Článek
Již od starověku bývají vánoční svátky rozšiřovány o mnohé obyčeje a pověry. Nejstaršímu křesťanství však takové tradice nejsou vlastní. Dostávají se ke slovu teprve ve chvíli, kdy se ve 4. století stává z hnutí skromného Ježíše záležitost celé římské říše. Předkřesťanské svátky slunovratu jsou tak nahrazeny oslavou Ježíšova narození.
Množství pohanských bůžků tak bylo monoteistickým křesťanstvím odsunuto stranou. Přesto některé z podob vánočních oslav narození Spasitele uvádějí znovu i dnes k životu dávná předkřesťanská božstva. Ta nabývají nových forem, přesto jsou uvnitř po staletí stále stejná.
Křesťanské Vánoce prošly za dobu své existence mnoha podobami. Od askeze a půstu až po rodinnou pohodu, která v zobrazení Vánoc převládá teprve od 19. století. Komercionalizace tohoto svátku prozrazuje, čemu jako západní civilizace sloužíme dnes. Čemu věnujeme svůj čas, do čeho investujeme, za čím se ženeme – co v nejhlubším slova smyslu uctíváme. Hromadění, ke kterému nás povzbuzují všudypřítomné reklamy, nás vrhá do kolotoče neustálého vydělávání a utrácení, ze kterého je jen těžké najít cestu ven. Životní styl plných nákupních košíků a žaludků vzývá při vší obraznosti dávného Mamona. Tento démon hrabivosti požírá své oběti, cpe si břicho jejich životy, rodinami a svým tlustým pozadím zasedá veškeré hlubší hodnoty.
Dávný biblický příběh o vykoupení z hříchu je dnes degradován na vykoupení obchodních regálů. Pod nánosem všech těchto vánočních reinterpretací přitom zní tichá zpráva o tom, že největší dary nejsou nutně jen ty materiální. A že největším darem je objevit ve svém životě opravdovou hodnotu v něčem malém, na první pohled naprosto obyčejném, co jiným ani nestojí za řeč. Biblická Marie hledí na toho největšího krále v maličkých jeslích. Celý náš svět se k této chvíli obrací již dva tisíce let. Vždyť od okamžiku, kdy toto malé dítě spatří svět, počítáme náš letopočet.
Co nám tedy zbyde, když s vánoční vaničkou vylijeme i betlémské dítě? To podstatné se totiž mnohdy skrývá v maličkostech. Hodnoty, které dnes zanikají ve spěchu a hluku nákupních chrámů Mamonu, jsou nakonec tím, co znovu rozsvěcí naději i ve tmě. V tichu vánoční noci, kterou prolamuje pláč bezbranného krále, toto světlo září daleko za horizont.
