Hlavní obsah
Příběhy

Vnukovi denně pomáhala s úkoly. Dcera Evě po třídních schůzkách vyčetla, že ho učí špatné návyky

Foto: Ilustrační foto vytvořeno AI, Meta AI

Obrázek je ilustrační

Eva se každý všední den starala, aby její vnuk zvládal školu beze stresu. Pomáhala mu s úkoly, procvičovala s ním čtení a trpělivě vysvětlovala, čemu nerozuměl. Po třídních schůzkách se ale od své dozvěděla, že právě její pomoc začíná být problémem.

Článek

Eva měla s dcerou Petrou vždycky blízký vztah. Ani po jejím odstěhování se od sebe příliš nevzdálily. Petra bydlela s manželem Tomášem a osmiletým synem Matějem jen několik ulic od ní, takže se vídaly několikrát týdně. Eva pracovala už jen na zkrácený úvazek a ráda pomáhala s tím, co mladá rodina potřebovala. Nejčastěji to bylo vyzvedávání Matěje ze školy a odpolední hlídání, protože Petra pracovala v ordinaci a Tomáš se domů vracel většinou až kolem šesté.

Postupně se z toho stal pravidelný režim. Matěj přišel po škole k babičce, odložil aktovku v předsíni, umyl si ruce a šel do kuchyně. Tam už na něj často čekala svačina. Nejdříve si povídali o tom, co se ve škole dělo, potom přišly na řadu úkoly. Eva mu pomáhala s matematikou, procvičovala s ním vyjmenovaná slova a poslouchala ho při čtení. Nikdy mu nechtěla všechno vyřešit sama. Věděla, že se musí učit samostatnosti, ale také viděla, že některé věci mu jednoduše nejdou tak rychle jako ostatním dětem.

Matěj byl živý kluk, který měl problém vydržet delší dobu u jedné činnosti. Po několika příkladech se začal vrtět na židli, odbíhal pro pití nebo si vzpomněl, že potřebuje něco nutně ukázat. Eva ho obvykle nechala na chvíli odpočinout a potom ho přivedla zpátky k sešitu. Někdy mu úkol rozdělila na menší části, jindy mu látku vysvětlila na příkladech z běžného života. Matěj tak například pochopil zlomky díky tomu, že si společně rozdělili koláč na několik dílů.

Petra byla zpočátku za takovou pomoc vděčná. Sama se po návratu z práce musela věnovat domácnosti a často jí nezbývalo mnoho energie na další několikahodinové sezení nad učebnicemi. Když jí Eva oznámila, že Matěj už má úkoly hotové, většinou jen poděkovala a pochválila syna, že byl šikovný. Občas se dokonce pochlubila kamarádkám, jakou má její syn babičku.

Postupem času se ale začaly objevovat drobné neshody. Petra si všimla, že Matěj doma někdy odmítá začít s úkoly bez babičky. Tvrdil, že některým zadáním nerozumí, a čekal, až mu je Eva vysvětlí. Petra to považovala za známku přílišné závislosti. Eva naopak měla pocit, že jde o přirozený důsledek toho, že se vnuk učí s někým, komu důvěřuje. Ani jedna z nich tomu zatím nepřikládala větší význam.

První výraznější problém nastal kvůli čtení. Matěj měl přečíst krátký text a odpovědět na několik otázek. Eva si s ním sedla ke stolu, ale chlapec se po několika minutách začal rozčilovat. Některá slova četl pomalu, vracel se k nim a ztrácel přehled o tom, co už přečetl. Babička mu proto navrhla, aby si text rozdělili na odstavce a po každém si řekli, o čem byl.

Druhý den Petra zjistila, že Matěj ve škole odevzdal pracovní list, na kterém byly odpovědi napsané jinak než jeho obvyklým způsobem. U jedné otázky navíc použil formulaci, kterou podle ní nemohl sám vymyslet. Začala se vyptávat, kdo mu s úkolem pomáhal. Matěj bez váhání odpověděl, že babička. Eva mu prý jednu odpověď pomohla sestavit, protože nevěděl, jak ji napsat.

Petra to tehdy přešla jen krátkou poznámkou, že by měl syn pracovat víc samostatně. Eva jí slíbila, že si na to dá pozor. Od té chvíle se snažila do úkolů zasahovat méně a nechávala Matěje, aby odpovědi formuloval vlastními slovy. Přesto se nezdálo, že by to situaci úplně vyřešilo.

Zlom přišel po listopadových třídních schůzkách. Petra se domů vrátila viditelně podrážděná. Eva zrovna připravovala večeři a Matěj seděl u stolu s rozečtenou knížkou. Dcera si odložila kabát, chvíli mlčela a potom se obrátila přímo na matku. Učitelka prý mluvila o tom, že Matěj ve škole často čeká na nápovědu, při samostatné práci se snadno vzdává a není zvyklý hledat řešení bez pomoci dospělého.

Eva se zeptala, jestli učitelka opravdu řekla, že je to kvůli ní. Petra jí odpověděla, že to tak sice neřekla přímo, ale podle ní je příčina naprosto zřejmá. Vadí jí, že babička vnukovi všechno příliš usnadňuje, dovoluje mu dělat přestávky, kdy se mu zachce, a při každém problému mu okamžitě nabízí pomoc. Podle Petry si tak Matěj zvyká, že se o něj někdo postará, místo aby se naučil překonávat překážky sám.

„Mami, ty ho neučíš samostatnosti. Ty ho učíš, že stačí chvíli počkat a někdo mu všechno vysvětlí. Ve škole mu to nikdo dělat nebude,“ řekla Petra.

Eva zůstala stát u kuchyňské linky. Nejdříve se pokusila vysvětlit, že Matěje nikdy nenechávala opisovat ani za něj nepsala celé úkoly. Připomněla, že ho každý den motivuje, aby práci dokončil, a že bez její pomoci by se někdy trápil nad jedním příkladem celé odpoledne. Petra ji ale přerušila. Prý nejde o to, co si Eva myslí, že dělá, ale o to, jaké návyky si její vnuk skutečně odnáší.

Nejvíc Evu zasáhlo, že dcera pokračovala i před Matějem. Řekla, že babička se sice snaží být hodná, ale její přístup synovi škodí. Chlapec seděl u stolu, díval se do knihy a postupně přestal otáčet stránky. Eva si všimla, že poslouchá každé slovo, přestože se tvářil, že čte.

Ten večer už o ničem dalším nemluvily. Petra odvedla syna domů a Eva zůstala sama v kuchyni. Na stole ležela jeho učebnice matematiky, vedle ní rozepsaný sešit a pastelky, které používal při vybarvování pracovních listů. Eva je uklidila do zásuvky a poprvé po dlouhé době měla pocit, že se do jejich rodinného života neměla tolik zapojovat.

Následující den Matěj nepřišel. Petra jí napsala, že si úkoly budou dělat doma a že potřebují nějaký čas na změnu režimu. Eva odpověděla jen krátce. Nechtěla dceři odporovat ani se znovu hádat. Přesto ji překvapilo, jak prázdné bylo odpoledne, které ještě před několika dny patřilo jejímu vnukovi.

Po třech dnech jí Matěj zavolal. Ptával se, jestli může přijít, protože mu maminka řekla, že už babička nebude dělat úkoly s ním. Eva mu vysvětlila, že to tak úplně není, ale že si to musí domluvit s maminkou. Chlapec se chvíli odmlčel a potom se zeptal, jestli se na něj babička zlobí. Eva ho ujistila, že vůbec ne, a raději změnila téma.

Další týden se Petra zastavila sama. Přinesla matce nákup, který jí slíbila už před několika dny, a během rozhovoru se zmínila, že domácí příprava se synem je mnohem náročnější, než čekala. Matěj se u úkolů vzteká, nechce začínat a každou chvíli tvrdí, že něčemu nerozumí. Tomáš se mu snaží pomáhat večer, ale po celém dni už na to nemá příliš trpělivosti. Petra navíc zjistila, že některé věci, které považovala za samozřejmé, Matěj ve skutečnosti neumí udělat bez dospělého.

