Jak ovlivnit to, jak nás druzí vnímají

Jednoho dne se každý z nás narodil a pohled světa na nás byl postaven na emocích. Na vztahu rodiče a dítěte. Byl to bezpochyby radostný moment pro všechny zúčastněné i jen přihlížející, narodil se další človíček, dar od Boha. Byli jsme prázdným listem papíru. Od té chvíle svými činy tento list papíru plníme, nebo ne ?

Každý z nás má svůj list papíru, který ukazuje naše plusy i naše mínusy. A je jen na nás, co si na tento papír necháme zapsat. Ano, je to tak, bohužel na tento papír nejsme schopni psát sami, musí to udělat lidé kolem. Naštěstí máme silnou páku pomoci jim v tom, co tam mají napsat, a to tím že svými skutky dáváme jasně najevo naše hodnoty či schopnosti. Pokud jsme organizační typ a rádi něco pořádáme, tak to o nás nikdo jiný neřekne, dokud to neuvidí, dokud jej několikrát nepozveme na naši akci. Pokud jsme skvělý řečníci, nikdo nám to na list papíru nenapíše, dokud mu to nedokážeme. A i když to zní smutně, musíme se naučit prodat své schopnosti a vlohy. Blízká rodina to často ví jako první, ale širší okruh přátel a lidí to tak lehce nezjistí.

Jasný, dělat to nemusíme, ale jen si představte, jak bude znít odpověď na otázku, kterou položí vašemu kamarádovi, když budou chtít zjistit, jací jste. Co by asi zaznělo? Že jste takový obyčejný člověk, ničím zvláštní. A jak bychom se cítili, kdyby odpovědí bylo, že jsme poctivý, vtipný, umíme skvěle hrát na kytaru nebo organizovat party. To zní lépe, že?

Škola a i práce z nás všech dělají průměrné jedince, co mají stejnou škálu znalostí a dovedností. Je jen na nás, zda se rozhodneme vystoupit z davu a věnovat trochu více úsilí a píle a být lepšími. Každý z nás má přednosti, které jiní nemají. Každý z nás je v nějakém směru lepší než druzí a je jen na nás, zda to necháme vyniknout, a nebo se stáhneme do ulity a světu to neukážeme. Nedělejme si velkou hlavu z lidí kolem, kteří se bojí vystoupit z davu a být lepšími verzemi sama sebe. Občas se nám něco nepovede, ale to neznamená, že nám to hned někdo na papíře škrtne. Brzy vyjde článek na téma, proč není nutné si dělat hlavu z lidí kolem.

Podobnou analogii můžeme najít u náhrobního kamene. Právě na něm se nejčastěji objevují hlavní rysy daného člověka. To, čím se vyznačoval. Je to absolutní protiklad oproti narození, to byl den, kdy jsme mohli říct jediné - dítě se narodilo. Pří umrtí je to den, kdy můžeme říct, jaké skvělé věci daný člověk udělal, jak pomohl světu a rodině kolem. Nebo v nejhorším případě, jak neudělal vůbec nic.

Pokud se mi podaří vytvořit identitu člověka, na kterého se dá spolehnout nebo dokáže poradit, tak lidé kolem vás budou vědět za kým jít, když budou potřebovat pomoc - budete to vy! Až se jim v životě objeví situace, ve které si nebudou jistí a budou potřebovat poradit - půjdou za vámi, protože už předtím, než ta situace vůbec vznikla, o vás věděli, že to umíte. Není to o tom, že až když ta situace nastane, tak se tak projevíte. Je třeba tou osobu již být.

Je třeba si uvědomit, že asi jsem tím normálním chlapíkem, co v ničem nevyniká. Ten, co není v ničem originální. Pokud to chci změnit, je potřeba něco aktivně dělat. Pokud se chci v nějakém z bodů zlepšit, musím tomu ten čas věnovat. Není to o tom, že to udělám jednou a je to. Nebo, že za 10 minut mám hotovo. Některé naše cíle mohou trvat měsíce či dokonce roky.

Pokud se rozhodnu být organizačním člověkem - tak organizace jedné akce mi zabere hodiny času. A je potřeba více takových akcí, pro vytvoření identity.

Začněte tím, že si napíšete vlastnosti a chování, které by jste si přáli, aby druzí na vás ocenili. V podstatě si uděláte seznam bodů, kterých chcete dosáhnout a budete hrdí, když se vám objeví na náhrobku. Pro příklad uvedu tyto:

Dalším krokem je napsat si dílčí kroky, jak na tom pracovat. Mezi body, které musím plnit, aby se můj hlavní cíl stal realitou. Nic není ze dne na den.

Když si takto vytvoříme bližší seznam konkrétních bodů, pomůže nám to začít konat. A ještě lepší je, když si hned teď určíte datum a čas, kdy jednotlivé věci uskutečníte. Je důležité myslet na to, že některé změny budou trvat a musí se stát mojí součástí, jinak se k výsledku nedostanu.

Náš život utíká rychle, a brzy možná přijde den, kdy už tu nebudeme, a to, co budeme mít na našem papíře, budou ty krásné věci, na které budou ostatní vzpomínat.