Článek
Otevřete telefon. A hned na vás vyskočí nabídka dne: „Tohle vám utajují!“, „Podívejte, kdo za to může!“, „Tady je důkaz, že svět jde do…“ Vy si ani nestačíte udělat kávu a už máte pocit, jako by vám někdo do žil nalil perlivou vodu s pepřem.
Tomu se dnes říká návnada na hněv (rage bait). Obsah vyrobený tak, aby vás spolehlivě naštval – ne aby vás informoval. Oxford University Press dokonce „rage bait“ vyhlásil slovem roku 2025 a popsal ho jako obsah záměrně navržený k vyvolání vzteku či rozhořčení, protože tyto emoce přináší komentáře, sdílení a pozornost.
Představte si internet jako hypermarket. V oddělení „Zdravý rozum“ zejí regály prázdnotou a u pokladen stojí jediná akční paleta: VZTEK – 1+1 zdarma. Neplatíte penězi. Platíte časem, nervy a drobným tikem v oku, který se objeví pokaždé, když se někdo tváří, že „jen pokládá otázky“, ale ve skutečnosti rozhazuje zápalky.
A to nejlepší nakonec. Máte pocit, že jste aktivní občan, ale ve skutečnosti děláte neplacenou brigádu v továrně na dosah.
Děsivá řeč: slušný oblek, stejný účinek
Část téhle návnady se neprodává jako otevřená nadávka. Prodává se jako starost. „Já nic, já jen varuju.“ Právě tady nastupuje takzvaná děsivá řeč (fear speech). Působí uhlazeněji než nenávist, často se tváří jako racionální argumentace a bývá doplněná smyšlenými statistikami nebo ohnutými daty. A právě proto dokáže být účinnější.
Chcete příklady? „Migranti berou práci slušným lidem a mění pravidla celé společnosti.“ „Elity chtějí zrušit tradiční rodinu a vnutit nám nový životní styl.“ „Západ je řízen skrytými skupinami, běžní lidé už nemají žádné slovo.“ „Stát chrání menšiny, ale na obyčejné občany zapomíná.“
Jako kdyby vám někdo místo rány pěstí předkládal prezentaci. Slova jsou měkčí, tón klidný, ale směr zůstává stejný: z určité skupiny udělat hrozbu, ze strachu ctnost a z podezírání společenský zvyk. A upozornění, na které se často zapomíná: jazyk, který „jen“ straší, může být přímou cestou k reálnému násilí. Když se o lidech dlouhodobě mluví jako o nebezpečí, někdo to jednou vezme doslova.
Návnada na hněv je v tomhle směru až nepříjemně inteligentní. Neříká vám, co si myslet. Jen vás postrčí do emocí, ve kterých se myslí hůř. Je to jako řídit auto s rukou položenou na klaksonu. Máte pocit, že situaci ovládáte, ale ve skutečnosti jen děláte hluk.
Hněv jako obnovitelné palivo
Možná největší trik návnady na hněv není v tom, že vás rozzuří. Ale v tom, že vám nabídne rychlé teplo.
V běžném životě se lidé potkávají méně. V práci je každý zavřený v tabulkách, doma v povinnostech, ve městě ve sluchátkách. A hněv se najednou stane snadným způsobem, jak cítit sounáležitost. Stačí společný nepřítel a rázem vznikne parta. Komentáře se řetězí, emoji se sypou, morální převaha se rozdává jako letáky. Je to digitální verze táborového ohně - jen místo praskajícího dřeva praskají nervy.
Sociální sítě tenhle oheň nejen snášejí, ale často ho ještě rozdmýchávají. Výzkum Knight First Amendment Institute popsal, že algoritmické řazení podle zapojení na Twitteru/X zvýrazňuje emocionálně nabitý obsah, hlavně ten vyjadřující hněv a nevraživost vůči „těm druhým“. V jejich datech velká část politických příspěvků vybraných algoritmem nesla právě hněv. A YaleNews shrnuje další mechanismus: „lajky“ a sdílení fungují jako odměna, která lidi učí dávat najevo víc morálního rozhořčení. Vzniká zpětná vazba, protože to prostě sbírá reakce.
Hněv je jinými slovy pro platformy něco jako obnovitelný zdroj energie. Vyrábí se sám. Čím víc ho spotřebujete, tím víc ho vyrobíte. A nejlepší na tom je, že máte pocit, že to děláte dobrovolně.
Malý manuál pro sabotáž rybáře
Co s tím, když nechcete být ryba, která se hádá s jinými rybami o to, kdo má hezčí háček?
- Zpomalte o deset vteřin. Návnada na hněv žije z rychlosti. Když jí vezmete tempo, ztratí tah.
- Ptejte se, kdo vydělá na vašem rozčilení. Ne finančně, ale v dosahu a pozornosti.
- Rozlišujte strach od faktů. „Varování“ bývá často jen maska. Vypadá slušně, ale cíl je stejný: zvednout tlak.
- Dopřejte si luxus nebýt u toho. Možná největší rebelie dneška: nekomentovat každou provokaci.
Návnada na hněv je chytrá, protože pracuje s tím nejvíce lidským. Chceme někam patřit, chceme být v bezpečí, chceme mít pravdu. Jenže když se z pravdy stane sport a z emocí měna, vyhrává ten, kdo prodává nejvíc vzteku v nejmenší krabičce.
Až vám příště displej nabídne „akční rozhořčení“, zkuste si představit rybáře. Ne tu rybu. To je ten trik: nepřetahovat se o názor, ale všimnout si, kdo tahá za prut.