Eva ji poslouchala a nepřipomínala jí, že přesně takové situace spolu dříve zvládaly. Nechtěla dceři dokazovat, že měla pravdu. Jen se zeptala, jestli jí učitelka poradila nějaký konkrétní postup. Petra přiznala, že dostala doporučení nechat Matěje pracovat samostatně, ale také mu dávat jasné a přiměřené úkoly. Učitelka prý zdůraznila, že chlapec není líný ani neschopný, jen si musí postupně osvojit vlastní pracovní návyky.

Eva se zeptala, zda by nebylo dobré, aby si s učitelkou promluvily společně. Petra nejprve váhala, nakonec ale souhlasila. Obě pak zašly do školy na krátkou konzultaci. Učitelka jim vysvětlila, že Matěj má některé mezery v učivu, ale zároveň je vidět, že doma pracuje a že se mu někdo věnuje. Problémem podle ní není samotná pomoc babičky, ale způsob, jakým je poskytována. Dítě potřebuje dostat prostor, aby se nejprve pokusilo úkol vyřešit samo, i kdyby mu to mělo trvat déle. Dospělý může poradit, ale neměl by být prvním člověkem, který zasáhne pokaždé, když se objeví obtíž.

Eva si z rozhovoru odnesla víc než z dceřiných výčitek. Pochopila, že některé její postupy mohly být skutečně příliš ochranitelské. Zároveň ji ale mrzelo, že Petra nedokázala přijít a normálně si o tom promluvit, místo aby ji před vnukem označila za někoho, kdo mu škodí.

Nakonec se dohodly, že Matěj bude dvakrát týdně chodit k babičce jako dřív, ale úkoly si nejprve zkusí vypracovat sám. Eva mu bude pomáhat až ve chvíli, kdy se skutečně zasekne. Ostatní dny zůstane příprava na Petře a Tomášovi. Nebylo to úplně jednoduché, protože Matěj si na nový režim zvykal pomalu. Občas se zlobil, že babička už mu nechce napovídat, a někdy raději odložil tužku, než aby se pustil do dalšího příkladu.

Jednoho odpoledne se ale stalo něco, co Evu potěšilo. Matěj seděl u stolu a řešil slovní úlohu. Několikrát si ji přečetl, potom začal počítat na okraji sešitu. Eva seděla naproti němu a schválně mlčela, přestože viděla, že se mu výsledek nedaří. Po chvíli se chlapec zarazil, přeškrtl jeden řádek a napsal nový výpočet. Nakonec se na ni podíval a oznámil, že na to přišel.

Eva ho pochválila a Matěj se spokojeně vrátil k sešitu. Nebyla to žádná velká událost, ale právě takové chvíle jí připomínaly, proč s ním tolik času trávila.

S Petrou se jejich vztah postupně uklidnil, i když už nebyl úplně stejný jako dřív. Dcera si začala více hlídat, co syn zvládá sám, a Eva se naučila nezasahovat do každé drobnosti. Přesto jí občas zůstala v hlavě věta, kterou Petra pronesla po třídních schůzkách. Že svého vnuka učí špatné návyky.

Jednou večer jí Matěj při odchodu podal sešit a ukázal jí jedničku za samostatně vypracovaný domácí úkol. Eva měla radost, ale ještě víc ji potěšilo, že jí chlapec řekl, že by to bez jejich společného procvičování asi nezvládl. Nevěděla, jestli to byla pravda. Věděla jen, že nechce být babičkou, která se bojí vnukovi pomoci, aby ji někdo znovu neobvinil, že dělá něco špatně.

Petře už o tom neřekla. Jen si při pohledu na Matějův sešit uvědomila, že hranice mezi pomocí a přílišnou péčí není vždycky tak jasná, jak si dospělí představují. A že nejvíc ji nemrzelo samotné omezení společných odpolední, ale skutečnost, že dcera na chvíli zapomněla, že všechno, co pro Matěje dělala, vycházelo z obyčejné snahy, aby se mu dařilo.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz