Článek
Ladislav Smoljak patří k nejvýznamnějším osobnostem českého divadla a filmu druhé poloviny 20. století. Byl scenáristou, režisérem, hercem, dramatikem, pedagogem i publicistou. Především však společně se Zdeňkem Svěrákem vytvořil fenomén, který se stal součástí české kultury – Divadlo Járy Cimrmana. Jeho život ale nebyl jen příběhem úspěchu. Provázely jej tvůrčí spory, osobní zklamání, zdravotní problémy i složité hledání rovnováhy mezi prací a rodinou.
Od syna krejčího k učiteli matematiky
Ladislav Smoljak se narodil 9. prosince 1931 v Praze. Pocházel z poměrně skromných poměrů, jeho otec byl krejčí. Dětství prožil v období hospodářské krize a dospívání za nacistické okupace. Už od mládí vynikal zvídavostí, láskou ke knihám a smyslem pro ironii.
Po maturitě se pokusil dostat na DAMU, kam však nebyl přijat. Neúspěch jej nasměroval jinam. Vystudoval matematiku a fyziku na Vysoké škole pedagogické a několik let působil jako učitel a odborný asistent. Později s humorem vzpomínal, že právě zkušenosti ze školních lavic se staly inspirací pro film Marečku, podejte mi pero!, v němž se promítly skutečné zážitky z večerní školy pro pracující.
Vedle pedagogické práce se stále více věnoval psaní a publicistice. Pracoval jako redaktor a postupně se dostával blíž ke světu kultury, který jej přitahoval mnohem více než školní tabule.
Zrod Járy Cimrmana a osudové setkání se Svěrákem
V šedesátých letech se Smoljak seznámil se Zdeňkem Svěrákem a Jiřím Šebánkem. Právě z jejich společných nápadů se zrodila mystifikace o českém géniovi Járovi Cimrmanovi. Původně šlo o rozhlasovou recesi, která však měla nečekaný úspěch.
Roku 1967 vzniklo Divadlo Járy Cimrmana, které se postupně stalo jedním z nejúspěšnějších českých divadelních souborů. Smoljak zde působil jako autor, režisér, dramaturg i herec. Jeho vzdělání a analytické myšlení se promítly do charakteristického cimrmanovského humoru, založeného na dokonale propracované logice absurdity.
Zatímco Svěrák vnášel do společné tvorby cit pro dialog a příběh, Smoljak přinášel konstrukci, přesnost a disciplínu. Právě rozdílnost jejich povah se ukázala jako základ mimořádně úspěšného partnerství.
Přátelství se Zdeňkem Svěrákem: Dvojice, která změnila český humor
Když se v první polovině šedesátých let potkali Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák, pravděpodobně ani jeden z nich netušil, že jejich spolupráce bude trvat více než čtyři desetiletí a zásadně ovlivní českou kulturu. Na první pohled byli velmi rozdílní. Smoljak byl rozvážný, analytický a systematický člověk, který promýšlel každou scénu do nejmenšího detailu. Svěrák byl spontánnější, více spoléhal na intuici, cit pro jazyk a schopnost vystihnout obyčejného člověka. Právě tyto rozdíly se však ukázaly jako jejich největší přednost.
Jejich první společné texty vznikaly v prostředí Československého rozhlasu a později při přípravě Divadla Járy Cimrmana. Oba později vzpomínali, že od začátku mezi sebou nastavili jednoduché pravidlo – říkat si pravdu za každou cenu, i kdyby měla být nepříjemná. V rozhovoru pro Filmový přehled Svěrák popsal jejich způsob práce slovy: „Hned na počátku jsme si slíbili, že k sobě budeme naprosto upřímní.“ Smoljak dodával, že pokud se jednomu z nich nějaký nápad nelíbil, druhý na něm většinou netrval, protože věřili, že dobrý humor vzniká pouze tehdy, když přesvědčí oba autory.
Právě tato vzájemná otevřenost stála za vznikem desítek divadelních her i filmových scénářů. Smoljak později říkal, že jejich práce nebyla rozdělena tak, že by jeden psal a druhý opravoval. Oba vymýšleli, oba psali a oba se navzájem korigovali. Díky tomu vznikl jedinečný styl humoru, který spojoval inteligentní slovní hříčky, absurdní logiku i laskavý pohled na lidské slabosti.
