Článek
Podobně, jako se to stalo Soně.
Narazily na sebe náhodou. Jedna založila květinářství, druhá šéfovala cukrárně naproti.
Paní Soňa hledala po rozvodu nový směr, a tak „díky“ velkorysému manželovi získala v rozvodovém řízení byt, peníze, a taky levné prostory k využití pro případné podnikání. Soňa si tak mohla splnit sen a konečně založit vysněné květinářství, jelikož květiny milovala už od dětství. Bývalý manžel si totiž nepřál, aby pracovala, jelikož on vydělával a ona se přece bude starat a starala o domácnost.
Pár dnů po otevření obchodu s květinami se objevila Petra, sousedka z cukrárny. Příjemně vyhlížející a usměvavá dáma ve středních letech se představila s talířem lahodných zákusků v ruce. Padly si do noty. Soňa měla s Petrou leccos společného. Obě po rozvodu, s jedním, již odrostlým dítětem. Ne však v rámci finanční situace. Petřin exmanžel měl narozdíl od Soniného dluhy a exekuce, výživné na Petřiného syna posílal nepravidelně. A zatímco paní Soňa žila ve vlastním bytě, Petra splácela drahou hypotéku.
Květinářství Soni prosperovalo a zvládla tak zaměstnat ještě další dvě pracovnice. To Petra měla na prodavačky smůlu, střídaly se co dva měsíce. Často si stěžovala, že je ráda, pokud vůbec zaplatí nájem za cukrárnu. Soňa jí radila: „Peti, mohla bys zkusit rozdávat kávu s sebou do kelímku, to je dnes docela výnosné. Kup si kávovar a najdi si dobrého dodavatele kávy… “ Petra byla skeptická: „To se ti řekne, já spíš přemýšlím, jestli to nezavřu, nemám ani na investice“.
Od té chvíle se nejspíš v Petřiné hlavě zrodil dokonalý bussines plán. Druhý den, po diskuzi o dalším směřování cukrárny, volala Petra Soni: „Budeš mít v poledne chvilku volno? Zvu tě na oběd.. “ Na něm Soni představila svou vizi. „Přemýšlela jsem a napadla mě jedna možnost. Narozdíl ode mě jsi výborná obchodnice. Máš obchodní talent a ducha. Co kdybys vstoupila do cukrárny jako spolumajitelka? Soňa nechápavě civěla se slovy: „Spolumajitelka? Já rozumím kytkám a ne dortům. “ Petra se nenechala odbýt: „To je právě ono. Já rozumím dortům, ale uniká mi vše kolem. Ty si mi vždy dobře poradila. Vzpomínáš třeba na ty light dortíky, nebo na zeleninové snídaňové sendviče. Vždyť to přece zafungovalo.“
Soňa o kamarádčiném návrhu přemýšlela. Přece jen jí znala už deset let. Nechala si na další rozmyšlenou pár dní, a pak si obě plácly. Spočítaly si, že vstupní investice bude cca 300 000 Kč. Ty dle dohody vloží Soňa, Petra se o vše následné postará, povede dál cukrárnu. Slíbila, že po splacení tří set tisíc Soni, bude vše nadále napůl. Petra ještě podpořila plán tvrzením, že spolu obě kamarádky zajdou k právníkovi: „Znám jednoho dobrého, sídlí jen pár minut od nás“, prohlašovala a dodala: „Má ale teď dovolenou, bude zpět zase za dva týdny“.
Jenže na právníka dámy nakonec nečekaly. Bylo třeba začít s přestavbou interiéru cukrárny, s nákupem propriet s novým logem, nebo kávovarů. Soňa poslala peníze na Petřin účet ještě před podpisem smlouvy. Prostě věřila své nejlepší kamarádce.
Po zaslání obnosu uběhl asi týden, když před květinářstvím stála Petřina prodavačka s naléhavým voláním: „Paní Soňo, nevíte, co se děje? Šéfová mi už několik hodin nebere telefon.“ Soni ho nebrala taky, a tak zkusila jejího syna Václava. Ten jí sdělil: „Máma přece včera večer odjela. Cukrárnu prodala s tím, že bude pracovat v Anglii. Copak Vám to neřekla?“ A ještě dodal: „Je dobrá, když se skoro v padesáti rozhodla vydat do světa.. “
Soňa záhy pochopila, že to, co jí řekl Petřin syn, nebyl omyl. Už odpoledne se naproti v cukrárně objevili noví majitelé. Prý ji od Petry odkoupili a chtějí pokračovat v jejím vylepšování.
Petra měla vše dokonale promyšlené. Soňa přišla nejen o peníze, ale i o nejlepší kamarádku, která ji nelítostně zradila. Soňa chtěla Petru alespoň konfrontovat, a tak si na ni sehnala nové číslo a e-mailovou adresu. Teprve po roce přišla Soni od Petry smska: „Nešlo o žádnou půjčku. Máš na to snad doklad? “ Od té doby se Petra už neozvala.
Jediné, co z tohoto neslavného příběhu Soňa získala, je ponaučení, že jakoukoliv půjčku, ať to bude komukoliv, je třeba pečlivě zvážit a hlavně se opřít o regulérní smlouvu.
Za svou naivitu zaplatila Soňa nemalou daň.
Máte podobnou zkušenost? Půjčili jste svému blízkému peníze, které zničily Váš vztah? Nebo Vám váš blízký splácí Vaši důvěru?
Podělte se o ni v komentářích.
Příběh byl napsán dle příběhu z webové stránky: https://casjenprome.cz/
