Článek
Lidé po padesátce často bojují s určitým kognitivním úpadkem. Ztrácí klíče, hůře si pamatují jména nových kolegů a učení se novým technologiím je stojí mnohem více energie než dřív.
Také je často děsí strašák jménem Alzheimerova choroba a ve snaze udržet svou mysl ve formě luští sudoku nebo křížovky - tyto oblíbené mentální tréninky ovšem u mnoha lidí vlastně vůbec nefungují. Co by ale mohlo?
Až do přelomu tisíciletí v neurobiologii panovalo nezlomné dogma. Odborníci věřili, že lidský mozek je jako pevný disk počítače. Podle této teorie se rodíme s obrovskou kapacitou, kterou v dětství zaplníme (naučíme se chodit, mluvit, číst), ale jakmile dosáhneme dospělosti, hardware se zablokuje. Od té chvíle prý už jen pomalu ztrácíme data a poškozené součástky se nedají nahradit.
Co ale následovalo, když se vědci podívali na dospělý mozek pod drobnohledem moderních technologií, nikdo nečekal. Zjistili totiž, že lidská mysl se nechová jako pevný disk. Chová se jako sval. A jako každý sval na těle – i mozek může fyzicky růst.
Mýtus o odumírání, kterému věřil celý svět
Nejdříve se musíme podívat na to, jak mozek v dospělosti funguje. Pokud luštíte křížovky každý den dvacet let, jste v tom pravděpodobně mistři. Váš mozek si vytvořil extrémně efektivní, ale úzce zaměřené dálnice pro vyvolávání slovní zásoby. Problém je, že jízda po známé dálnici nevyžaduje stavbu nových cest. Váš mozek běží na autopilota. Nepotřebuje se měnit.
Jakmile organismus zjistí, že čelí rutině, přestane investovat energii do budování nových mozkových spojení. Proto běžné, monotónní mentální hry nezabrání strukturálnímu úbytku mozkové kůry v pozdním věku.
Vědci si všimli, že lidé, kteří si do vysokého věku udrželi brilantní, ostrou mysl, nesdíleli vášeň pro rutinu. Naopak. Často dělali věci, které byly pro jejich mozek naprosto cizí, nekomfortní a extrémně náročné. Učili se hrát na nové hudební nástroje, začínali mluvit novými jazyky nebo se vrhali do složitých řemesel. Výzkumníci chtěli zjistit, co přesně se v jejich hlavách odehrává.
Rozhodli se proto pro naprosto netradiční experiment. Místo toho, aby lidem dávali řešit matematické rovnice, rozhodli se dospělé jedince naučit něco, co vyžaduje naprostou synchronizaci očí, rukou, rovnováhy a pozornosti. Rozhodli se je naučit žonglovat.
Magnetická rezonance odhaluje skrytý růst
Tady přichází onen vědecký objev. Výzkumný tým nabral skupinu dospělých dobrovolníků, kteří nikdy předtím nežonglovali. Před začátkem experimentu jim naskenovali mozek pomocí magnetické rezonance. Následně dostali dobrovolníci tři měsíce na to, aby se naučili klasické kaskádové žonglování se třemi míčky.
Byla to pro ně obrovská výzva. Padající míčky, frustrace, nutnost propojit zrakové vjemy s přesnou motorikou. Když se to po třech měsících naučili, vědci je znovu vložili do skeneru. Výsledky, publikované v prestižním časopise Nature, přepsaly učebnice biologie.
Co přesně snímky ukázaly?
- Fyzické zvětšení: Šedá kůra mozková – tedy tkáň, která obsahuje samotná těla neuronů (nervových buněk) – se u žonglérů prokazatelně zvětšila.
- Specifické lokace: Nárůst hmoty nebyl náhodný. Došlo k němu přesně ve střední temporální oblasti obou mozkových hemisfér. To je přesně ta část mozku, která zpracovává vizuomotoriku, tedy koordinaci oko-ruka.
- Důkaz o reverzibilitě: Když vědci zakázali dobrovolníkům na další tři měsíce žonglovat, jejich nabytá šedá kůra se opět mírně smrskla.
Tento fenomén se nazývá strukturální neuroplasticita. Pro lepší pochopení si představte hustý, neprostupný les. Když se začnete učit něco zcela nového (třeba žonglovat nebo mluvit francouzsky), váš mozek musí tímto pralesem prosekat úplně novou stezku. Aby to zvládl, musí vyslat nové dělníky – tvoří se nová propojení (synapse), rozvětvují se dendrity (výběžky buněk) a posiluje se cévní zásobení. Les na daném místě doslova zhoustne. A to je přesně ten nárůst šedé kůry, který vidíme na snímcích. Jakmile po stezce přestanete chodit, příroda si ji vezme zpět.
Jazyky, míčky a komplexní chaos: Co váš mozek skutečně potřebuje
Učení se žonglování bylo pro vědce jen nástrojem, jak dokázat něco mnohem podstatnějšího. Ukázalo se, že dospělý i stárnoucí mozek je nesmírně hladový po komplexních úkolech. Moderní analýzy potvrzují, že učení se složitým vizuomotorickým dovednostem vyvolává masivní strukturální změny napříč celou nervovou sítí. A vůbec přitom nezáleží na tom, jestli je vám dvacet, nebo pětašedesát let.
Totéž platí pro studium cizích jazyků. Když se učíte novou řeč, váš mozek čelí stejnému stupni chaosu jako při chytání padajících míčků. Musí vytvořit zcela novou mapu zvuků, gramatických pravidel a významů. Musí přepojit centra pro sluch, paměť i artikulaci.
Rozsáhlé studie zkoumající stárnutí potvrzují fantastickou zprávu: dospělý mozek si zachovává svou úžasnou schopnost neuroplasticity po celý náš život. Kognitivní úpadek, kterého se tolik bojíme, tak často není důsledkem pouhého stárnutí buněk, ale důsledkem faktu, že náš mozek přestal dostávat pořádně zabrat.
Pokud tedy chcete svůj mozek udržet mladý, bystrý a doslova ho „zvětšit“, odložte známé křížovky. Zkuste něco, co vám zpočátku nepůjde, co vás bude frustrovat a u čeho si budete připadat nešikovní. Ať už je to tanec tanga, programování, italština, nebo právě házení tří tenisových míčků u zdi v obývacím pokoji. Každý spadlý míček je totiž signálem, že váš mozek právě teď seje semínka nových neuronových cest. A to je ten nejlepší elixír mládí, jaký nám věda může nabídnout.
P.S.
Díky, že jste se podívali společně se mnou do hloubi naší mysli, která se odmítá smířit se stárnutím! Pokud vás fascinuje představa, že k fyzickému zvětšení mozku stačí jen vyjít ze své komfortní zóny a zkusit něco zdánlivě bláznivého, budu rád za vaši podporu. Symbolický příspěvek v ceně jedné kávy mi pomůže dál sledovat tyto přelomové studie o neuroplasticitě a přinášet vám fakta, která nám vrací mládí do hlavy.