Společně napsali scénáře k filmům Jáchyme, hoď ho do stroje!, Marečku, podejte mi pero!, Na samotě u lesa, Kulový blesk, Vrchní, prchni! a mnoha dalším. Smoljak řadu těchto filmů také režíroval a objevoval se v nich jako herec.
Vedle práce se z nich stali také blízcí přátelé. Navštěvovali se s rodinami, jezdili společně na dovolené a trávili mnoho času mimo divadlo. Dokonce se rozhodli koupit společnou chalupu v jihočeských Růžkových Lhoticích. Měla to být oáza klidu, místo, kde budou odpočívat a psát nové scénáře. Zpočátku vše fungovalo, postupně se však ukázalo, že společné vlastnictví nemovitosti přináší více starostí než radosti. Lišili se v představách o opravách, investicích i využívání chalupy. Neshody se hromadily a začaly zatěžovat jejich přátelství.
Po několika letech proto Smoljak svůj podíl Svěrákovi prodal. S odstupem času oba přiznávali, že to bylo správné rozhodnutí. Zdeněk Svěrák s humorem poznamenal, že teprve když přestali být spolumajiteli, mohli být znovu dobrými kamarády. Jejich přátelství tak paradoxně zachránilo právě to, že si přestali dělit společný majetek.
Ještě větší zkouškou prošel jejich vztah při přípravě filmu Rozpuštěný a vypuštěný. V divadelní hře Vražda v salonním coupé hrál inspektora Trachtu Zdeněk Svěrák a přirozeně očekával, že stejnou roli dostane i ve filmové verzi. Ladislav Smoljak však jako režisér dospěl k jinému názoru. Rozhodl se obsadit zkušeného herce Jiřího Zahajského, protože měl pocit, že film potřebuje profesionálního představitele hlavní role. Svěrákovi nakonec zůstala jen malá epizodní postava básníka Jelínka, což jej citelně zasáhlo. Podle lidí z jejich okolí šlo o jednu z největších osobních křivd, která mezi nimi kdy vznikla.
Jejich vztahy tehdy skutečně ochladly. Některé vzpomínky hovoří o tom, že spolu po určitou dobu téměř nekomunikovali a každý se více věnoval vlastním projektům. Přesto ani jeden nikdy veřejně druhého neosočoval. Oba dobře věděli, že jejich společná práce má mimořádnou hodnotu a že by byla škoda ji kvůli jedné křivdě zničit. Časem proto našli cestu zpět jeden k druhému.
Po obnovení spolupráce pokračovali nejen v Divadle Járy Cimrmana, ale i na dalších filmových projektech. Diváci je znovu vídali společně na jevišti i před kamerou a jejich vzájemný respekt byl patrný až do Smoljakových posledních let. Kolega Miloň Čepelka později vzpomínal, že mezi nimi sice občas docházelo ke sporům, nikdy však nezmizela úcta jednoho k druhému. Oba si totiž uvědomovali, že bez svého tvůrčího partnera by jejich nejslavnější díla nikdy nevznikla.
Po Smoljakově smrti v roce 2010 pronesl Zdeněk Svěrák větu, která jejich vztah vystihuje snad nejlépe: „Byl to člověk, kterého jsem potřeboval. Věděl jsem, že když něco napíšu, bude první, kdo mi řekne pravdu.“ Tato slova ukazují, že navzdory všem sporům, rozdílným povahám i občasným křivdám zůstali především přáteli a mimořádnou tvůrčí dvojicí, která zanechala v české kultuře stopu, jakou se podaří vytvořit jen několika málo osobnostem.
Režisér, herec a mistr suchého humoru
Přestože byl Smoljak uznávaným režisérem, mnozí diváci si jej oblíbili také jako herce. Jeho civilní projev, kamenná tvář a přesné načasování vytvořily nezaměnitelný styl.
Nehrál okázale ani expresivně. Naopak působil dojmem obyčejného člověka, který se ocitl v neobyčejných situacích. Právě proto jsou jeho filmové postavy dodnes tak uvěřitelné.
Kolegové jej popisovali jako člověka mimořádně inteligentního, ale také velmi náročného a puntičkářského. Na zkouškách býval přísný a neměl rád nepřipravenost. Nešlo však o autoritářství. Jeho autorita vycházela z odbornosti a schopnosti přesně pojmenovat problém.
Významnou součástí jeho osobnosti byl suchý, ironický a často sarkastický humor. Dokázal si dělat legraci z ostatních i sám ze sebe. Právě tento druh humoru se stal jedním z hlavních znaků cimrmanovské poetiky.
