Několik slov na úvod

Obec Litice u Plzně, dnes již městská část města Plzně, má bohatou historii svého vzniku a dalšího vývoje a svou přítomností v kraji několikrát také zasáhla do českých dějin. Také vznik královského města Plzně napomohl tomu, že jméno Litice se více zviditelnilo a zároveň se stalo nedílnou součástí dnešního krajského města Plzně.

Vytváření obce se asi těžko podaří objasnit a popsat, zvláště když v dávných dobách nebyly takové možnosti jako dnes. Ves Litice do konce 14. století nazývaná Lutice, se rozložila v nivě na svazích údolí Litického potoka nad řekou Radbuzou, která sem přitéká od Šumavských strání, posílena mnoha přítoky. Její tok se zařezává do okolních skal a protéká přírodou vytvořeným údolím, jihovýchodním směrem ke královskému městu Plzni.

Poloha obce, která bývala dříve ještě více stulena v údolí potoka a řeky svědčí pro dobu ještě starší. Existence lidského sídliště v těchto místech v okolí kolem hradiště dosvědčují četné střepy hojně tu rozseté. Bronzové ozdoby, železné špičky šípů, hliněné nádoby a dokonce zlatý prsten byly stvrzením urozenosti dávných osídlenců hradiště nad řekou Watto, či dnešní Radbuzou.

Na návrší, které se sklání od Dubí hory k řece Radbuze, právě nade mlýnem, lze dosud spatřit bývalé rozsáhlé hradiště. Nad řekou Radbuzou se tu vypíná vysoký vrch, který kdysi sloužil jako strážný bod nad kupeckou cestou pod vrchem vedoucí, když zde stálo starobylé hradiště. Na západ odtud se prostíral již jen nepropustný prales.

Teprve o několik století bližší slovanští Ljutici vtiskli dřevěnému sídlo na skalisku jméno, jehož ozvěna dlí dodnes ve jménu zdejší obce, starší než sousední Plzeň. Ta vyrostla v město na nejspodnějším terasovitém svahu až v roce 1295. V roce 2012 tomu bylo již 800 let, které uplynuly od data, kdy bylo poprvé jméno obce zaznamenáno v písemných dokumentech a proto je třeba tuto historickou událost podpořit i literárně tím, že vám dnešním čtenářům přiblížím, tuto obec očima historie.

První dřevěné budovy na bývalém hradišti měly sloužit k udržení a upevnění moci rodu Drslaviců, úředníků a příbuzných královského rodu Přemyslovců. Jakožto nejstarší z hradů v kraji nabýval významu dle kvality zde sídlících šlechticů. Na počátku 12. století tu Drslav I. obehnal dosud dřevěný hrad palisádovými hradbami, a o sto let později jeho potomci z něho vybudovali zděnou středověkou pevnost.

Přes všechnu urozenost jeho držitelů byl však přesto považován za pevnost druhořadého významu. Léta 1278 až 1333 znamenala pro Litice dobu rozkvětu, avšak již za panování krále a císaře Karla IV. bylo zdejší panství značně zadluženo. Pán z Litic, Rous IV., se více zajímal o upevnění královy moci, než o rozkvět či správu vlastního sídla Litic.

V první polovině 14. století byl pány z Litic vystavěn kostel sv. Petra a Pavla, patrně na místě staršího románského, jak o tom svědčí ve zdivu kostela zachované druhotně použité stavební prvky. Kolem roku 1367 došlo k prodeji litického panství Chotěšovskému klášteru. Po zrušení chotěšovského kláštera císařem Josefem II. v roce 1781 připadlo panství a s ním i Litice náboženskému fondu, od kterého je v roce 1822 zakoupili Thurn-Taxisové, kteří jej měli v držení až do zániku Rakousko-Uherské monarchie.

Také armády válčících stran třicetileté války tu několikrát zaplavily louky a úhory litických láníků i chalupníků a každá tu zanechala jen neštěstí a probouzela bezmocný pláč. Vojska bavorského Maxmiliána Bavorského již prošla téměř zpustošenou vsí, hlad a mor tu zanechali Švédové roku 1639.

Také ruská vojska tudy prošla v době válek s neporazitelným Napoleonem. V roce 1926 tu byl odkryt hromadný hrob ruských vojínů, obětí hladu, moru a války s Napoleonem, když se tudy vraceli zpět do Ruska.

Články, které bych chtěl v tomto druhu média publikovat, by měli čtenářům připomenout některá zajímavá období obce a události, které se tu za celou její historii až do dnešních dnů staly, a které se výrazně odrazily ve vzhledu obce.

Byl bych rád, aby se vám příští moje zajímavosti zalíbily a přispěly k lepšímu poznání dnešní městské části Plzně.