Článek
Narodil se 28. října 1944 v malé slovenské obci Hontianske Nemce, v krajině, kde se život odehrával pomalu, mezi lidmi, kteří si byli blízko a kde každé gesto mělo svou váhu. Právě tady se v něm začal rodit pozorovatel: kluk, který si všímá způsobu řeči, drobných pohybů, lidské směšnosti i smutku. Tyto detaily si v sobě nesl po celý život a později z nich vystavěl své herectví.
K divadlu se nedostal přes žádnou dramatickou náhodu, spíš přirozeně: jako by to byla cesta, která na něj čekala. Studoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě, kde si osvojil klasické herecké řemeslo. Nebyl to typ, který by chtěl být hvězdou za každou cenu. Spíš si pomalu budoval pevné základy. Po studiích působil v divadlech, až zakotvil ve Slovenském národním divadle, kde získal respekt jako poctivý a perfekcionistický herec.
Film přicházel zpočátku opatrně. Menší role, epizody, vedlejší postavy. Režiséři si ho ale začali všímat – měl v sobě něco, co se nedalo naučit. Přirozenost. Nepůsobil jako herec, který „hraje“, ale jako člověk, který prostě existuje před kamerou.
Zlom přišel až s filmem Vesničko má středisková. Režisér Jiří Menzel v něm rozpoznal ideální typ pro postavu Pávka: muže dobráckého, trochu nevrlého a uzavřeného, ale lidsky čistého. Labuda do role vložil všechno: zkušenost z venkova, pozorování lidí i vlastní citlivost. Film se stal fenoménem a byl nominován na Oscara. Marián Labuda se prakticky přes noc stal známým v celém Československu.
Velké role a herecký projev
Pávek ho sice proslavil, ale rozhodně nevyčerpal. Labuda nebyl hercem pouze jedné polohy.
V pohádce Tři veteráni se pohyboval v hravém, lehce groteskním světě, kde dokázal pracovat s nadsázkou a stylizací. Nebyl to ale prvoplánový humor: vždy v něm zůstával kus skutečného člověka.
Ve filmu Všichni moji blízcí vstoupil do úplně jiného tónu. Příběh o židovské rodině v předvečer druhé světové války mu dal prostor pro civilní, tiché herectví. Tam, kde jiní sahali po velkých gestech, on zůstával v drobném pohledu, v pauze mezi slovy. Tato role ale ukázala, že nemusí hrát jen dobromyslné mužíky, ale že umí také velmi křivé charaktery (zde kolaboranta s nacisty).
Ve snímku Roming se objevil jako unavený otec na cestě, který v sobě nese jak komiku, tak životní prohry. Byl směšný i dojemný zároveň: a právě v téhle kombinaci byl Labuda nejsilnější.
Výraznou stopu zanechal také ve filmu Záhrada, za který získal Českého lva. Zde ukázal až filozofickou polohu: jeho postava nebyla jen člověkem, ale jakýmsi nositelem moudrosti, ironie i životního nadhledu.
Jeho herecký projev byl jedinečný. Nepotřeboval velká gesta. Stačil mu pohled, drobný úšklebek, někdy jen ticho. Dokázal v jediné větě spojit humor a smutek. A především: nikdy nepůsobil jako někdo, kdo „hraje roli“. On tou rolí byl.
Humor, ostrost a nepohodlnost
Na první pohled působil jako dobrosrdečný chlapík. Ve skutečnosti byl Labuda ale mnohem složitější. Jeho humor byl jemný, ironický, často nenápadný. Nevyprávěl vtipy: on je žil.
Zároveň měl ale dost ostrý jazyk. Pokud se mu něco nelíbilo, řekl to bez obalu. Na divadle, při natáčení, mezi kolegy. Uměl být nepříjemný, zvlášť když měl pocit, že někdo práci fláká.
Mladší herci to někdy nesli těžce. Vnímali ho jako přísného, možná až arogantního. Jenže pro něj to byla součást řemesla. Herectví bral vážně. Nešlo mu o popularitu, ale o pravdu ve scéně.
Jeho poznámky dokázaly bodnout: ale málokdy byly zlé. Spíš přesné, což ale mnoho mladších kolegů velmi nelibě neslo.
Vztah s Jánosem Bánem
Jedním z nejzajímavějších vztahů jeho kariéry byl ten s Jánosem Bánem, představitelem Otíka z Vesničky, mé, střediskové.
Na plátně tvořili dvojici, která působila téměř rodinně: jako otec a syn. A něco z toho se přeneslo i do reality. Labuda měl k Bánovi blízko, ale neodpustil si ho břitce dobírat.
Bán byl neherec, jeho projev byl přirozený až naivní. A právě to Labudu fascinovalo i provokovalo. Občas si z něj dělal legraci, že vlastně ani nemusí hrát, že mu stačí být. Bylo v tom škádlení, ale i uznání.
Zároveň se k němu choval poměrně ochranitelsky. Pomáhal mu orientovat se na place, vysvětloval mu situace, držel ho „v tempu“. Nebyl to konflikt, spíš zvláštní směs humoru, rivality a tichého respektu že strany „Otíka“. Dali by se říci, že jejich filmový, značně paternalistický vztah vykazoval podobné znaky i v realitě a při natáčení.
Konec života, zdravotní problémy a odchod
Závěr života Marian Labuda nebyl jednoduchý a nesl se ve znamení postupně se zhoršujícího zdraví. Herec, který celý život působil vitálně a pevně zakořeněný v realitě, začal v posledních letech bojovat především se srdcem a celkovou fyzickou kondicí. Už kolem roku 2016 prodělal vážnější kolaps, po kterém bylo zřejmé, že jeho organismus slábne a že bude muset výrazně omezit pracovní tempo.
Postupně se stahoval z veřejného života. Nabídky na film i divadlo odmítal, ne proto, že by ztratil zájem, ale protože si uvědomoval své limity. Pro člověka, který byl zvyklý být neustále mezi lidmi a „na jevišti života“, to nebyla snadná změna. O to víc si chránil soukromí a čas s rodinou.
Zlom přišel na začátku ledna 2018. Labuda byl hospitalizován kvůli zhoršení zdravotního stavu a 5. ledna 2018 zemřel ve věku 73 let. Oficiálně šlo o selhání organismu související se srdečními problémy. Jeho odchod působil na veřejnost velmi silně – odešel totiž herec, který byl pro mnoho lidí symbolem obyčejné lidskosti, humoru a tiché moudrosti.
Odkaz Mariána Labudy: víc než jen Pávek
Je jednoduché říct, že Labuda byl Pávek. Že ho tahle role definovala. A částečně je to možná pravda: málokterá postava se tak silně zapíše do kolektivní paměti.
Ale Labudův odkaz je širší. Byl hercem, který dokázal obsáhnout celé spektrum lidskosti – od grotesky po tragédii. Hrál krále i obyčejné lidi, směšné i hluboce smutné postavy.
Jeho síla spočívala v pravdivosti. V tom, že nikdy nepůsobil jako hvězda, ale jako obyčejný, upřímný člověk.
A možná právě proto si ho lidé pamatují dodnes. Ne jako „herce z Vesničky“, ale jako někoho, kdo jim byl zvláštním způsobem blízký.
Internetové zdroje:
http://www.lidovky.cz/orientace/kultura/mistr-uprimnych-roli-marian-labuda-umel-byt-jak-kralem-tak-i-sultanem
http://www.bkovarikova.cz/texty/herci/jsem-ukryt-pro-melodii
http://www.csfd.cz/film/223890-roming/
http://www.filmovaakademie.cz/en/detail?creator=Marián+Labuda
Knižní zdroje:
JUST, Vladimír. Slavní herci: současní čeští a slovenští herci. Praha: XYZ, 2011.
ISBN 978-80-7388-581-7
PTÁČKOVÁ, Jitka a kol. Český film: herci a herečky. Praha: Fragment, 2009.
ISBN 978-80-253-0905-6
VÍTKOVÁ, Radana. Hvězdy českého filmu IV. FRAGMENt, 1998. 1.Vydání. ISBN: 80-7200-267-8.
A také shlédnutí několika filmů s Mariánem Labudou.
