Článek
Ladislav Gerendáš patří k těm nenápadným, ale o to výraznějším osobnostem české kultury, které si diváci pamatují spíš podle tváře, hlasu a osobitého projevu než podle jména. Narodil se 16. prosince 1946 v Karlovy Vary, v době, kdy se země ještě vzpamatovávala z válečných let. O jeho rodičích se mnoho konkrétního nedochovalo, ale z prostředí, v němž vyrůstal, je zřejmé, že nebylo odtržené od kultury – hudba ho provázela od raného dětství. Už jako kluk sáhl po trubce a zůstal jí věrný celý život. Nebyla to jen záliba, ale způsob existence. Kdo ho znal, často říkal, že Gerendáš nepůsobil jako člověk, který se hudbu naučil – spíš jako někdo, kdo se s ní narodil.
Začátky v hudebním a hereckém světě
Jeho mládí se neslo ve znamení kapel, zkoušek, malých vystoupení a jazzového nadšení. Hrál dixieland, nasával atmosféru starého jazzu a postupně se z něj stal nejen muzikant, ale i bavič. Právě tahle kombinace – hudba a přirozený smysl pro humor, ho později přivedla k filmu. Nebyl to klasický případ vystudovaného herce, který by prošel akademií a čekal na velké role. Gerendáš byl typ, který zaujal už tím, že vstoupil do místnosti. Výrazná tvář, lehce ironický úsměv a schopnost reagovat pohotově a s nadhledem z něj dělaly ideálního představitele vedlejších, ale zapamatovatelných postav.
V době, kdy československá televize i film hledaly výrazné „typy“, byl Gerendáš ideální: nebyl klasickým hercem, ale osobností.
Nezapomenutelné filmové role
Nezapomenutelný byl především jako hoteliér Sup ve filmu Tři veteráni: postava, která sice nedostala velký prostor, ale díky jeho projevu působí autenticky, trochu groteskně a přitom lidsky.
Podobně výrazný byl i v pohádce S čerty nejsou žerty, kde ztvárnil čerta Kočku, opět s typickým nadhledem a komediální nadsázkou.
Televizní diváci si ho pamatují i ze seriálu Hospoda, kde se objevil v epizodní roli „šíleného vynálezce“. Tyto epizodní výstupy byly pro něj typické: Gerendáš dokázal na malém prostoru vytvořit zapamatovatelný charakter.
Hrál také v seriálech jako Bylo nás pět, Saturnin nebo Zdivočelá země.
Banjo band a Čundr Country show
Jeho herectví ale nelze oddělit od hudby. Klíčovým momentem v jeho životě bylo setkání s Ivanem Mládkem a následné angažmá v Banjo Bandu. Tam se naplno rozvinula jeho schopnost bavit lidi. Nebyl jen trumpetista: byl součástí celé komické poetiky, která stála na nadsázce, absurditě a hravosti. Publikum ho nevnímalo jen jako hudebníka, ale jako osobnost, která dokáže rozesmát i beze slov, jen gestem nebo výrazem.
Po letech v Banjo Bandu se vydal vlastní cestou a založil si vlastní jazzovou formaci. Hudba pro něj nikdy nebyla vedlejší: i když ho lidé znali z televize, on sám se cítil především muzikantem. Na přelomu tisíciletí se znovu objevil na obrazovkách v pořadu Čundr Country Show, který tehdy patřil mezi oblíbené zábavné postavičky. A právě tam bylo vidět, jak přirozeně zapadá do prostředí, kde se mísí hudba, humor a improvizace.
Záměna s Jaroslavem Uhlířem
Zajímavostí, která Ladislava Gerendáše provázela po velkou část kariéry, byla i častá záměna s Jaroslavem Uhlířem. Na první pohled k tomu sváděla už samotná vizáž: oba nosili výraznější knír, brýle, působili jako dobromyslní muzikanti a pohybovali se ve stejném kulturním prostředí. Navíc oba spojovala hudba a humor, což záměnu ještě posilovalo, zejména u diváků, kteří si je nepamatovali podle jména. Gerendáš to ale nebral nijak tragicky. Naopak, s typickým nadhledem a sobě vlastním humorem podobné situace komentoval s úsměvem. Nejednou prý s lehkou ironií poznamenal, že „když už si ho pletou, tak alespoň s někým, kdo něco umí“.
