Článek
Dětství v poválečné Praze
Miroslav Moravec se narodil 6. ledna 1939 v Praze. Jeho rodina měla kořeny na Hané, ale životní osudy rodičů je přivedly do hlavního města. Otec pracoval po válce v obchodní sféře a rodina patřila ke střední vrstvě. Nešlo o umělecké prostředí, přesto rodiče brzy poznali, že jejich syn není úplně obyčejné dítě. Už jako školák rád recitoval, četl knihy a zajímal se o divadlo.
Moravec později vzpomínal, že ho fascinovali herci, jejich schopnost proměňovat se v jiné osobnosti a síla mluveného slova. Měl kultivovaný projev už od mládí a učitelé si všímali jeho výborné dikce. Vedle četby ho zajímala historie, literatura a kultura obecně.
Po únoru 1948 vyrůstal v prostředí komunistického Československa. Nebyl „rebelantským“ typem, spíše pozorovatelem. Už tehdy se u něj projevovala jistá uzavřenost a opatrnost, které ho provázely prakticky celý život.
Trnitá cesta k herectví
Cesta k profesionálnímu herectví nebyla jednoduchá. Moravec několikrát neuspěl u přijímacích zkoušek na konzervatoř. Přesto se nevzdal a začal působit v ochotnickém divadle. Později získal angažmá v Divadle pracujících v Mostě, kde sbíral první profesionální zkušenosti. Současně si doplňoval vzdělání a nakonec vystudoval DAMU.
Právě divadlo se stalo jeho skutečnou školou. Naučil se zde disciplíně a důrazu na perfektní znalost textu. Tyto vlastnosti si pak přenesl do všech dalších oblastí své kariéry.
Filmové role a divadelní kariéra
Ačkoli veřejnost dnes vnímá Moravce hlavně jako dabéra, on sám považoval za svůj nejdůležitější domov divadlo. Dlouhá léta byl spojen především s pražským Divadlem na Vinohradech, kde vytvořil řadu výrazných charakterních rolí.
Ve filmu se objevoval už od 60. let. Nikdy nepatřil mezi prvoplánové hvězdy ani romantické idoly. Režiséři jej obsazovali především do rolí inteligentních mužů, úředníků, lékařů, policistů nebo mužů s autoritou.
Diváci si ho mohou pamatovat například z filmů Poslední propadne peklu, Byl jednou jeden polda, Playgirls nebo z celé řady televizních seriálů.
Moravcův herecký projev byl založen na vážnosti, kultivovanosti, někdy hraničící až s „baron prášilovským“ vypravěčstvím. Nepatřil k hercům, kteří by hráli na efekt. Každou postavu budoval promyšleně a pečlivě. Kolegové o něm často říkali, že byl perfekcionista.
Král českého dabingu
Legendu z Miroslava Moravce udělal až svět dabingu.
Jeho hluboký, zvučný a přitom elegantní hlas patřil k nejvýraznějším v historii českého dabingu. Moravec propůjčil hlas celé řadě světových hvězd. Nejznámější je jeho spojení s Jeanem Maraisem, kterého daboval mimo jiné ve slavné trilogii o Fantomasovi. Právě díky tomu mu mnoho diváků začalo říkat „hlas Fantomase“.
Jeho hlasem promlouvali také: Jean-Paul Belmondo, Alain Delon, Henry Fonda
Telly Savalas jako inspektor Kojak,
Yves Rénier jako komisař Moulin a řada dalších francouzských i amerických herců.
Mnozí diváci znali jeho hlas dokonale, ale tvář by na ulici nepoznali. Moravec se tak stal jedním z mála českých umělců, jehož hlas získal téměř kultovní status.
Za dabing obdržel několik Cen Františka Filipovského a v roce 2002 získal ocenění za celoživotní mistrovství v dabingu.
Přísný profesionál, který uměl být ostrý
Moravec měl pověst mimořádně náročného profesionála. Na zkoušky chodil připravený, nesnášel ledabylost a od kolegů očekával stejný přístup.
Když měl pocit, že někdo práci odbývá, dokázal být velmi kritický. Jeho humor býval suchý, ironický a často i sarkastický. Mladší herci z něj měli někdy respekt.
Na druhou stranu řada kolegů vzpomínala na jeho galantnost a noblesu. Herečka Jiřina Jirásková jej po smrti označila za „šlechtice a gentlemana“.
Z dabingových studií kolovaly historky, že dokázal jednou větou přesně pojmenovat problém v překladu nebo režii. Ne vždy to bylo příjemné, ale většinou měl pravdu. Dabing bral jako skutečné herectví, nikoliv jako vedlejší činnost.
Mnozí kolegové oceňovali také jeho inteligenci a široký kulturní přehled. Rozhovory s ním prý často připomínaly spíše literární salon než běžné herecké setkání.
Taneční pedagog a Moravcův přítel Jiří Zbořil po letech vzpomínal, že při prvním setkání na něj Moravec působil jako člověk s „přísným pohledem“ a velkou autoritou. Podle jeho slov vždy přesně věděl, co od studentů i kolegů očekává, a přirozeně budil respekt. Zbořil jej označil za „legendu“ a „obrovskou osobnost českého divadla“.
Soukromí pod zámkem
Soukromý život Miroslava Moravce byl dlouhá desetiletí zahalen tajemstvím. Patřil k hercům, kteří si své soukromí přísně střežili a médiím poskytovali jen minimum informací.
Po většinu života veřejně nevystupoval se svou sexuální orientací. Teprve v pozdějších letech začal otevřeněji hovořit o tom, že jej přitahovali muži i přesto, že byl ženatý. Je třeba dodat, že vyrůstal v době, kdy homosexualita byla společensky velmi stigmatizovaná a pro veřejně známou osobnost mohla znamenat vážné profesní komplikace.
Podle pozdějších rozhovorů nesl tuto část svého života poměrně těžce. Dlouhodobé skrývání soukromí v něm vytvářelo vnitřní napětí a pocit osamělosti.
Velmi bolestnou kapitolou byly i komplikované vztahy v rodině. O jeho vztahu se synem se v médiích objevovaly informace o dlouhodobém odcizení a vzájemném neporozumění. Moravec se k tomu veřejně vyjadřoval jen velmi zdrženlivě. Šlo o téma, které považoval za mimořádně citlivé.
Navzdory společenskému úspěchu tak prožil značnou část života poměrně osaměle. Přátele si vybíral pečlivě a jen málokoho pustil opravdu blízko.
Těžká nemoc a poslední měsíce
V posledních letech života začaly Moravce trápit vážné zdravotní problémy. Jeho pracovní tempo se postupně zpomalovalo a stále častěji musel odmítat nabídky.
Nejvážnější byla nádorová nemoc, s níž bojoval několik let. Přesto se snažil zachovat optimismus a veřejně dával najevo vůli bojovat. Ještě na začátku roku 2009 oslavil sedmdesáté narozeniny a působil relativně vitálně.
Jeho stav se však prudce zhoršil. Poslední měsíce života strávil převážně v péči lékařů v pražské Fakultní nemocnici Motol.
Miroslav Moravec zemřel 29. března 2009 ve věku 70 let. Příčinou bylo rozsáhlé nádorové onemocnění. Jeho odchod vyvolal velkou odezvu mezi herci, dabéry i televizními diváky.
Odkaz Miroslava Moravce
Miroslav Moravec patří k nejvýznamnějším osobnostem českého dabingu vůbec. Nastavil laťku profesionality, kultivovaného projevu a práce s hlasem tak vysoko, že bývá dodnes uváděn jako vzor.
Jeho hlas zůstává součástí české kulturní paměti. Fantomas, Kojak, komisař Moulin nebo Alain Delon v českém znění jsou pro mnoho diváků neoddělitelně spojeni právě s ním.
Přestože se během života potýkal s osobními trápeními, nejistotami i vážnou nemocí, zanechal po sobě mimořádné umělecké dílo. Patřil ke generaci herců, kteří věřili, že profesionalita, kultura projevu a úcta k řemeslu jsou základem herecké práce.
Internetové zdroje
https://cs.wikipedia.org/wiki/Miroslav_Moravec
https://www.csfd.cz/tvurce/1858-miroslav-moravec/
https://www.fdb.cz/osobnost/2789-miroslav-moravec/
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/po-dlouhe-nemoci-zemrel-herec-a-daber-miroslav-moravec-177064
https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/zemrel-herec-miroslav-moravec-hlas-filmovych-hvezd-i-fantomase.A090329_103112_filmvideo_jan
https://www.denik.cz/film-a-televize/umrti_moravec20090329.html
https://www.lidovky.cz/kultura/zemrel-herec-miroslav-moravec.A090329_105943_ln_kultura_ani
Knižní zdroje
Miroslav Moravec, Marie Besserová: Život je parádní jízda. Nakladatelství Brána, 2000, 1. vydání, ISBN 80-7243-090-3.
CAIS, Milan. Josef Kemr: Český Don Quijote. 1. vydání. Praha: Petrklíč, 1996. 329 s. ISBN 80-85243-80-6.
