Článek
Chudší dětství
Karel Fiala se narodil 3. srpna 1925 v Ostravě‑Hrušově do dělnického prostředí, v rodině kominického mistra. Sám se za protektorátu vyučil kominíkem a dlouho to vypadalo, že zůstane „u řemesla“. Hudební talent v něm ale rozpoznal profesor Ševčík z ostravské hudební školy, který ho připravil ke zkouškám na konzervatoř: zásadní zlom v životě kluka z chudšího, ale pracovitě vedeného domova. Rodinné zázemí bylo spíš strohé než umělecké, ale Fiala později často říkal, že právě tvrdá výchova a kominická praxe mu dala disciplínu, kterou pak uplatnil v divadle i u filmu. Vyrůstal v době hospodářské krize, okupace a války, takže únik do světa hudby a divadla pro něj měl i existenciální rozměr.
Studium a cesta k divadlu a filmu
Po válce nastoupil na Státní konzervatoř v Praze, kde v letech 1947–1952 studoval zpěv. Následně pokračoval na pražské AMU (1952–1955), a to už jako formovaný tenorista s ambicí věnovat se opeře, operetě a muzikálu.
Současně působil v letech 1949–1954 jako elév v souboru Národního divadla, kde získal první profesionální zkušenosti na velké scéně. Po odchodu z Národního divadla přišla nabídka, která ho definovala na desítky let – angažmá v Hudebním divadle v Karlíně, kam ho přivedl Oldřich Nový.
Ve filmu se začal objevovat od poloviny 50. let, nejprve v operních a pohádkových adaptacích: Dalibor (1956), Labakan (1956), Dařbuján a Pandrhola (1959). Fiala byl typem uhlazeného, elegantního hrdiny s pěveckým zázemím: ideální pro operetu, ale v českém filmu spíš pro specifické role než pro drsné charaktery.
Jak se zrodil Limonádový Joe
Když Oldřich Lipský připravoval filmovou parodii na westerny Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964), role byla původně psaná pro Jiřího Kodeta. Osud ale zasáhl dost netradičně: Kodetova matka, herečka Jiřina Steimarová, byla Fialou z divadla nadšená a režisérovi „domluvila“, aby roli svěřil právě jemu. Fiala byl tehdy téměř čtyřicetiletý, ale vypadal o mnoho mladší: na plátně působil jako šarmantní, lehce ironický pistolník s dokonalými manýry. Pěvecký part Limonádového Joea ovšem nenazpíval on, ale tehdy začínající Karel Gott; Fiala se soustředil na herectví, pohyb, timing gagů a přesnou práci s gestem.
Fiala vzpomínal, že například jeho tehdejší filmová partnerka Olinka Schoberová byla tak krásná, že kameramani měli problém se soustředit. Chodila po place jen v plavkách a režisér ji musel napomínat, aby se oblékla. S Květou Fialovou měl zase slavnou scénu s francouzským polibkem, na kterou rád vzpomínal.
Natáčení se rychle stalo legendou – kombinace parodie, muzikálu a českého humoru byla v té době odvážná. Podle vzpomínek a dobových reakcí se film rozeběhl po světě, sklízel úspěchy i v zahraničí a dokonce se traduje, že Sergio Leone se při projekci doslova popadal za břicho a divil se, jak „ta malá tečka na mapě“ dokáže natočit takovou parodii na žánr, který považoval za svůj.
Sláva, která svazuje: dopad role na Fialův život
Limonádový Joe Fialovi přinesl nesmrtelnost, a zároveň ho do značné míry uvěznil. V Karlíně dál exceloval v operetách (My Fair Lady, Veselá vdova a další), ale ve filmu už nikdy nedostal srovnatelně velkou a výraznou hlavní roli. Zatímco v americkém systému by takový úspěch znamenal lavinu dalších nabídek, v československém prostředí 60. a 70. let se z něj stal „muž jedné filmové role“. Sám později s jistou hořkostí připouštěl, že Joe mu kariéru zároveň otevřel i zavřel, divadlo ho živilo a naplňovalo, ale film už mu nabízel spíš epizody a vedlejší postavy.
Obdiv fanynek byl ovšem obrovský. Elegantní, vždy upravený, s úsměvem a šarmem: přesně tak si ho diváci spojovali s Joem. To, co mu režiséři někdy vyčítali jako „příliš uhlazené“, ženy milovaly. Po Limonádovém Joeovi se počet jeho fanynek dramaticky zvýšil z pěti až na dvacet čekajících po představení.
