Článek
Dětství a mládí: vyrůstání v poválečné Praze
Jana Šulcová se narodila 12. února 1947 v Praze. Dětství prožila v poválečném Československu, v době, kdy se země postupně vzpamatovávala z následků války. Pocházela z poměrně vzdělaného prostředí a už od mládí byla vedena ke kultuře, četbě a umění. Nebyla dítětem, které by za každou cenu toužilo po popularitě. Naopak působila spíše jako citlivá, přemýšlivá dívka s výraznou fantazií.
V rodině se kladl důraz na vzdělání a zodpovědnost. Přestože nikdo z nejbližších příbuzných nebyl profesionálním hercem, divadlo a literatura byly přirozenou součástí jejího života. Už během školních let vynikala recitací a měla talent na práci s hlasem i emocemi.
Po maturitě se rozhodla pro studium herectví na DAMU. Přijetí nebylo jednoduché, konkurence byla obrovská, ale její přirozený talent a výrazný zjev nakonec uspěly. Právě studium na pražské Akademii múzických umění se stalo klíčovým bodem jejího života.
Cesta k filmu a první role
Po absolvování DAMU v roce 1969 nastoupila Šulcová do Městských divadel pražských, která se stala jejím uměleckým domovem na více než dvě desetiletí.
Před kamerou se ale objevila už během studií. Její první filmové příležitosti byly spíše menší, ale režiséři si rychle všimli její přirozenosti a fotogeničnosti. Jana Šulcová nebyla typem herečky, která by musela hrát okázale. Na plátně působila civilně, přirozeně a důvěryhodně.
Zpočátku bývala obsazována do rolí mladých dívek, studentek, později elegantních žen a manželek. Měla inteligentní projev, jemný humor a zvláštní schopnost působit současně křehce i sebevědomě. Právě to z ní činilo ideální představitelku moderních žen sedmdesátých a osmdesátých let.
Významnou popularitu jí přinesl televizní seriál Byl jednou jeden dům z poloviny sedmdesátých let, který ji definitivně zařadil mezi známé televizní tváře.
Herecký vrchol a nezapomenutelné role
Když se řekne Jana Šulcová, většině diváků se okamžitě vybaví komedie S tebou mě baví svět z roku 1982. Film Marie Poledňákové se stal jednou z nejúspěšnějších českých komedií všech dob a dodnes bývá označován za „komedii století“.
Ve filmu vytvořila jednu z trojice manželek, jejichž muži se vydají na legendární zimní výpravu s dětmi. Šulcová zde dokonale využila svůj smysl pro humor, civilní herectví i schopnost zahrát obyčejnou ženu tak, že si ji diváci okamžitě oblíbili.
Vedle této role zazářila v celé řadě televizních inscenací, seriálů a filmů. Režiséři ji rádi obsazovali do rolí inteligentních, elegantních žen, které působily moderně a zároveň lidsky. Nebyla femme fatale ani komická figurka. Její síla spočívala v přirozenosti.
Velkou část kariéry spojila s Městskými divadly pražskými. Zde pracovala s řadou významných režisérů a hereckých osobností své generace. Kolegové o ní často mluvili jako o profesionálce, která byla na jevišti perfektně připravená a zároveň velmi citlivá. Byla oblíbená nejen mezi herci, ale i mezi technickým personálem.
Manželství s Oldřichem Víznerem a pád do životní krize
V roce 1967 se Šulcová provdala za herce Oldřicha Víznera. Dlouhá léta byli považováni za jeden z nejkrásnějších a nejstabilnějších hereckých párů Československa. Narodily se jim dvě dcery, Tereza a Rozálie.
Za zdánlivě idylickým manželstvím se však postupně hromadily problémy. Vízner byl znám svou náklonností k ženám a jeho mimomanželské vztahy začaly více a více narušovat rodinné soužití. Nejvíce se přitom mluvilo o jeho poměru s herečkou Evelynou Steimarovou.
Rozvod, který přišel v roce 1988, představoval pro Janu Šulcovou naprostou životní katastrofu. Sama později přiznala, že následovalo osm let těžkých depresí. Uvedla, že navštěvovala i přední odborníky, ale bolest z rozpadu rodiny se překonávala jen velmi obtížně.
K psychickým problémům se přidal i alkohol. Zpočátku šlo o způsob, jak utišit bolest a samotu, postupně se však stal vážným problémem. Herečka později otevřeně přiznala, že kombinace depresí, léků a alkoholu ji dostala až na samotné dno.
Alkohol se podepsal i na jejím zdraví a vzhledu. Trpěla onemocněním slinivky a dalšími zdravotními komplikacemi. Sama později říkala, že právě zdravotní problémy ji přiměly definitivně přestat pít.
Její proměna byla viditelná i navenek. Herečka, která bývala symbolem elegance, najednou působila unaveně a zestárla rychleji, než bývá obvyklé. V době po roce 1989 navíc česká kinematografie procházela zásadní proměnou a nabídka rolí výrazně poklesla. Kombinace osobních problémů, zdravotních potíží a změn v oboru způsobila, že už nebyla obsazována tak často jako v době své největší slávy.
Boj s alkoholem, duchové a rady Heleny Růžičkové
Přestože se Jana ocitla na dně, dokázala se nakonec alkoholu zbavit. Později opakovaně zdůrazňovala, že abstinence byla jedním z nejdůležitějších rozhodnutí jejího života.
Vedle závislosti se objevila ještě jedna neobvyklá kapitola jejího života. Jana Šulcová veřejně hovořila o tom, že měla pocit přítomnosti duchů ve své staré vile. Tvrdila, že v domě vnímala zvláštní energie, zvuky a situace, které si nedokázala vysvětlit. Tyto zážitky ji znepokojovaly natolik, že o nich mluvila i s kolegy z branže.
Podle jejích vzpomínek jí tehdy výrazně pomáhala herečka Helena Růžičková, která se zajímala o ezoteriku a duchovní témata. Šulcová později vyprávěla, že jí Růžičková doporučila, aby se údajných duchů nebála a komunikovala s nimi klidně a bez agrese. Měla je údajně požádat, aby ji nerušili, pokud jí nechtějí nic důležitého sdělit. Tyto historky se staly součástí jejího pozdního mediálního obrazu a dodnes vyvolávají diskuse, zda šlo o skutečné zážitky, nebo důsledek mimořádně náročného životního období.
Poslední roky života
Navzdory všem problémům zůstávala Šulcová herecky aktivní. Objevovala se v seriálech Horákovi, Vyprávěj, Doktor Martin a dalších projektech. Zahrála si také ve filmu Kobry a užovky či v některých dílech série Bastardi.
Ve vyšším věku ji však stále více trápily zdravotní komplikace. Několikrát skončila v péči lékařů a veřejně se mluvilo o jejích potížích souvisejících s prodělaným alkoholismem i celkovým vyčerpáním organismu.
V posledních letech života se navíc smířila s bývalým manželem Oldřichem Víznerem. Ten ji podle médií navštěvoval a jejich vztah se po desetiletích zklidnil.
Jana Šulcová zemřela 28. července 2023 v Praze ve věku 76 let. Zpráva o jejím úmrtí zasáhla několik generací diváků, kteří si ji pamatovali především jako sympatickou maminku z filmových a televizních komedií.
Odkaz a přínos Jany Šulcové
Jana Šulcová patří mezi herečky, které dokázaly vytvořit obraz obyčejné české ženy s mimořádnou přesvědčivostí. Nebyla herečkou velkých gest. Její síla spočívala v civilnosti, inteligenci a schopnosti působit přirozeně.
Za života získala především to nejcennější ocenění – trvalou přízeň diváků. Její role ve filmu S tebou mě baví svět se stala součástí českého kulturního dědictví a pravidelně se vrací na televizní obrazovky.
Příběh Jany Šulcové je zároveň připomínkou toho, že za úsměvem populární herečky se může skrývat velká osobní bolest. Přesto dokázala překonat závislost, vrátit se k práci a zůstat v paměti veřejnosti jako jedna z nejvýraznějších českých hereček druhé poloviny 20. století.
Internetové zdroje
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jana_%C5%A0ulcov%C3%A1
https://www.csfd.cz/tvurce/1351-jana-sulcova/
https://www.ceskatelevize.cz/lide/jana-sulcova/
https://www.expres.cz/rytmus-zivota/jana-sulcova-oldrich-vizner-penize-kariera-rozvod.A230803_151451_dx-celebrity_opae
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/75949/jana-sulcova-po-nevere-viznera-propadla-alkoholu.html
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/749335/kruty-zivot-herecky-jany-sulcove-76-vypadle-oko-zavislost-na-alkoholu-po-rozvodu-s-viznerem-a-psychiatrie.html
https://www.extra.cz/odpusteni-na-posledni-chvili-zesnula-jana-sulcova-se-pred-smrti-stihla-usmirit-s-oldrichem-viznerem-ff769
https://www.centrum.cz/clanek/rozvod-demoni-a-vterina-kdy-se-zastavil-svet-pred-79-lety-se-narodila-jana-sulcova-158526
Knižní zdroje
VALTROVÁ, Marie. Ornestinum: Slavná éra Městských divadel pražských. Praha: Brána, 2011. 1. vydání. ISBN 978-80-7243-558-8.
ČERNÝ, František. Městská divadla pražská 1950–1990. Praha: Divadelní ústav, 1992. 1. vydání. ISBN 80-7008-041-8.
POSTLEROVÁ, Jana. Rozhovory o herectví. Praha: Academia, 2004. 1. vydání. ISBN 80-200-1188-7.
BLAHYNKA, Milan a kol. Čeští herci a herečky 20. století. Praha: XYZ, 2010. 1. vydání. ISBN 978-80-7388-320-3.
