Hlavní obsah
Politika

Imunita místo spravedlnosti aneb když si politici sami rozhodují o vlastním stíhání

Foto: Pexels

Sněmovna odmítla vydat Andreje Babiše a Tomia Okamuru k trestnímu stíhání. Formálně je vše podle pravidel. Jenže běžný člověk takovou možnost nemá. Pokud jsou si jistí svou nevinou, proč se vlastně bránit imunitou?

Článek

Rovnost před zákonem? Pro některé jen na papíře

Poslanecká sněmovna rozhodla, že nevydá Andreje Babiše ani Tomia Okamuru k trestnímu stíhání. V obou případech tak učinila většina poslanců, kteří jejich vydání odmítli.

Z právního hlediska je vše v pořádku. Poslanecká imunita je součástí našeho ústavního systému a parlament má právo rozhodnout, zda své kolegy vydá policii a soudům.

Jenže nad celou situací visí mnohem zásadnější otázka.

Platí v této zemi rovnost před zákonem opravdu pro všechny?

Imunita jako ochrana demokracie

Institut poslanecké imunity nevznikl náhodou. Má chránit poslance před účelovým nebo politicky motivovaným stíháním. V minulosti šlo o důležitý nástroj ochrany demokracie.

Jenže v praxi dnes často působí úplně jinak.

V případě Andreje Babiše jde o dlouhodobě známou kauzu kolem projektu Čapí hnízdo, která se táhne českými soudy už řadu let. Rozhodnutí sněmovny znamená jediné: další odklad.

U Tomia Okamury jde o spor týkající se předvolební kampaně jeho hnutí. Ani zde se policie a soudy ke konečnému rozhodnutí nedostanou, dokud trvá poslanecký mandát.

Oba politici tvrdí, že jde o politicky motivované stíhání. To je samozřejmě jejich právo tvrdit. Jenže právě proto by měli mít přirozený zájem svou nevinu prokázat.

Pokud jste nic neprovedli, proč se bránit?

Tady se dostáváme k jádru celé věci.

Pokud je člověk přesvědčený o své nevině, proč by se měl bránit tomu, aby jeho případ posoudil nezávislý soud? Soud je přece místo, kde se rozhoduje o vině nebo nevině. Ne hlasování ve sněmovně. Ne politická dohoda.

Běžný občan takovou možnost nemá. Když policie někoho obviní, nemůže svolat kolegy a nechat hlasovat o tom, zda se vůbec bude vyšetřovat. Normální člověk by už dávno stál před soudem. A pokud by byl shledán vinným, možná by už seděl i za mřížemi.

Všichni jsme si rovni. Někteří ale víc

Česká republika se označuje za právní stát. A právní stát stojí na jednoduchém principu:

Všichni jsou si před zákonem rovni.

Realita ale někdy připomíná slavnou větu z knihy Farma zvířat od George Orwella:

„Všichni jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější.“

Politici mají možnost, kterou obyčejní lidé nikdy mít nebudou, rozhodnout hlasováním, zda budou čelit spravedlnosti. A právě to je problém. Ne jen právní. Především morální.

Důvěra lidí ve spravedlnost

Nejde jen o dva konkrétní politiky, jde o důvěru lidí ve stát. Když občané vidí, že pravidla neplatí pro všechny stejně, důvěra ve spravedlnost se vytrácí velmi rychle. A bez důvěry ve spravedlnost nemůže dlouhodobě fungovat žádná demokracie.

Možná je proto na místě začít znovu vážně diskutovat o tom, zda současná podoba poslanecké imunity stále plní svůj původní účel. Nebo jestli se z ní postupně nestal jen pohodlný politický štít, protože pokud má platit rovnost před zákonem, musí platit opravdu pro všechny. I pro ty, kteří sedí v poslaneckých lavicích.

Autor: Pavel Černý

Foto: Pavel Černý

Pavel Černý, člen Výkonné rady hnutí Přísaha

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz