Na zpáteční cestě z Litic do Plzně

Starou „poštovní a obchodní“ silnicí Klatovskou nastoupíme cestu do Plzně a snažíme se uchýlit na pěšinku, která vede svahem po levé stráni, abychom se alespoň na chvíli uchránili dobrodiní automobilových závodů, které se tu stále po silnici odbývají. Brzy dostihujeme zděné kapličky, asi z počátku 14. století, nepatrné umělecké ceny i s chudičkým inventářem.

Po pravé straně zdvíhá se táhlý vrch Hůrka (376 m n. m.) a na něm se v poslední době trochu více tmaví malý lesík, dříve žertovně zvaný – „litickým pralesem“, protože z bývalého velkého lesa zbylo tu jen několik stromů. Pusté stráně jsou nyní znovu osazovány, zejména ovocným stromovým.

Nedaleko odtud zvedá se pěkný homolovitý kopec, téměř holý (368 m n. m.) a za ním částečně zalesněný Chlum s výškou 351 m n. m. Po půl hodině dostihujeme ostrou zátočinu, která se svažuje k řece Radbuze a tu v koutě stoupá příkrá vozová cesta k zajímavému průmyslovému podniku – Arazímově štěrkovně.

Na úpatí Chlumu je spilitový lom. Z obnažené spilitové skály lomu se tu kámen, který stroje drtí a síta prosívají dle velikosti zrna od hrubého štěrku až po jemnou drť, jenž se dnes užívá hojně k asfaltování cest. Po několika krocích jsme již na mostě, který má svoji velmi zajímavou historii.

Již v 15. století byl tu postaven most (přesně roku 1447) nejspíše dřevěný a náklad nesl plzeňský měšťan Tomáš Andrlík. Na jeho udržování odkázal Tomáš Ichr 1 kopu ročního platu. V téže době, roku 1456, byl tu někde kříž obdržený tamní nadací. Nový zděný most byl zřízen roku 1830 a za veliké slavnosti vložen byl do levého pobřežního pilíře pamětní spis v zinkové schránce. Na stavební náklad přispěl celý plzeňský a klatovský kraj, z čehož vidíme velikou důležitost tohoto objektu. Socha sv. Jana Nepomuckého, stojící na pažení mostu, byla roku 1919 shozena do řeky Radbuzy.

Za mostem se rozvírá krásné plzeňské zákoutí – České údolí dnes značně zohyzděné navezeným sem popelem ze Škodových závodů. Blíže viaduktu dráhy skrývá se zpustlý rybníček zvaný „Steinhauserův“ a proti němu zděná studánka – říkalo se tu na „františkách“. Vpředu bělá se v zeleni vojenská prachárna, která sem byla přemístěna po roku 1873 ze svého původního místa za Měšťanským pivovarem na svahu k řece Mži. Na druhém břehu řeky Radbuzy, jest pod strání malý domek, kde byla dříve hrnčírna a kde se také říkalo Hrabčín pod vrchem Chlumem.

Napsal Ladislav Lábek dne 26. června 1927