Článek
Ten má ovšem háček. Řidič byl v době, ve které se odehrává následující příběh, za přestupek zodpovědný jen tehdy, pokud se prokázalo, že vozidlo opravdu řídil on. Jinak: pokud policie neodhalila konkrétního řidiče, byl za přestupek odpovědný majitel vozu. Postupem času se zákon mírně upravil.
Souvisí s tím však i morální hledisko věci, tedy to, že pachatel přestupku by se měl k přečinu přiznat, pokud má alespoň za mák charakteru. O to spíš, pokud mu majitel vůz propůjčil k užívání.
Před mnoha lety jsem spolupracoval s autoservisem, který vlastnila rodina mého známého. Automechanici byli mladí kluci, bezstarostní sebevědomí frajírci, synové majitele.
Tehdy mi bylo asi 25 let. Vlastnil jsem své první auto značky Honda, rok výroby 1997. Můj známý mi tehdy spolupráci s autoservisem doporučil se slovy: „Kámo, oni jsou výborní. Dělají práci na jedničku a ještě levně.“ Roli v jejich vychvalování jistě sehrál i fakt, že jeho snoubenka byla sestra těchto „fachmanů“.
Spolupráce s autoservisem šla z počátku velmi dobře. Bratři mechanici hráli na kamarádský přístup, možná až příliš familierní. Při návštěvě tohoto vesnického servisu jsem si chvílemi připadal jako v sérii „Rychle a zběsile“. Hemžilo se to samými potetovanými výrostky s vytuněnými vozy a přihlouplými divami, které sotva obdržely občanský průkaz. Vůz mi však vždy alespoň provizorně spravili.
Jednou se však dohodnuté předání vozu výrazně zpozdilo. Bratři mechanikové měli zpoždění už více než týden, a na základě opakovaného volání mi vždy akorát slíbili, „že už na tom dělají, a že za pár dnů, ať vydržím“. Dál už sem nemohl čekat, jelikož jsem dalšího dne vůz potřeboval na dohodnutou delší cestu. Opravu jsem měl navíc již zaplacenou. Mechanik mi slíbil, že vůz do večera opraví, pozdě večer mi jej doveze a ráno ho budu mít na parkovišti před domem. Ještě stále jsem mu důvěřoval.
Co se však nestalo. Brzy ráno jsem nervózně roztáhl závěsy panelákového bytu a očima zběžně zkontroloval situaci. Byl leden, toho času sníh. Automobil opravdu před domem stál, ovšem velmi nešikovně ve sněhu vedle parkoviště. V duchu jsem si říkal, že jej šlo zaparkovat určitě mnohem lépe, než takhle. Věděl jsem, že jestli bude za stěračem lístek s pokutou, budu se muset chtě nechtě s mechanikem dohodnout na jejím zaplacení.
I přesto, že byla noc, policie nelenila a ohodnotila kvalitu parkování vzkazem, aby se majitel vozu do deseti dnů dostavil na stanici podat vysvětlení. To jsem učinil hned následujícího dne. Ještě předtím jsem mechanikovi volal a vysvětlil mu celou situaci. Nejspíš jsme si dostatečně neujasnili podmínky, a tak mě jen „ukonejšil“ se slovy: „To určitě nějak ukecáš.“ Asi předpokládal, že to na sebe takzvaně vezmu.
Policejní úředník u přepážky mi předložil fotografie nepřípustného parkování. Obratem jsem mu vysvětlil, že jsem si toho vědom, ale že takto jsem neparkoval já, ale řidič. Na to mi bylo sděleno, že on musí přijmout odpovědnost a pokud dá od přestupku ruce pryč, budu muset pokutu v řádu několika stokorun zaplatit sám.
Milému automechanikovi jsem volal ihned po zavření dveří služebny. Rozhovor probíhal asi takto: Já: „No, Michale, tak to nedopadlo, tak jak to teda vyřešíme? Zaplatíš, prosím tě, tu pokutu? Dělá to 500.“ Mechanik najednou otočil k poměrně agresivnějšímu tónu a štěkl: „To je tvůj problém, můžeš být rád, že jsem ti auto dovezl do rána! “ Já: „Tak ti teda pěkně děkuju, moc dobře víš, že to auto jsi parkoval ty. Kde je nějaké férové jednání? “ Mechanik: „Mně je to vlastně fuk. Tvoje auto, tvůj boj.“ Následně položil.
Po tomto nepříjemném telefonátu se ve mně vařila krev. Mechanikovi jsem poté napsal nevybíravou SMS s jasným sdělením, že u něj končím, a že okrádat se nenechám.
I přesto, že zákon mluví ve věci odpovědnosti za přestupky docela šalamounsky, jsem přesvědčen i o tom, že by se měl brát ohled nejen na vyhlášky, ale i na obyčejnou lidskou slušnost.
Ukončením veškeré spolupráce s tímto pochybným servisem jsem však udělal dobré rozhodnutí. Nebudu podporovat „lemply“ a alibisty.
Našel jsem si solidní servis s přijatelnými cenami a přátelským přístupem.
Jaký máte názor Vy na odpovědnost za přestupky dle Zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích? Kdo by měl být prvotně zodpovědný? Majitel, nebo řidič vozidla?
Zdroj informací ohledně zákona o přestupcích (zájemcům doporučuji prostudovat):
https://www.garaz.cz/clanek/objektivni-odpovednost-provozovatele-a-jeji-vyuziti-v-praxi-21002314
https://www.usoud.cz/aktualne/objektivni-odpovednost-provozovatele-vozidla-za-poruseni-povinnosti-ridice-podle-zakona-o-silnicnim-provozu-neni-protiustavni
