl údajně posedlý myšlenkou, že Requiem píše sám pro sebe. Své ženě Constanze a některým přátelům řekl, že má pocit, jako by skládal svůj vlastní epitaf. Zdálo se, že jeho zhoršující se zdraví dává jeho morbidní předtuše za pravdu.

Navzdory svým obavám Mozart na Requiem pracoval se zápalem. Jeho dokončení se však nedožil. V prosinci 1791, ve věku 35 let, Mozart zemřel a Requiem zůstalo nedokončené. Okolnosti jeho smrti – rychlý nástup těžké nemoci, příznaky odpovídající otravě – jen podpořily další fámy.

Requiem nakonec dokončil Franz Xaver Süssmayr, Mozartův žák, který pracoval podle Mozartových náčrtů a skic. Mezi vědci i hudebníky zůstává sporným bodem, nakolik je výsledné dílo Mozartovo a nakolik Süssmayrovo. Přesto je Requiem důkazem Mozartova génia, pochmurným a majestátním dílem, které uchvacuje posluchače již více než dvě století.

Záhada anonymních dopisů nebyla nikdy definitivně vyřešena

Vědci se probírají historickými zprávami a skládají dohromady důkazy z Mozartovy korespondence, vzpomínek jeho současníků a společenského a politického kontextu doby. Někteří tvrdí, že intriky kolem Mozartovy poslední zakázky byly přehnané a jsou produktem romantizujících životopisů a fantaskního vyprávění.

Přesto postava tajemného mecenáše nepřestává fascinovat – byl to konkurent, posedlý fanoušek, excentrický šlechtic, nebo jen fikce, přízrak vyvolaný nemocným a úzkostlivým Mozartem? Intriky dodávají Requiem hloubku a vnášejí do hudby atmosféru tajemství, která je ozvěnou nezodpovězených otázek Mozartových posledních dnů.

Tato nevyřešená záhada také vypovídá o osobnosti, kterou Mozart už za svého života byl. Byl zázračným dítětem, z něhož se stal plodný génius, jehož život byl směsicí bujaré tvořivosti a osobních zmatků. Jeho předčasná smrt byla náležitě dramatická a obklopená hádankami, které rezonují po celé věky.

K záhadě přispělo i politické napětí té doby

Osvícenství přineslo nové způsoby myšlení, ale staré pověry a obavy přetrvávaly. Zednářské vazby, které Mozart hrdě projevoval ve své hudbě i osobním životě, byly zdrojem podpory i podezření. Jeho angažovanost ve svobodných zednářích, skupině známé svým tajemstvím a vlivem, vedla některé konspirační teoretiky k domněnce, že jeho smrt mohla souviset s obskurními rituály této společnosti nebo tajnými konflikty.

Dopad Requiem na ty, kteří Mozarta znali, byl hluboký. Vdova Constanze byla postavena před nelehký úkol zajistit finanční budoucnost rodiny. Pochopila hodnotu Mozartova posledního díla a zasadila se o jeho dokončení a provedení. Úspěch Requiem byl v mnoha ohledech důkazem jejího odhodlání zachovat manželův odkaz.

Samotná hudba byla silným doplňkem pověsti o Mozartově skonu. Její části vyjadřují celou škálu emocí – od ohnivého Dies Irae po éterickou Lacrimosu, z nichž poslední prý Mozart komponoval se slzami v očích, protože tušil, že se blíží konec. Dramatické vyprávění Requiem jako by odráželo bouřlivý a nedokončený příběh Mozartova vlastního života.

Díky této nedokončenosti zůstala legenda živá. Intriky kolem Requiem inspirovaly bezpočet beletristických děl, včetně divadelních her, románů a filmů. Nejznámější z nich je pravděpodobně hra Petera Shaffera „Amadeus“ a její následná filmová adaptace Miloše Formana, která zobrazuje fiktivní soupeření mezi Mozartem a jeho kolegou skladatelem Antoniem Salierim – soupeření, které v příběhu vede Salieriho k tomu, že si Requiem objedná pod falešnou identitou jako součást složitého plánu proti Mozartovi.

Ve skutečnosti Salieri nebyl oním tajemným mecenášem, ačkoli byl jedním z mnoha, kteří po Mozartově smrti dokončili některá jeho nedokončená díla. Salieriho vlastní pověst byla podbarvena tímto mýtem, který z něj v lidové představivosti udělal padoucha, přestože pro takovou roli chybí historické důkazy.

Zatímco vědci pokračují v prohledávání historických záznamů a interpreti oživují tóny Requiem, zůstává fascinace okolnostmi Mozartovy poslední kompozice poutavou kapitolou v dějinách klasické hudby. Je to kapitola, která vystihuje Mozartovu genialitu: Schopnost vytvářet krásu, která přesahuje všednost, komponovat hudbu, která sahá k božství, i když se zrodila ze zcela lidských zkušeností strachu, utrpení a tajemství.

Nezodpovězené otázky týkající se Mozartových posledních dnů a Requiem jsou stejně strašidelné jako hudba sama. Identita tajemného mecenáše, přesná příčina Mozartovy smrti a kompletní příběh vzniku Requiem možná nebudou nikdy zcela odhaleny. Ale možná právě tato nedořešenost, tento prostor, kde se fakta prolínají s legendou, udržuje příběh Mozartova tajemného soupeře tak poutavý a umožňuje každé generaci znovu objevovat a interpretovat nesmrtelný odkaz příliš brzy zesnulého génia.

Zdroje informací:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz