Článek
Dětství a rodina
Narodil se 5. května 1932 v Jilemnici, v kraji pod Krkonošemi, který si uchoval ve vzpomínkách po celý život. Vyrůstal v rodině, kde bylo divadlo přirozenou součástí každodennosti: oba rodiče byli ochotníci, a tak se malý Stanislav dostával do zákulisí dříve, než vůbec chápal, co herectví znamená.
Na jeviště vstoupil už jako pětiletý chlapec, což nebyla jen dětská epizoda, ale skutečný začátek celoživotní cesty. Přesto rodiče jeho rozhodnutí stát se profesionálním hercem nepodporovali – věděli, jak nejisté a tvrdé to povolání je. Právě tento rozpor mezi snem a realitou ho formoval: už od mládí se učil, že nic nepřijde samo a že talent bez disciplíny nestačí.
Dětství poznamenané válkou i poválečnými změnami v něm zanechalo silný smysl pro realitu a určitou životní skromnost, která ho provázela celý život.
Cesta k herectví a první role
Po maturitě nastoupil na DAMU, kterou absolvoval v roce 1955. Následně zamířil do oblastních divadel, zejména do Hradce Králové, kde strávil klíčové roky své kariéry. Právě zde si vybudoval pevné řemeslné základy – odehrál desítky rolí a naučil se přesnosti, která ho později proslavila.
Ve filmu a televizi se zpočátku objevoval spíše nenápadně. Nebyl typem herce, který by okamžitě dostával hlavní role – jeho doménou byly postavy vedlejší, ale charakterově silné. Postupně se z něj stal „velký herec malých rolí“, jak bývá často označován.
Zlom přišel až později, kdy jeho civilní projev a autenticita začaly přesně odpovídat tomu, co film a televize potřebovaly.
Nejzásadnější role a natáčení
Vlak dětství a naděje
Průlomem byla role otce Josefa Pumplměho v seriálu Vlak dětství a naděje. Seriál byl natočen už v polovině 80. let, ale kvůli cenzuře se dostal na obrazovky až v roce 1989.
Zajímavá historka z natáčení je téměř symbolická: režisér Karel Kachyňa mu po dokončení řekl, že je v roli výborný, ale seriál možná nikdy nikdo neuvidí. To se nakonec změnilo: a právě tato role ho proslavila u široké veřejnosti.
Jeho výkon byl postavený na hluboké lidskosti: nehrál „postavu“, ale skutečného člověka statečně bojujícím s těžkým životem za války. V seriálu ztvárnil nezapomenutelnou dvojici s Helenou Růžičkovou.
Při natáčení seriálu mezi nimi vznikla poměrně silné lidské pouto: kontrast jejich temperamentu byl velmi výrazný: on spíš civilní, uzavřený, ona živel, energie a výrazná osobnost.
Právě to se promítlo i do jedné dnes už legendární scény, kdy postava Anny Urbanové v podání Růžičkové „vpadne“ k Zindulkovi do postele. Na první pohled lehce pikantní moment, ve skutečnosti ale situace, která herce spíš znervóznila než pobavila.
Zindulka sám později s nadsázkou vzpomínal, že právě tehdy z ní měl opravdu respekt. Ne kvůli samotné scéně, ale kvůli její živosti a razanci. V duchu si prý opakoval jediné: aby při tom prudkém pohybu nespadla nebo se nezranila
Babí léto
Ve filmu Babí léto vytvořil jednu ze svých nejvýraznějších filmových rolí: postavu Edy, přítele hlavního hrdiny Vlastimila Brodského. Za tento výkon muže, který se vzpírá stárnutí a chce žít získal Českého lva.
Natáčení bylo plné jemného humoru a lidské blízkosti. Jeho herectví zde stojí na drobných gestech, tichých pohledech a přesném načasování, což jsou typické znaky jeho stylu.
Bylo nás pět
V seriálu Bylo nás pět se objevil jako dědek Fajst: zdánlivě komická postava, která však v jeho podání získala až melancholický rozměr.
Zindulka si roli výrazně dotvářel – pracoval s hlasem, rytmem řeči i drobnými pohyby. Díky tomu se z vedlejší postavy stal jeden z nejpamátnějších prvků celého seriálu. Kultovní jsou jeho mentorské poučky a moralizování všech mladých v čele s Petrem Bajzou, ve kterých působí jako typický jedovatý zlodědek. Ke konci seriálu však divák pochopí, že právě Fajstův život není vůbec jednoduchý, když skončí na vozíku a pochopí, že je dobré být laskavý.
Povaha, přísnost a vztahy s kolegy
Za kamerou byl úplně jiný než na obrazovce. Nepůsobil jako veselý „dědeček“, ale spíš jako přísný a náročný profesionál.
Byl známý tím, že nesnášel povrchnost. Texty měl dokonale připravené, postavy promyšlené a očekával totéž od ostatních. Pokud někdo přistupoval k práci lehkovážně, dokázal se ozvat: ne křikem, ale jasným, někdy až nepříjemně přesným postojem.
Zároveň ale nebyl konfliktní typ. Kolegové často vzpomínali, že jakmile viděl snahu, dokázal být velmi vstřícný a ochotný pomoci. Jeho respekt si člověk musel zasloužit.
Zdraví, amputace nohy a rodinné vztahy
Ve vyšším věku ho postihly vážné zdravotní komplikace spojené s cukrovkou, které vyústily až v amputaci nohy. Tato životní rána by mnohé zlomila, u něj se ale stal pravý opak.
Zindulka se s handicapem vyrovnal s obdivuhodnou důstojností. Neuzavíral se, neztratil humor ani zájem o svět. Právě v této fázi života se ukázala jeho skutečná povaha – klidná, pevná a smířená.
Jeho rodinný život byl spojen i s jistým napětím. Se svou ženou měl syny Jakuba a Ondřeje, přičemž Jakub Zindulka se vydal v jeho stopách. Otec však odmítal jakoukoliv protekci – byl k synovi velmi přísný a chtěl, aby si svou cestu vybojoval sám.
To vedlo k určitému odstupu, ale zároveň i k hlubokému profesnímu respektu. Nebyl to vztah založený na snadné blízkosti, spíš na náročném, ale upřímném základu.
Herecký odkaz
Stanislav Zindulka zanechal odkaz, který není založen na velkých gestech, ale na pravdivosti. Patřil k hercům, kteří dokázali i malou roli proměnit v silný zážitek.
Jeho herectví bylo civilní, precizní a hlavně lidské: bez okázalosti, ale s hlubokým vnitřním obsahem. Pro českou kinematografii zůstává symbolem poctivého řemesla a důkazu, že skutečné herectví nevzniká z efektu, ale z pravdy.
Zdroje:
Internetové
http://www.fdb.cz/osobnost/4707-stanislav-zindulka
http://www.filmovyprehled.cz/cs/person/835/stanislav-zindulka
http://www.kinobox.cz/osobnosti/22724-stanislav-zindulka
http://www.databazeknih.cz/zivotopis/stanislav-zindulka-29410
http://www.i60.cz/clanek/detail/22218/zemrel-herec-stanislav-zindulka
Knižní zdroj
Zindulka, Stanislav; Škápíková, Jitka: Moje cesta vlakem dětství a naděje. Praha: XYZ, 2011 (resp. 2012). ISBN 978-80-7388-655-4.
A shlédnutí několika filmů a seriálů se Stanislavem Zindulkou