Ladislav Smoljak
Rodina a život mimo reflektory
Ladislav Smoljak byl třikrát ženatý a měl čtyři děti. O svém soukromí mluvil jen výjimečně a pečlivě si chránil soukromou sféru. Nebyl typem celebrity, která by vyhledávala společenské večírky nebo mediální pozornost.
Nejznámějším z jeho dětí se stal David Smoljak, který se prosadil jako novinář, scenárista a později politik. Ostatní členové rodiny se veřejnému životu spíše vyhýbali.
Velkou vášní Ladislava Smoljaka byly knihy. Jeho byt byl zaplněn literaturou, historickými publikacemi i odbornými texty. Právě mimořádná sečtělost se promítala do jeho tvorby.
K jeho celoživotním neřestem patřilo kouření. Cigaretou byl známý stejně jako mnozí jeho generační kolegové. Dlouhé hodiny strávené nad scénáři často doprovázel kouř z jedné cigarety za druhou.
Nemoc a poslední roky
V posledních letech života se u Smoljaka objevilo vážné onkologické onemocnění. Přesto se snažil pokračovat v práci co nejdéle. Nechtěl být litován a odmítal kolem své nemoci vytvářet zbytečné drama.
I během léčby zůstával v kontaktu s Divadlem Járy Cimrmana a účastnil se jeho činnosti. Kolegové později vzpomínali, že humor jej neopouštěl ani v době, kdy bylo zřejmé, že jeho zdravotní stav se zhoršuje.
Ladislav Smoljak zemřel 6. června 2010 v Kladně ve věku 78 let. Příčinou smrti byly následky dlouhodobého onkologického onemocnění.
Jeho odchod hluboce zasáhl nejen rodinu a kolegy, ale i širokou veřejnost. Zdeněk Svěrák tehdy ztratil nejen spolupracovníka, ale především přítele, se kterým strávil většinu profesního života.
Odkaz Ladislava Smoljaka
Význam Ladislava Smoljaka pro českou kulturu nelze měřit pouze počtem filmů nebo divadelních her. Společně se Zdeňkem Svěrákem vytvořil jedinečný svět Járy Cimrmana, který se stal součástí české národní identity.
Jeho filmy patří k nejčastěji reprízovaným českým komediím a jeho humor nestárne ani po desetiletích. Dokázal spojit inteligenci, vzdělanost a nadhled způsobem, který je v české kultuře výjimečný.
Za svou práci získal řadu ocenění, mimo jiné Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v činohře a po smrti také Medaile Za zásluhy České republiky.
Především po sobě však zanechal něco cennějšího než ocenění. Zanechal dílo, které dodnes baví miliony lidí, a důkaz, že i jemný, inteligentní humor může přežít celé generace. Ladislav Smoljak odešel do „českého nebe“ v roce 2010, ale svět, který pomáhal vytvořit, žije dál na divadelních prknech, filmových plátnech i v paměti diváků.
Internetové zdroje:
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/8168/ladislav-smoljak
https://www.filmovyprehled.cz/cs/revue/detail/marecku-podejte-mi-pero
https://www.divadlojcimrmana.cz/o-divadle/
https://www.ceskatelevize.cz/lide/ladislav-smoljak/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ladislav_Smoljak
https://www.lidovky.cz/kultura/7-nej-smoljakovych-filmu-nahlednete-do zakulisi.A100609_124412_ln_kultura_glu
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ladislav-smoljak-nahla-smrt/137311/marecku-podejte-mi-pero-ale-ja-jsem-tucek-pane-profesor.html
https://cnn.iprima.cz/show-time/idylicky-vztah-sveraka-a-smoljaka-rozhadali-se-kvuli-majetku-tvrdi-reziseruv-syn-419648
Knižní zdroje:
Smoljak, Ladislav; Svěrák, Zdeněk; Weigel, Jaroslav. Divadlo Járy Cimrmana. Brno: Computer Press, 2014. 1. vydání. ISBN 978-80-264-0324-1.
Čepelka, Miloň. Miloň Čepelka vypráví. Praha: XYZ, 2016. 1. vydání. ISBN 978-80-7505-384-3.
Kubíková, Pavlína. Ladislav Smoljak – Zdeněk Svěrák. Praha: Československý filmový ústav, 1988. 1. vydání. ISBN neuvedeno.
