Článek
Začátky umělce
Jaroslav Čejka se narodil 22. října 1936 v Praze. Vyrůstal v poměrně skromných poměrech a jeho dětství poznamenala válka i poválečné změny společnosti. Už od mládí působil jako zvláštní samotářský typ. Nebyl klasickým komikem, který by bavil společnost hlučností nebo vyprávěním historek. Naopak byl tichý, pozorovací, uzavřený. Fascinoval ho pohyb lidského těla, gesta a schopnost vyjádřit emoce beze slov. Právě tato citlivost ho později přivedla k pantomimě, která byla v tehdejším Československu velmi specifickým a náročným uměleckým oborem.
Od tance k pantomimě
K umění se dostával postupně. Zpočátku se věnoval tanci a pohybovému divadlu, později začal spolupracovat s významnými osobnostmi české pantomimy. Velký vliv na něj měl zejména slavný mim Ladislav Fialka, pod jehož vedením se pantomima v Československu dostala na mimořádnou úroveň. Čejka se učil pracovat s tělem jako s nástrojem emocí. Jeho mimika byla neobyčejně přesná a dokázal během několika vteřin přejít od komiky k tragice. Diváci na něm oceňovali hlavně to, že působil autenticky: nebyl jen herec, ale doslova „živá groteska“.
Pan „Slepička“
Největší popularitu mu přinesla televizní vystoupení v 70. a 80. letech. Legendární postava pana Slepičky vznikla vlastně z pozorování obyčejných lidí a jejich trapnosti, neohrabanosti a maloměšťáctví. Čejka vytvořil figurku podivínského muže s neurotickými pohyby, který se snaží působit důležitě, ale zároveň je směšný a dojemný. Výstup se slepicí se stal doslova kultem. Dodnes patří mezi nejslavnější čísla české televizní zábavy. Objevoval se v populárních estrádách, silvestrovských pořadech i zábavných televizních programech normalizační éry. Jeho humor byl zvláštní – téměř beze slov, založený na pohybu, trapnosti a absurditě. Právě proto působil nadčasově.
Jaroslav Čejka
Život v uzavřenosti
Za socialismu ale nebyl život umělce jednoduchý ani pro známou tvář. Čejka sice patřil mezi populární televizní osobnosti, přesto nikdy nežil jako skutečná hvězda. Nebyl typem člověka, který by uměl hospodařit s penězi nebo budovat zázemí. Žil spíše bohémsky a velmi uzavřeně. Nikdy neměl vlastní rodinu v klasickém slova smyslu. Neměl děti a jeho soukromý život zůstával zahalený tajemstvím. O ženách se téměř nemluvilo a mnoho lidí z jeho okolí ho popisovalo jako člověka, který se citově upnul především na svou maminku.
Maminka jako středobod
Právě vztah s matkou byl pro Jaroslava Čejku zásadní. Staral se o ni dlouhá léta a zůstal s ní až do její smrti. Jeho maminka se dožila neuvěřitelných 104 let a Čejka o ni obětavě pečoval téměř do poslední chvíle. Známí vzpomínali, že právě péče o matku se stala středobodem jeho života. Místo vlastního soukromí a rodiny žil v jakési uzavřené symbióze s ní. Po její smrti se ale jeho psychický stav výrazně zhoršil. Zůstal úplně sám.
Dluhy, nemoci a osamění
V pozdějších letech se začaly objevovat i finanční problémy. Čejka údajně nezvládal své závazky, měl dluhy a dostával se do stále větší izolace. Zmizel z televizních obrazovek a veřejnost o něm téměř přestala slyšet. Mnoho lidí si ani neuvědomovalo, že muž, který kdysi bavil celé Československo, žije velmi skromně a osaměle. K tomu se přidaly vážné zdravotní komplikace. Nejprve Parkinsonova choroba, která ničila jeho pohybový aparát, což bylo pro mima obzvlášť kruté a později i Alzheimerova nemoc. Ta postupně vymazávala jeho paměť i osobnost.
Jeho stav se nakonec zhoršil natolik, že už nebyl schopen samostatného života. Skončil v domově se zvláštním režimem, kde byl odkázán na pomoc personálu. Pro člověka, jehož život byl postavený na pohybu, kontrole těla a mimice, šlo o tragický konec. Zemřel 11. října 2022, jen několik dní před svými 86. narozeninami. Mnozí kolegové tehdy připomínali, že česká kultura ztratila mimořádného umělce, který byl možná nedoceněný právě proto, že jeho humor působil lehce. Ve skutečnosti šlo o nesmírně náročné a přesné herectví.
Přínos génia
Oblíbenost Jaroslava Čejky spočívala hlavně v jeho originalitě. V české zábavě neexistoval nikdo podobný. Nepotřeboval dlouhé dialogy ani složité pointy. Stačilo gesto, výraz očí nebo zvláštní pohyb ruky a diváci se smáli. Přitom v jeho humoru byla vždy přítomná i melancholie. Jeho postavy byly směšné, ale zároveň lidské a smutné. Možná právě proto působí jeho výstupy silně i dnes – pod groteskou je cítit osamělost člověka, který nikdy úplně nezapadl do běžného světa.
Knižní zdroje:
FIALKA, Ladislav. Pantomima. Praha: Orbis, 1964. 1. vydání.
JUST, Vladimír. Divadlo v totalitním systému. Praha: Academia, 2010. 1. vydání. ISBN 978-80-200-1820-0.
DVOŘÁK, Jan. Oldřich Nový a jeho doba. Praha: XYZ, 2014. 1. vydání. ISBN 978-80-7505-060-6. (kontext české poválečné a estrádní kultury)
PLACÁK, Petr. Kádrový dotazník. Praha: Torst, 2009. 2. vydání. ISBN 978-80-7215-369-0. (atmosféra života umělců za socialismu
Internetové zdroje:
https://www.csfd.cz/tvurce/2501-jaroslav-cejka/prehled/
https://cnn.iprima.cz/zemrel-jaroslav-cejka-legendarnimu-panu-slepicovi-bylo-85-let-188840
https://www.denik.cz/film-a-televize/jaroslav-cejka-zemrel-20221011.html
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/zemrel-herec-tanecnik-a-mim-jaroslav-cejka-34366