Osobní život a povaha
Karel Fiala byl třikrát ženatý a měl čtyři syny. Jeho životní láskou se stala až třetí manželka, zpěvačka a herečka Věra Vlková, s níž se seznámil právě v Hudebním divadle v Karlíně. Jejich seznámení přitom zprostředkoval sám Oldřich Nový. Jejich manželství trvalo více než padesát let a Fiala o ní mluvil jako o ženě se smyslem pro humor, se kterou je „vždycky legrace“.
Z předchozích vztahů měl další syny a rodina pro něj byla důležitým zázemím. V uměleckých šlépějích pokračuje jeho vnučka, herečka Anna Fialová, známá z Národního divadla i filmových a televizních rolí.
Herecky byl typ „galantního tenora“: kombinace pěvecké jistoty, komediálního talentu a noblesy. Režiséři ho obsazovali do rolí milovníků, šarmantních mužů, někdy i lehce ironických hrdinů. V zákulisí byl prý pracovitý, disciplinovaný, ale zároveň vtipný a rád vyprávěl historky z natáčení i z divadla.
Pikantnosti a rituály na sklonku života
Jeho uhlazený vzhled, operetní styl a jemné vystupování někdy vyvolávaly stereotypní vtípky a narážky – v prostředí, kde se mužnost často měřila drsností, působil Fiala jako „příliš elegantní“. Bral to ale s nadhledem a spíš jako daň za to, že hraje typově jiný druh hrdiny než většina kolegů; veřejně se k žádné jiné než heterosexuální orientaci nikdy nehlásil a podobné řeči zůstaly v rovině hospodských řečí, ne faktů. Kvůli tomu, že musel mít pro roli Limonádového Joa pravidelně odbarvované blond vlasy, si tehdy někteří muži mysleli, že je homosexuál. Fiala se tomu smál a bral to s nadhledem.
Na stáří o sobě dokázal mluvit s odzbrojující otevřeností a humorem. V jednom rozhovoru popsal svůj každodenní „ranní sex“: lehl si na břicho, manželka mu zezadu masírovala záda, pes mu olizoval nohu a vnuk mu masíroval hlavu – teprve potom sedl na rotoped. Byl to typický Fiala: pikantní formulace, ale ve skutečnosti něžný rodinný rituál, který spíš odhaluje jeho hravost než skandální povahu.
Zdravotní potíže a úmrtí
Ještě kolem devadesátých narozenin byl překvapivě vitální, aktivní a společenský. Krátce poté se ale jeho zdravotní stav prudce zhoršil: zradily ho nohy, skončil na vozíku a nakonec byl několik let upoutaný na lůžko. Poslední období života bylo podle rodiny i známých spíš utrpením a jeho smrt bývá popisována jako vysvobození.
Fiala zemřel 3. října 2020 v Praze ve věku 95 let. Odešel muž, který se do dějin české kultury zapsal jednou ikonickou filmovou rolí, ale také desítkami divadelních postav a dlouhou kariérou v Karlíně.
Přínos a ocenění
Karel Fiala byl především operní, operetní a muzikálový herec a pěvec – tenorista, který patřil téměř čtyři desetiletí k oporám Hudebního divadla v Karlíně. Jeho role v My Fair Lady, Veselé vdově, Rosemarie a dalších titulech formovaly české vnímání muzikálu a operety v druhé polovině 20. století.
V roce 1988 byl jmenován zasloužilým umělcem. V roce 2013 získal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru muzikál. Po jeho smrti mu prezident republiky udělil Medaili Za zásluhy I. stupně in memoriam.
Jeho největším „monumentem“ ale zůstává Limonádový Joe: film, který se stal kultem, a postava, která se mu přilepila k tváři tak pevně, že ji už nikdy neodložil. V dobrém i v tom složitějším smyslu.
Internetové zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Fiala_(1925)
https://www.radio.cz/cz/rubrika/fokus/karel-fiala-100-let-limonadovy-joe-kovboj-ktery-pil-kolaloku
https://www.csfd.cz/tvurce/1515-karel-fiala/
https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-11640-karel-fiala.html
https://zeny.iprima.cz/celebrity/karel-fiala-limonadovy-joe-konec-zivota-protrpel-smrt-byla-vysvobozenim
a rozhovor Karla Fialy ze show Jana Krause, dostupné na: https://www.youtube.com/watch?v=mV90Eq3zSSA
