Článek
Rovnost před zákonem? Pro některé jen na papíře
Poslanecká sněmovna rozhodla, že nevydá Andreje Babiše ani Tomia Okamuru k trestnímu stíhání. V obou případech tak učinila většina poslanců, kteří jejich vydání odmítli.
Z právního hlediska je vše v pořádku. Poslanecká imunita je součástí našeho ústavního systému a parlament má právo rozhodnout, zda své kolegy vydá policii a soudům.
Jenže nad celou situací visí mnohem zásadnější otázka.
Platí v této zemi rovnost před zákonem opravdu pro všechny?
Imunita jako ochrana demokracie
Institut poslanecké imunity nevznikl náhodou. Má chránit poslance před účelovým nebo politicky motivovaným stíháním. V minulosti šlo o důležitý nástroj ochrany demokracie.
Jenže v praxi dnes často působí úplně jinak.
V případě Andreje Babiše jde o dlouhodobě známou kauzu kolem projektu Čapí hnízdo, která se táhne českými soudy už řadu let. Rozhodnutí sněmovny znamená jediné: další odklad.
U Tomia Okamury jde o spor týkající se předvolební kampaně jeho hnutí. Ani zde se policie a soudy ke konečnému rozhodnutí nedostanou, dokud trvá poslanecký mandát.
Oba politici tvrdí, že jde o politicky motivované stíhání. To je samozřejmě jejich právo tvrdit. Jenže právě proto by měli mít přirozený zájem svou nevinu prokázat.
Pokud jste nic neprovedli, proč se bránit?
Tady se dostáváme k jádru celé věci.
Pokud je člověk přesvědčený o své nevině, proč by se měl bránit tomu, aby jeho případ posoudil nezávislý soud? Soud je přece místo, kde se rozhoduje o vině nebo nevině. Ne hlasování ve sněmovně. Ne politická dohoda.
Běžný občan takovou možnost nemá. Když policie někoho obviní, nemůže svolat kolegy a nechat hlasovat o tom, zda se vůbec bude vyšetřovat. Normální člověk by už dávno stál před soudem. A pokud by byl shledán vinným, možná by už seděl i za mřížemi.
Všichni jsme si rovni. Někteří ale víc
Česká republika se označuje za právní stát. A právní stát stojí na jednoduchém principu:
Všichni jsou si před zákonem rovni.
Realita ale někdy připomíná slavnou větu z knihy Farma zvířat od George Orwella:
„Všichni jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější.“
Politici mají možnost, kterou obyčejní lidé nikdy mít nebudou, rozhodnout hlasováním, zda budou čelit spravedlnosti. A právě to je problém. Ne jen právní. Především morální.
Důvěra lidí ve spravedlnost
Nejde jen o dva konkrétní politiky, jde o důvěru lidí ve stát. Když občané vidí, že pravidla neplatí pro všechny stejně, důvěra ve spravedlnost se vytrácí velmi rychle. A bez důvěry ve spravedlnost nemůže dlouhodobě fungovat žádná demokracie.
Možná je proto na místě začít znovu vážně diskutovat o tom, zda současná podoba poslanecké imunity stále plní svůj původní účel. Nebo jestli se z ní postupně nestal jen pohodlný politický štít, protože pokud má platit rovnost před zákonem, musí platit opravdu pro všechny. I pro ty, kteří sedí v poslaneckých lavicích.
Autor: Pavel Černý
Pavel Černý, člen Výkonné rady hnutí Přísaha
