Článek
Já jsem Patrik Peterka a na YouTube vystupuji jako ZeTwoAiFive. Toto je můj autorský blog na Seznam Médiu, kde komentuji nejrůznější témata nebo sdílím osobní zkušenosti. Dnes si dovoluji napsat něco k tomu, jak se nakonec rozhodlo o tom, že prezident pojede na summit NATO.
„Ústavní soud (ÚS) ve středu oznámil, že předběžným opatřením nařídil vládě, aby byl prezident Petr Pavel součástí delegace na nadcházející summit NATO v Ankaře. Rozhodnutí, které je prvním výsledkem kompetenční žaloby, se týká pouze tohoto summitu a neznamená, že je vláda v zahraniční politice podřízená prezidentovi, zdůraznil soud. Žalobu podal prezident v návaznosti na rozhodnutí kabinetu premiéra Andreje Babiše (ANO) neumožnit mu účast na summitu.“
Tuto informaci si zřejmě přečetl každý, kdo se alespoň trochu zajímá o politiku a aktuální dění. Já se však chci, jak už je zvykem, pustit do širší úvahy.
Musím se upřímně přiznat, že jsem kompetenční žalobu očekával, protože politiku sleduji pravidelně a dlouhodobě. Nevěřil jsem, že by došlo k nějaké dohodě. Naopak jsem věřil tomu, že vláda rozhodnutí odkládala až na poslední chvíli právě záměrně.
Nicméně teď se bojím. A reálně se bojím, zda může Petr Pavel svůj post obhájit. I proto tento článek píšu.
Jelikož jsem sledoval i vysílání například na YouTube poslance Jindřicha Rajchla nebo pořady na kanálu Xaver Live, nešlo si nevšimnout nadávek a urážek na adresu prezidenta. A asi ani nemusím dopodrobna popisovat, jak se k rozhodnutí Ústavního soudu vyjádřil například ministr zahraničí Petr Macinka nebo zmocněnec pro Green Deal Filip Turek.
Dle mého názoru je Petr Pavel skutečně prezidentem, který je na svém místě. Neuniklo mi, že dokáže bez saka přijít do podcastu a udělat si sám ze sebe srandu, čímž mě přesvědčil, že dokáže být lidský. Stejně tak mě přesvědčil, že chce hájit hodnoty a čest svého úřadu i České republiky, protože své postoje nemění. Naopak na nich dlouhodobě trvá a snaží se je vysvětlovat tak, aby jim rozuměl každý.
Bohužel z některých zdrojů vládních politiků, jejich podporovatelů nebo různých komentátorů je zřejmé, že si takového člověka neumíme vážit.
Proč?
Upřímně nevím. Jedna z mých úvah je, že nám až příliš nastavuje zrcadlo, do kterého se nechceme dívat.
Ne o všech zkušenostech a věcech píšu napřímo. Někdy zkrátka proto, že se nechci někoho dotknout. Nicméně několik zkušeností z mého blízkého okolí mi ukazuje, že jsme schopni o morálce mluvit. Dokonce chceme slušnost, čest a hodnoty vyžadovat po politicích. Nejsme spokojení s tím, kdo nám vládne. Ale jen do určité míry.
Sami jsme ochotni bezostyšně porušovat zákony, třeba i za hranicemi naší země, a hájit se tím, že my můžeme. Ale pokud má být právo vyžadováno po nás, je to problém. Ať je přece vyžadováno po těch druhých. Nám ať je dovoleno všechno.
Je mi jasné, nebo to tak alespoň považuji, že konání vlády a jejích podporovatelů je součástí kampaně před blížícími se prezidentskými volbami.
Nevím, kdo má být protikandidátem. Osobně si ale myslím, že jedny z největších šancí by měli například místopředseda vlády Karel Havlíček nebo ministryně financí Alena Schillerová, kteří se těší velké podpoře svých voličů. Otázkou je, zda se bez nich ve vládě dokáže Andrej Babiš obejít.
Když trochu odbočím od tématu a vrátím se k demonstraci zaměstnanců České televize. Také jsem si myslel, že je to dobrý krok, a dokonce jsem po něm volal dříve, než nastal. Nicméně dnes si uvědomuji, že spousta politiků nejenže média nepotřebuje, ale Českou televizi by zrušila, kdyby měla tu možnost. A do jisté míry teď právě stávku i demonstraci používá proti ní.
Podobně to vnímám i u kompetenční žaloby Petra Pavla. Spousta demokraticky smýšlejících voličů cítí, že to bylo správné rozhodnutí. Zároveň ale spousta lidí dostala další munici k tomu, aby útočila na osobu prezidenta.
Osobně si myslím, že se půl roku po nástupu nové vlády dějí věci, které by ještě před několika lety mobilizovaly možná rekordní počty demonstrantů v Praze.
Možná ve vzduchu visí otázka, jak vlastně smýšlí skutečná většina národa. Zda jsme skutečně nepřekročili určitou hranici, ze které nebude návratu.
Přece jen máme ve vládě lidi, kterým jsme se ještě před čtyřmi lety posmívali. Máme u moci lidi, kteří obdivují politiku Roberta Fica nebo Viktora Orbána.
A i když podle mého názoru neférově viníme z aktuální situace především důchodce, kteří volili ANO, není to na místě. Každému musí být jasné, že volební výsledek nebyl dán pouze důchodci. Ne nadarmo dnes dostávají různé veřejné posty influenceři, kteří cílí na mladé lidi.
A možná nastává otázka nejen toho, co budeme dělat za další tři roky, ale hlavně co budeme dělat za osm až dvanáct let, kdy třeba Andrej Babiš bude nucen odejít z politiky a o jeho voliče se budou prát lidé, kteří dnes jen tiše stojí v pozadí a poslouchají. Lidé, kteří dnes roztleskávají své příznivce nad demonstrací zaměstnanců České televize nebo nad kompetenční žalobou. Protože namísto konstruktivního zamyšlení se často řídíme pouze emocemi, které možná ani nejsou naše vlastní.
Můžete do komentáře pod článek napsat svoji úvahu či názor. Děkuji za pozornost a budu se těšit zase brzy u dalšího článku.
