Kolo, které nás vozilo půl století

Zrod a zlatá éra

Vzpomínka na Favorita začíná často stejně: lesklý rám s křídlatým logem, vůně čerstvě namazaného řetězu a pocit, že svět je najednou větší, než byl včera. V Československu šlo o víc než o bicykl. Byl to symbol, na který se čekalo, snilo se o něm a který se, když se konečně dostal do rodiny, opatroval jako poklad. Favorit měl zvláštní schopnost spojit dětské sny, sportovní ambice a každodenní praktičnost. Zrodil se v roce 1951 v Rokycanech, kdy stát sloučil dvě menší dílny, Tripol a Tudor, do národního podniku Eska Cheb. Jméno navrhl tehdejší ředitel Josef Bochníček, a to s vizí značky, která bude znít sebevědomě doma i v zahraničí. Logo navržené Františkem Freiwilligem. Stylizované „F“ s křídly, se stalo emblémem rychlosti, elegance a určitého prestiže. Od začátku se nepočítalo jen s masovou výrobou, ale i s vrcholovými modely pro závodníky, kteří měli v sedle Favoritů vozit medaile z velkých světových akcí. Padesátá a šedesátá léta přinesla této ambici konkrétní výsledky. Na olympijských hrách v Melbourne 1956 vybojovali českoslovenští cyklisté stříbro, v Tokiu 1964 dokonce zlato a v Moskvě 1980 bronz. Favority, zejména modely F1 Special, byly stavěny ručně a kompletně v Rokycanech, od rámů z chrommolybdenové oceli přes náboje, kliky a převodníky až po lakování.

V době, kdy se i špičkové západní značky spoléhaly na díly od externích dodavatelů, byla tato soběstačnost výjimečná. A zároveň strategická, znamenala nezávislost na dovozu a schopnost exportovat do světa produkt, který byl od základu „náš“. Favorit se dostal do 38 zemí, včetně Kanady, USA a západního Německa, kde byl oceňován pro spolehlivost a dostupnou cenu. Doma se mezitím zrodil fenomén. Výroba rostla z pěti tisíc kusů v roce 1951 na více než třicet tisíc ročně o dekádu později, a v srpnu 1978 sjel z linky miliontý Favorit, událost, kterou si v Rokycanech připomínali slavnostním průvodem. Přesto se k němu ne každý snadno dostal. Sportovní modely s vícerychlostní přehazovačkou byly často nedostatkové, rozdělované podle pořadníků či osobních kontaktů. Kdo ho získal, ten si ho chránil. Garáž nebo sklep nebyly jen úložištěm, ale malou dílnou, kde se rám přelakoval, omotávky řídítek vyměnily za kožené, sedlo za zahraniční a objevily se i komponenty, které přivezl známý z Jugoslávie či Polska. Tak se rodily unikátní kusy, které nesly rukopis svého majitele a stávaly se osobní vizitkou v době, kdy většina věcí byla uniformní.

Každodenní společník

Favorit však nebyl jen závodníkem a prestižní raritou. Byl každodenním společníkem. Sloužil na cestu do práce, na nákupy i na víkendové výlety k přehradě. Na jeho rámu se vozily děti, na nosiči pytle brambor a v brašnách nářadí. Studenti na něm jezdili na brigády, a kdo chtěl, mohl na Favoritu objet půl republiky. V zemi s omezenými možnostmi cestování bylo kolo vstupenkou k malým dobrodružstvím, jízda z jedné vesnice do druhé, výprava na koupaliště nebo sjezd z kopce závodním tempem byly momenty, kdy se dalo zapomenout na každodenní realitu. Nejedna vzpomínka pamětníků začíná slovy: „Bylo mi třináct, dostal jsem Favorita a svět se otevřel.“

Technicky šlo o kola promyšlená a odolná. Rámy z chrommolybdenové oceli kombinovaly pevnost s relativně nízkou hmotností, běžné silniční modely vážily kolem 10–12 kilogramů. Převody nabízely rozsah pro rovinaté úseky i prudší kopce, domácí náboje a kliky vydržely desetiletí, byť byly těžší než zahraniční konkurence. Nabídka zahrnovala závodní F1, turistické F20 s blatníky a nosiči, městské modely i dámské verze F14 se sníženým rámem. Exportní kusy se lišily lakováním i osazením, častěji se na nich objevovaly zahraniční komponenty jako Campagnolo či Suntour.

Pád a návrat

Po sametové revoluci ale přišla studená sprcha. Otevřený trh zaplavila levná horská kola z Asie, móda MTB rychle změnila cyklistické návyky a silniční Favority začaly působit staromódně. Výroba klesala, chyběly investice do moderních technologií, značka několikrát změnila majitele a v roce 2001 původní továrna ukončila činnost. Z Favoritu se stal artefakt, přežíval v bazarech, na chalupách a v garážích nadšenců. Ti ho renovovali, sbírali staré závodní speciály a pořádali setkání, kde se kromě kol sdílely i příběhy. A právě příběhy udržely Favorit při životě dost dlouho na to, aby mohl přijít návrat.

V roce 2011 značku koupil slovenský podnikatel Richard Galovič. Jeho cílem nebylo jen vyrobit retro repliky, ale vytvořit moderní kola, která ponesou ducha značky. Nové modely jako Aviator, Cronos, Bigboss, kombinují čistý design, ruční výrobu v Rokycanech a současné technologie: rámy z hliníku nebo karbonu, řemenové pohony, vnitřní převodovky. „Krásný design je jedna věc,“ řekl Galovič v rozhovoru pro Český rozhlas, „ale design je hlavně o tom, jak věci fungují.“ Favorit tak dnes existuje ve dvou rovinách, jako vzpomínka na minulost a jako plnohodnotné kolo pro současnost. Pro starší generace zůstává návratem do mládí, k okamžikům, kdy se v tichu rána rozjel po silnici a zvuk řetězu se mísí s vůní oleje a trávy.

Pro mladší je to kus designu s příběhem, důkaz, že česká značka může mít světový přesah. Ať už na něj nahlížíme jako na závodní stroj, dopravní prostředek nebo artefakt, Favorit dokazuje, že některé věci neztrácejí hodnotu ani po desítkách let. Stačí sednout, šlápnout do pedálů a vydat se na cestu, klidně tou stejnou, po které jsme kdysi jeli poprvé.

Zdroje: