Článek
Narodila se 4. března 1969 v Karviné jako klasické severomoravské dítě s láskou ke světlu, umění a výraznému pocitu empatie. Už od mládí byla Eva Vejmělková výjimečnou osobností: dívkou, která měla v očích hluboký cit a zároveň nevinnost, která později okouzlila celé divácké generace. Ve světě filmu se objevila jako šestnáctiletá studentka ostravské konzervatoře, kde studovala herectví. Její život se však mihl v okamžiku, který navždy změnil nejen její kariéru, ale i soukromý život, když ji na konkurzu v roce 1985 objevil slovenský režisér Dušan Rapoš.
Jejich první setkání při roli ve filmu „Fontána pro Zuzanu“ se stalo osudovým: nejenže šlo o roli, která Evu vystřelila mezi tehdejší mládež jako symbol krásy a charisma, ale mezi režisérem a herečkou vznikl i hluboký cit. V tomto snímku ztvárnila Evu postavu Zuzany: mladé, křehké dívky, která se snaží najít své místo ve světě dospělých. Film se stal fenoménem tehdejší generace a Eva se rázem ocitla v centru pozornosti veřejnosti.
Z hvězdy 80. let k hereckým ikonám své generace
V následujících letech sledovali diváci, jak z dívky s nevinným úsměvem vyrůstá herečka s neobyčejným talentem pro různé polohy postav. Koncem 80. let se její krásná tvář a dlouhé zlaté vlasy staly symbolem tzv. „éterické krásy“. Eva ovládla obrazovky v rolích, které zasáhly srdce široké veřejnosti. Zde patří nezapomenutelné výkony jako Hanka Vosecká v populárním seriálu „Chlapci a chlapi“, kde byla sympatickou partnerkou Martina Zounara, či romantická Alena z filmu „Jak básníkům chutná život“: roli, která jí přinesla přezdívku „Píšťalka“.
Vedle těchto výrazných filmových postav se objevila i v jiných žánrech: od pohádkových rolí v natočených princeznách, přes hravé dětské filmy jako „Kačenka a strašidla“, až po vážnější dramatické snímky (například se mihla jako mladičká zpěvačka ve vzpomínkách Milana Kňažka ve snímku Dobří holubi se vracejí). Její tvář se stala tak typickou pro konec 80. a začátek 90. let, že řada mužů těchto ročníků dodnes vzpomíná na její nezapomenutelný půvab.
Láska, rodina a vrchol kariéry
Zatímco její herecká drahá stoupala, v jejím osobním životě se rodil hluboký a vášnivý vztah s Dušanem Rapošem. I přes patnáctileté soužití spolu manželé čekali poměrně dlouho, než svůj vztah „stvrdili papírově, v roce 2000 se vzali v Las Vegas, v místě, které pro mnoho lidí znamená místo velkých rozhodnutí, hazardů a romantických příslibů.
V roce 2001 se jim narodila první dcera Tara, následovaná mladší Ritou v roce 2004. Eva tehdy už cítila, že její role herečky musí ustoupit něčemu hlubšímu: roli matky, kterou dlouho odkládala kvůli práci a kariéře. Ve veřejných rozhovorech sama říkala, že chce být „dobrá máma“ víc než starající se herečka, která by mohla být pohlcena světem showbyznysu.
Cesta k psychologii a pomoci druhým
Zatímco mnozí by si mohli myslet, že Eva Vejmělková po skončení filmové kariéry odešla jen „do ústraní“, její další životní kapitola byla stejně, ne-li více inspirující než ta herecká. Už během herectví ji fascinovala lidská duše a chování, a to ji přivedlo ke studiu psychologie na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde nejen absolvovala své studium, ale získala i přísné terapeutické vzdělání a státní rigorózní zkoušku.
Práce s lidmi se závažnými životními problémy, zejména s drogově závislými, se stala její vášní. V 90. letech se dostala s touto problematikou do kontaktu přes film „Suzanne“, kde hrála narkomanku. Tato role byla natolik intenzivní, že se film stal součástí léčebných programů v psychiatrických léčebnách jako memento pro ty, kteří bojovali s drogovou závislostí.
Eva pak nastoupila na dráhu terapeuta, pracovala mimo jiné na oddělení závislostí v Psychiatrické léčebně v Bohnicích, kde strávila i několik let. Tam se věnovala lidem, kteří procházeli těžkými okamžiky života, a používá pochopení a empatii, které možná kdysi čerpala i z herecké praxe: umění naslouchat, vcítit se a navázat hluboký kontakt.
Život mimo reflektory a odkaz
Dnes Eva žije se svou rodinou v Havířově. Ačkoliv odešla z tradičního filmového světa (herectví na hřebík úplně nepověsila a stále se výjimečně na plátně objeví), její přítomnost v umění, ať už formou psaní či psychoterapie – zůstává živá. Věnuje se psaní, dokonce vydala i román, a dál se setkává s lidmi, kterým může pomoci překonat jejich vnitřní boje. Její životní příběh tedy není jen o křehké krásce z filmového plátna, ale o ženě, která našla smysl života ve skutečné pomoci druhým, v rozhovorech u duše a společném hledání světla i v těch nejtemnějších chvílích.
Zdroje:
http://www.databazeknih.cz/zivotopis/eva-vejmelkova-71724
http://www.kdojeto.superia.cz/herectvi/eva_vejmelkova.php
http://www.ahaonline.cz/clanek/malery/102046/eva-vejmelkova-45-z-basniku-dva-roky-v-ustavu-pro-dusevne-chore.html
http://www.zivotopis.osobnosti.cz/eva-vejmelkova.php
https://www.csfd.cz/tvurce/1035-eva-vejmelkova/prehled/