Soukromý život starého mládence
Soukromý život Ladislava Gerendáše byl vždy zahalený spíš lehkou nadsázkou než konkrétními fakty, ale právě to k němu svým způsobem patřilo. Působil jako typický bohém: člověk, který miluje společnost, hudbu, humor a také ženy. Sám o sobě s úsměvem říkával, že byl „na ženské“ a že vybíral tak dlouho, až vlastně přebral. Tím si vytvořil pověst nenapravitelného sukničkáře, který si užívá života bez velkých závazků. Nešlo ale o nějaké skandální historky: spíš o image veselého muzikanta, který má rád společnost a nikdy se příliš nehrnul do rodinného stereotypu. I když s oblibou říkával:„Holky za námi chodily do šatny, nedalo se tomu ubránit“.
Právě tento způsob života se promítl i do toho, že dlouhá léta zůstal svobodný. Zatímco mnozí jeho kolegové zakládali rodiny, Gerendáš dával přednost volnosti, hudbě a přátelům. Jeho životní rytmus byl spojený s vystupováním, cestováním a večery v hudebnickém prostředí, kde pevné rodinné zázemí často ustupovalo do pozadí. Objevují se sice zmínky, že se měl oženit až ve vyšším věku, ale tyto informace nejsou zcela jednoznačně doložené a spíše patří k historkám, které kolem něj kolují. Jisté ale je, že klasický rodinný život pro něj nikdy nebyl prioritou.
„Celý život jsem si ženy vybíral, až jsem přebral. A teď je ze mě starý dědek. Asi jsem si za vzor vzal Karla Gotta. Ten také miloval ženy celý život a ženil se dost pozdě, až v 68 letech. Já se teda po pěkných holkách ohlížím pořád. Dodnes po mně jedou. Ale bohužel hlavně rozvedené nebo vdovy. Ale já opravdu nechci měnit svůj stav. Takhle je to skvělé. Jsem rád sám. Ono je to tak, že napřed jsem měl spoustu času a teď už mi to zase nestojí za to,“ prozradil v jednom z rozhovorů.
Odcházení z veřejného života
V pozdějších letech se začal z veřejného života postupně vytrácet. Nebyl to žádný dramatický zlom ani skandální odchod, spíš přirozené zklidnění člověka, který už si své odžil na pódiích i před kamerou. S přibývajícím věkem ubývalo i veřejných vystoupení a mediální pozornosti. Gerendáš se stáhl do ústraní, více do soukromí, mimo ruch velkých měst a showbyznysu. Před deseti lety se odstěhoval do rodných Karlových Varů. Důvodem nebyla žádná konkrétní aféra nebo problém, ale spíše kombinace věku, únavy z veřejného života a možná i přirozené potřeby klidu.
Dnes je jeho život spojen především s hudbou, ale už v mnohem komornější podobě. Pokud se jí věnuje, pak spíš pro vlastní radost nebo v úzkém kruhu přátel. Nevyhledává pozornost médií a nepůsobí na velkých scénách, jak tomu bylo dříve. Dá se říct, že se vrátil ke kořenům – k tomu, co ho kdysi k umění přivedlo: k muzice jako radosti, nikoli jako profesi. Právě v tom je možná určitá symbolika jeho života – začínal jako muzikant, který si hraje pro radost, a po letech se k této jednoduché a upřímné podobě hudby zase vrátil.
Zdroje:
http://www.csfd.cz/tvurce/976-ladislav-gerendas/biografie
http://www.kinobox.cz/osobnosti/19077-ladislav-gerendas
http://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/438050/stary-mladenec-ladislav-gerendas-70-byl-jsem-proutnik-holkam-se-nebranim-ani-ted.
https://zeny.iprima.cz/gerendas-byval-proutnik-ale-zustal-svobodny-mladenec-zeny-jsem-vybiral-az-jsem-prebral-456364
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/128101/celozivotni-trauma-ladislava-gerendase.html
https://www.dotyk.cz/magazin/ladislav-gerendas-dnes/
