Článek
Dětství, rodina a prostředí, které ji formovalo
Herečka Jana Synková se narodila 24. ledna 1944 v Praze, tedy v době, kdy Protektorát Čechy a Morava stále prožíval poslední válečné roky. Vyrůstala v kulturně založeném prostředí, které ji výrazně ovlivnilo. Její rodina nebyla klasicky herecká, ale umění a kultura byly součástí domácí atmosféry. Otec pracoval technicky a organizačně, matka měla blízko k literatuře a divadlu. Jana už od dětství působila jako výrazně vnímavé, citlivé a zároveň zvláštně ironické dítě. Měla sklony k pozorování lidí, jejich gest a řeči, což se později promítlo do jejího osobitého hereckého projevu.
Dětství neprožila v přepychu. Poválečné roky byly složité a rodiny tehdy často žily skromně. Synková později vzpomínala, že ji velmi ovlivnila atmosféra staré Prahy, dvorků, činžáků a obyčejných lidí. Právě tam prý poznala typy postav, které později s obrovskou přesností hrála – energické domovnice, výstřední tety, úřednice, ženy se zvláštním humorem i tragikomickým osudem.
Už jako mladá měla výrazný hlas s fistulí a zvláštní dikci. Nebyla typickou kráskou své generace, ale měla obrovské charisma. To se ukázalo být její největší devizou. Zatímco jiné herečky byly obsazovány do rolí romantických hrdinek, Synková si postupně vytvořila vlastní kategorii – inteligentní, ironické, svérázné ženy s komediálním talentem a často až groteskní energií.
Velkou roli v jejím životě hrálo také výtvarné a experimentální prostředí 60. let. Fascinovalo ji moderní divadlo, absurdita, poetika malých scén a nekonvenční humor. To ji nakonec přivedlo k lidem, kteří zásadně změnili její život.
Cesta k divadlu a první filmové role
Zásadním mužem jejího života se stal režisér, dramatik a výtvarník Jan Schmid, zakladatel legendárního Studio Ypsilon. Právě kolem této experimentální scény se začala Jana Synková pohybovat už v mládí. Nebyla herečkou klasického typu vychovanou konzervatoří. Její herectví vznikalo spíš intuitivně, z improvizace, humoru a schopnosti reagovat na absurdní situace.
Ve Studiu Ypsilon se velmi rychle stala nepřehlédnutelnou osobností. Divadlo tehdy fungovalo téměř rodinným způsobem – herci spolu trávili obrovské množství času, společně tvořili, improvizovali a často žili bohémským životem. Synková do tohoto prostředí dokonale zapadala.
Ve filmu se začala objevovat spíše v menších rolích během 70. let. Dlouho nebyla hvězdou první velikosti, ale režiséři si ji pamatovali díky nezaměnitelnému hlasu a výrazné mimice. Diváci si ji začali více všímat v menších komediálních a televizních rolích, kde často hrála excentrické ženy nebo svérázné postavy s ironickým humorem.
Skutečný průlom ale přišel až po roce 1989. Tehdy český film a televize začaly více využívat její civilní, ale současně groteskní komiku. Synková byla typ herečky, která dokázala během několika sekund ovládnout scénu, i když měla jen pár vět.
Herecký projev, osobnost a nejvýznamnější role
V divadle byla známá temperamentem a schopností improvizace. Kolegové vzpomínali, že uměla během představení nečekaně změnit rytmus scény a strhnout publikum jen drobným gestem nebo tónem hlasu. Ve Studiu Ypsilon byla jednou z ikonických tváří.
Její nejslavnější filmovou rolí se stala bezpochyby teta Kateřina ve filmu Saturnin podle románu Zdenka Jirotky. Teta Kateřina je postava ukřičené, neúnavně mluvící ženy, která všechny kolem sebe zahlcuje příslovími a „moudry“. Synková tuto roli nehrála jako obyčejnou karikaturu. Vytvořila z ní téměř groteskní koncert řeči, gest a komického chaosu. Její výkon se stal legendárním a mnoho diváků si bez ní dnes postavu tety Kateřiny neumí představit.
Další výraznou rolí byla magistra Kudláková v komedii Byl jednou jeden polda. Tady ukázala jiný typ humoru – civilnější, ale stále výrazně ironický. Kudláková byla směšná i lidská zároveň. Synková uměla podobné postavy podat tak, že nebyly jen figurkami, ale měly vlastní zvláštní život.
Objevila se také ve filmech a seriálech jako:
Kalamita s Bolkem Polívkou v hlavní roli, Kamenný most, V podstatě jsme normální, nebo v oblíbeném rodinném seriálu Život na zámku. Zapomenout se nedá ani na jednu z jejich posledních slavných rolí v rámci spolupráce se Zdeňkem Troškou ve snímku Babovřesky, kde si střihla hlavní drbnu a stárnoucí sekretářku starosty obce.
Výrazná byla i její práce v dabingu a rozhlase. Hlas měla prostě nezaměnitelný: ostrý, energický, trochu chraplavý a nesmírně výrazový.
Povaha a vztahy s kolegy
Synková byla podle mnoha kolegů inteligentní, sarkastická a velmi citlivá žena. Na veřejnosti působila často jako temperamentní komička, ale v soukromí bývala spíše uzavřenější a melancholická. Měla ráda ironii a absurdní humor, což ji spojovalo s poetikou Studia Ypsilon.
Kolegové na ni vzpomínali jako na člověka s mimořádným smyslem pro improvizaci. Dokázala rozesmát celé zákulisí, ale zároveň uměla být tvrdohlavá a náladová. Někteří herci říkali, že působila dominantně a energicky, jiní ji popisovali jako křehkou ženu, která si kolem sebe vytvářela obrannou ironickou masku.
V divadelním prostředí byla respektovanou osobností. Se souborem Studia Ypsilon strávila prakticky celý život a byla jedním z jeho symbolů.
Soukromý život, komplikované manželství a bolestné období
Největší životní kapitolou Jany Synkové byl vztah s manželem Janem Schmidem. Jejich manželství bylo velmi dlouhé, ale také komplikované. Schmid byl výrazná umělecká osobnost, silný autor a muž s bohémskou povahou. Jejich vztah byl založený na uměleckém partnerství, ale v soukromí prý často naráželi na rozdílné povahy.
Schmid měl navíc v určitém období vztah s jinou ženou, což Synkovou velmi zasáhlo. Přesto spolu zůstali. Mnozí jejich známí tvrdili, že mezi nimi existovalo zvláštní hluboké pouto, které přesahovalo běžné partnerské fungování.
Pikantní a zároveň smutnou kapitolou bylo to, že Synková i přes bolestné zkušenosti o manžela později obětavě pečovala. Když začal mít zdravotní problémy, starala se o něj, ačkoliv jejich vztah byl poznamenán krizemi i zklamáním.
Její soukromí nebylo lehké ani v jiných směrech. Herecký život ve Studiu Ypsilon byl často bohémský, finančně nejistý a psychicky náročný. Synková navíc bývala citlivá na kritiku a některá období prožívala velmi těžce. Postupně se stávala uzavřenější a méně společenskou.
Alzheimerova choroba, ústup do soukromí a smrt
V posledních letech života zasáhla Janu Synkovou krutá nemoc: Alzheimerova choroba. Choroba postupovala pomalu, ale neúprosně. Herečka, která celý život stála na slovu, humoru a přesném rytmu řeči, začala ztrácet paměť i schopnost komunikace.
Zpočátku si okolí všímalo drobných změn: zapomínání, zmatenosti, uzavřenosti. Později se stáhla téměř úplně z veřejného života. Přestala hrát, omezila kontakt s lidmi a její svět se postupně zúžil jen na nejbližší okolí.
Pro mnoho kolegů bylo velmi bolestné sledovat proměnu ženy, která kdysi sršela energií a improvizací. Alzheimerova choroba změnila její osobnost: z temperamentní herečky se stávala tichá, uzavřená a zranitelná žena.
Zemřela 28. prosince 2024 v Praha ve věku 80 let. Její odchod vyvolal velký ohlas mezi kolegy i diváky. Mnozí připomínali, že české herectví přišlo o naprosto originální osobnost, kterou nešlo s nikým zaměnit.
Závěr
Jana Synková nebyla herečkou klasického hvězdného typu. Neoslňovala krásou ani noblesou prvorepublikových dam. Její síla byla jinde: v originalitě, inteligentním humoru, groteskní energii a schopnosti vytvořit postavy, které byly směšné i lidské zároveň.
Dokázala z obyčejné vedlejší role udělat nezapomenutelný výkon. Její teta Kateřina ze Saturnina se stala součástí české filmové historie a její hlas patří k těm, které si diváci okamžitě vybaví.
Závěr jejího života byl smutný a tichý, ale její herecký odkaz zůstal výrazný. Jana Synková patří mezi ty české herečky, které vytvořily vlastní neopakovatelný svět: svět ironie, grotesky, melancholie a zvláštní lidské křehkosti.
Internetové zdroje:
https://www.csfd.cz/tvurce/2215-jana-synkova/
https://www.ypsilonka.cz/soubor/jana-synkova/
https://www.idnes.cz/wiki/osobnosti/jana-synkova.K463090
https://www.novinky.cz/tag/jana-synkova-40078
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/802632/zemrela-jana-synkova-teta-katerina-ze-saturnina.html
https://cnn.iprima.cz/zemrela-herecka-jana-synkova-457769
https://www.krajskelisty.cz/praha/27809-jana-synkova-prozila-v-manželstvi-bolestive-zklamani.htm
https://www.reflex.cz/tema/jana-synkova
Knižní zdroje:
JUST, Vladimír. Divadlo v totalitním systému. Praha: Academia, 2010. ISBN 978-80-200-1820-6.
CÍSAŘ, Jan. Studio Ypsilon. Praha: Pražská scéna, 2005. ISBN 80-86102-44-8.
DVOŘÁKOVÁ, Marie. Český film: herci a herečky. Praha: 2018. ISBN 978-80-7597-176-5.
SCHMID, Jan. Herecká poetika Ypsilonky. Praha: Brána, 2003. ISBN 80-7243-178-1.
