Článek
Studoval Léčivé rostliny na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové, přechodně také Výživu dospělých a dětí na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. V německých regionech Hessensko a Bádensko-Württembersko dnes pomáhá lidem zakládat bylinné zahrady a učit je životosprávě v souladu s tradiční zdravovědou. I přes život v zahraničí zůstal nadále členem České onkologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a prostřednictvím digitálních médií pomáhá lidem po celém světě.
Původním povoláním nutriční terapeut se rozhodl opustit prostředí českých klinik a zakotvil na území hranic Německa a Francie. Zdravotnictví sice neopustil úplně, ale rozhodl se přetavit informace obsažené v medicínském studiu do veřejnosti obrazově bližší formy. Stal se tak popularizátorem vědy i tradic a své poselství šíří nadále především v západních zemích.
V České republice pracoval na rozsáhlé reformě nutriční péče pro sedm nemocnic Ústeckého kraje, kde mj. sám sestavoval dietetické plány pro pacienty s nejrůznějšími diagnózami, zejména v krajské Masarykově nemocnici. Tam se setkal s případy nevyléčitelných onemocnění, pacienty v terminálním stádiu a otázkami hranic kdy je racionální medicína ještě pomocí.
Nebyl to však jediný mezník v jeho osobní profilaci a tvorbě. Otec mu zemřel předčasně na infarkt myokardu a to ho přimělo vzít v otázce zdraví v potaz život jako celek namísto léčby konkrétního důsledku.
Podle jeho názoru je snadné odtrhnout zdravotnictví jakožto masovou produkci od skutečných aspektů poslání lékařské profese. Tvrdí, že zdraví jako celek musí být respektováno přednostně z pohledu limitů a charakteristik pacienta. Věří, že každý člověk je svébytným individuem, které potřebuje více než specifickou podporu. Na to je však třeba onoho nemocného dobře znát.
Nejen proto začal později ještě v Česku čerpat ve zdrojích starších kronik a zdravovědných doporučení z historie, kdy existovaly běžně termíny jako osobní lékař nebo rodinný praktik a léčba vycházela z velmi dobré znalosti fyzické, duševní a duchovní konstituce daného člověka.
Prastará moudrost, která vítězí, se podle něho cyklicky opakuje napříč tisíciletími a vždy musí nevyhnutelně vycházet z přirozenosti člověka, protože jedině tak lze utvořit symbiózu léčebné procedury a léčeného těla. V neposlední řadě ji pak v kontextu dnešních environmentalistických otázek považuje za jedinou skutečně trvale udržitelnou strategii nejen pro společnost lidí, ale také pro existenci světa samého, v němž se člověk i skrze nadprodukci zdravotnického a farmaceutického průmyslu zasazuje o negativní vývoj prostředí, a tím v konečném důsledku sám podléhá utrpení.
V současné době Timothée cestuje zejména po anglosaských zemích, které považuje za silně přetechnizované a pomalu odtrhávané od tradičních hodnot, přesto však shledává zájem tamní veřejnosti o alternativy a informace týkající se prevence namísto invazivního zásahu do těla člověka zvenčí, na které je podle jeho slov někdy zkrátka již příliš pozdě.
Rozpoznává však také výrazné regionální rozdíly ve zdravotním stavu obyvatel, které do značné míry definují determinanty vnější. Podle jeho slov je v západním světa ruka člověka v přírodě příliš znatelná. I když nezpochybňuje kvality vývoje moderní společnosti ani urbanizační řád vyspělých zemí, který mu v Česku chybí, charakteristický profil přirozenosti a svobody tamně vnáší skrze léčivou terapii pěstitelství a sám se snaží něco z českých zemí přenést.
Patron Media pro Médium.cz
Lorsch, Hessensko, Spolková republika Německo
