Článek
Dětství a cesta k herectví
Terezie Brzková se narodila 9. ledna 1875 v Praze do poměrně skromného prostředí. Vyrůstala v době, kdy bylo divadlo jednou z mála forem masové zábavy, a právě ono ji začalo přitahovat už v mládí. Její cesta k herectví však nebyla přímočará – nešlo o dívku z umělecké rodiny, ale spíše o osobnost, která si své místo na jevišti vybojovala vlastní tvrdohlavostí a silnou vůlí.
Začínala v ochotnických souborech a postupně se propracovala na profesionální scénu. Vynikala výrazným hlasem, výraznou fyziognomií a schopností zahrát jak komediální, tak dramatické role. Její kariéra se rozvíjela především na divadle, film přišel až mnohem později – v době, kdy už byla zralou ženou (v 64 letech).
Filmové začátky a výrazné role
Do světa filmu vstoupila Brzková poměrně pozdě, ale o to výrazněji. Typově byla obsazována do rolí energických venkovských žen, rázných matek nebo pohádkových postav.
Jednou z jejích nejznámějších rolí byla účast v pohádce Byl jednou jeden král, kde se objevila po boku hereckých legend. Její přirozený projev a schopnost dodat postavám autenticitu z ní udělaly ideální představitelku „lidových“ charakterů.
Objevovala se i v dalších pohádkách a filmech, kde často ztělesňovala autoritativní, ale lidské postavy – ženy, které mají pevný řád, ale zároveň určitou vnitřní spravedlnost.
Fenomén filmu Babička
Zlomovým okamžikem její kariéry se stal film Babička podle slavného románu Babička od slovutné Boženy Němcové.
Natáčení probíhalo v době protektorátu, tedy v období napjaté atmosféry a omezení. Režisér hledal představitelku, která by dokázala ztělesnit ideál venkovské moudrosti, klidu a morální síly – a Brzková tuto představu naplnila téměř dokonale.
Na place působila profesionálně, ale zároveň velmi rázně. Nebyla to herečka, která by se podřizovala bez připomínek – měla vlastní názor na scénář i režii a nebála se ho říct. Její „babička“ byla klidná, rozvážná a laskavá, ale za touto maskou stála silná osobnost, která přesně věděla, co chce.
Film měl obrovský ohlas a Brzková se díky němu stala symbolem ideální české babičky: obrazem, který ji provázel až do konce života.
Povaha: drsná realita za laskavou tváří
Právě zde vznikl největší kontrast. Zatímco na plátně působila jako zosobnění něhy, ve skutečnosti byla Brzková popisována jako velmi přímá, někdy až tvrdá žena.
Historky o tom, že „neměla ráda děti“, je potřeba brát s lehkou rezervou. Spíše než o nenávist šlo o určitý odstup. Nebyla typem člověka, který by se rozplýval nad dětskou bezprostředností. Naopak – vyžadovala kázeň a pořádek. Děti podle pamětníků často napomínala, někdy i dost rázně.
Její vystupování mohlo působit drsně, ale vycházelo z její generace a životních zkušeností. Vyrůstala v době, kdy byla výchova mnohem přísnější než dnes, a tento přístup si nesla i do dospělosti.
Politika, komunismus a vztah k Vlastovi Burianovi
Po druhé světové válce se Brzková otevřeně přihlásila ke komunistickému režimu a stala se členkou strany. Věřila v myšlenku sociální spravedlnosti a rovnosti, což bylo u mnoha umělců té doby poměrně časté.
Tato její angažovanost se promítla i do jejích postojů vůči kolegům. Například Vlasta Burian byl po válce obviněn z kolaborace, ačkoliv jeho případ byl později hodnocen mnohem složitěji. Brzková patřila k těm, kteří se k němu stavěli naprosto kriticky: vnímala ho jako symbol starého režimu a hodnot, které odmítala.
Je ale důležité dodat, že vztahy mezi herci byly často ovlivněny dobovou propagandou i osobními postoji, takže nelze její názor chápat jako jednoznačný historický soud.
Rozporuplný odkaz
Dnes je Terezie Brzková vnímána dvojím pohledem. Pro jedny zůstává nezapomenutelnou filmovou Babičkou: symbolem klidu, tradice a venkovské moudrosti. Pro druhé je příkladem umělkyně, jejíž osobní postoje a povaha byly mnohem tvrdší, než by odpovídalo jejím rolím.
Právě tato rozporuplnost z ní dělá zajímavou historickou osobnost. Nebyla to jen „milá stařenka z filmu“, ale žena s pevnými názory, silným charakterem a ochotou jít proti proudu, ale také žena tvrdá, nekompromisní, pro někoho až nepříjemná.
Zdroje:
http://www.csfd.cz/film/3175-zaslouzila-umelkyne-terezie-brzkova/prehled/
http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/18799-terezie-brzkova.html
http://www.lifee.cz/tv-a-filmy/filmova-babicka-terezie-brzkova-zapalena-komunistka-ktera-nenavidela-buriana_202083.html
http://www.dotyk.cz/magazin/terezie-brzkova/
Lukeš, Jan: Český film 1945–1960. Praha: Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2045-7
Černý, František: Divadlo v totalitním systému. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1598-9
Čáslavský, Karel; Merhaut, Václav: Hvězdy českého filmu II. Praha: Fragment, 1996 (2. vydání). ISBN 80-7200-099-3.
