Článek
Sedím u stolu s notebookem a šálkem kávy, která už dávno vychladla. Právě čtu komentář lídra hnutí ANO Andreje Babiše: premiér vysvětluje, že tvrzení o zadlužování Česka jsou „jenom opoziční lži“.
V dalším okně prohlížeče mám otevřenou zprávu, že vláda nechává auditory prověřit nákup společnosti NET4GAS, která spravuje páteřní plynovody – transakci z doby předchozího kabinetu. Káva najednou chutná více hořce. Ne proto, že bych nevěřil číslům. Protože mi dochází, jak snadno se čísla stávají otázkou perspektivy.
Když se domácí rozpočet mění v politiku
Vlastní finance mám rád přehledné. Když na konci měsíce vyjde, že jsem utratil víc, než jsem vydělal, nemůžu to překřtít na „opoziční lež“. Dluh je tu, visí na výpisu z účtu a čeká na splátky. Politika ovšem funguje jinak. Tam se dluh stává rétorickým nástrojem: když ho má na svědomí někdo jiný, je to důkaz nezodpovědnosti; když ho máme my, je to buď nutné zlo, nebo výmysl protivníků.
Člověk si pak připomene, jak se tento mechanismus opakuje s každou změnou vlády. Nový kabinet vždy najde v archivech něco, co stojí za prověrku. Někdy je to opravdu podezřelé. Jindy jde spíš o to, aby se veřejnosti připomnělo, kdo tu byl předtím a jak špatně to dělal. Audit se tak mění z nástroje kontroly v nástroj vyprávění.
Audit jako zrcadlo moci
V případě plynovodů jde o strategickou infrastrukturu. Předchozí vláda ji koupila za podmínek, které nynější kabinet považuje za hodné prověrky. To samo o sobě není nic neobvyklého – každá rozumná vláda by měla vědět, za co utratila peníze daňových poplatníků. Jenže načasování a rétorický rámec tomu dávají jiný rozměr. Zatímco se mluví o „kontroverzní transakci“ z minulosti, současný premiér zároveň ujišťuje veřejnost, že obavy z celkového zadlužení země jsou přehnané.
Je v tom jistá elegance paradoxu. Minulost se stává předmětem detailního zkoumání právě ve chvíli, kdy přítomnost potřebuje čistý štít. Audit se tak stává nejen kontrolou faktů, ale i způsobem, jak definovat, co je vůbec problém. Když se prověřuje nákup plynovodů, veřejnost slyší: „Podívejte se, co před námi způsobili.“ Když se mluví o současném dluhu, slyší: „To jsou jen lži těch druhých.“
Rétorika versus aritmetika
Čísla v rozpočtu mají tu nevýhodu, že jsou tvrdohlavá. Můžou se interpretovat, můžou se vysvětlovat, ale nakonec stejně ukazují, kolik se utratilo a kolik se vybralo. Rétorika je pružnější. Umí dluh proměnit v morální kategorii – „my jsme odpovědní, oni byli nezodpovědní“ – a pak ho zase vrátit do roviny technické: „jde o strategickou investici, kterou musíme prověřit“.
Osobně mě na tom fascinuje spíš než znepokojuje, jak rychle se tento jazyk naučí každý, kdo se dostane k moci. Není to ani tak lež jako spíš druh mentální gymnastiky, při které se člověk přesvědčí, že tentokrát je to jiné. Že tentokrát je audit opravdu objektivní a tvrzení o dluhu opravdu jen opoziční trik. A pak přijde další výměna vlády a celý mechanismus se otočí o sto osmdesát stupňů.
Plynovody paměti
Potrubí samotné ovšem nic z toho neví. Plyn teče dál, ať už ho koupil kdokoli a za jakých podmínek. Občané za něj platí buď přímo v účtech za energie, nebo nepřímo přes státní rozpočet. Otázka, kdo nese odpovědnost za cenu, je legitimní. Horší je, když se z této otázky stává pouhý nástroj střídání rolí: dnes auditujeme my, zítra budou auditovat oni.
Možná právě proto se dluhy hromadí tak vytrvale. Ne proto, že by politici neuměli počítat. Protože počítání je vždy až druhé v pořadí za potřebou mít pravdu. A pravdu, jak známo, má ten, kdo zrovna sedí u stolu s perem v ruce – a s auditem v záloze.
Když příště uslyšíte, že nějaký dluh je jen „opoziční lež“, vzpomeňte si na ty plynovody. A na to, jak snadno se minulost stává projektem, který má ochránit přítomnost před nepříjemnými otázkami.
P.S.
Díky, že jste dočetli až sem! Doufám, že až příště uslyšíte z úst jakéhokoliv politika, že reálná čísla o dluhu jsou jen opoziční lži, nepodlehnete zbytečným emocím, ale s nadhledem si vzpomenete, že aritmetika zůstává tvrdohlavá, i když se zrovna vládní dresy vymění. Pokud vám tento vhled do světa politické mentální gymnastiky a konce mýtů o „objektivních auditech na objednávku“ pomohl uvidět mechaniku moci bez růžových brýlí, budu moc rád za vaši podporu. Odkaz najdete níže.
