Článek
Letošní české volby až tolik o Česku nebyly. Když jsem viděl záběry z kampaní, slýchával projevy a spolu s nimi i hádky a nedorozumění mezi lidmi – a zase smutně kýval hlavou, že se nám tohle děje jenom proto, že si to zasloužíme – příliš jsem toho o Česku neslyšel.
Volby jako by byly o všech jiných než o obyvatelích naší malé zemičky v srdci Evropy, které sice svým srdcem pořád bije, ačkoli my nevíme, jestli bije na poplach, nebo se jenom tak potlouká sem a tam a čeká, co bude a jak špatné nám kdo co nadělí.
Jako by Česko už Českem nemělo být – nebo na Českém tolik nezáleželo. Jako by svět byl důležitější a my se museli vzdát toho, co je naše, co je pro nás důležité a museli si k tomu všemu vybrat ty, kteří to nemyslí až tolik dobře s námi, nýbrž s někým jiným.
Nechci abyste si mysleli, že ukazuji pouze jedním směrem od nás. Pro kandidáty je důležité mnohé a každé z toho mnohého je na jiné světové straně. Namísto ukazování pod sebe, ke své rodné zemi, mnozí ukazují do dáli, jako by právě tam měla být naše spása a vysněná zem. Ukazují mnohými směry a tak rychle, jako by si hráli na vrtulník.
Už neposlouchám, co říkají. Už ani neposlouchám projevy jiných lidí, z nichž ne všichni jsou politici, ale na rozdíl od politiků jsou osobami oblíbenými, takže si mnozí politici mysleli, že na ně voliči dají víc než na ně. Já si však nepotřebuji před volbou klást mnoho otázek. Mně stačí jediná.
Co znamená být voličem?
Znamená to snad jenom, že je mi nad osmnáct a jsem tedy dle zákonů natolik vzdělaný, že vím, co je pro mě a moji zemi dobré. Nebo to znamená, že jdu a hodím do hlasovací urny obálku a pak čekám, co budu za několik měsíců a let říkat, abych vypadal jako někdo správný a spravedlivý. Nebo to znamená, že voličem nemusím ani být, protože si myslím, že mám na to právo.
Volič je dle mého někdo, kdo svým hlasováním vhodí do urny nejen svůj hlas, ale i odpovědnost za něj. Být voličem by měla být zpráva do světa ostatním, že volím na základě rozhodnutí o zodpovědnosti. O zodpovědnosti, že nyní volím na základě svého rozhodnutí toho nejlepšího pro moji zemi. Záměrně nepíšu – nejlepšího pro mě, neboť každý z nás je zároveň i naše zem.
Volič nemá být někým, kdo volí pro selfie na sociálních sítích s urnou pozadí. Ani nemá být voličem, který si volbou kupuje právo kritizovat a měnit své názory dle potřeby vyvíjené situace. Má být voličem, protože ve svůj hlas věří. Možná víc než v hlas těch, které volí.
Volič by měl vědět, koho volí. Pamatovat si, že stranu dělají lidé, stejně jako lidi strana. Volič by měl vědět, co se ve volené straně a v lidech dělo. Jak a čím hospodařili. Jak moc uhýbali ze svých vizí, pokud vůbec nějaké měli. Volič by měl s jistotou vědět, že jeho volba není ovlivněna pouhým zapomenutím minulosti, nebo nechutenstvím se do ní opět podívat.
Obávám se však, že mnohý volič dneška si svou opravdovou hodnotu neuvědomuje. Volič dneška chce být pouze spokojený. Sází na svou voličkou hodnotu jako se sází na cokoli jiného. Sází a očekává výhru, přičemž však jinou částí své mysli se už smiřuje s prohrou a říká si, že svět se proto nezboří. To není jenom povaha Čechů, ale mnoha lidí, kteří žijí, jak my říkáme v civilizovaném světě.
Volit?
Samozřejmě že ano. Je to naše povinnost. Povinnost ne k druhým, ale k sobě. Nemusí vás od toho odradit řeči, že musíte volit jenom stranu, která má šanci se dostat za potřebnou hranici pro vstup. Ani nemusíte poslouchat, že váš hlas propadne, když nebudete volit vítězné strany. Ani nevěřte komentářům o rozdělování neplatných či propadnutých hlasů. Toto vše se nijak neděje a jedná se o mystifikaci, jíž lze vyloučit jak matematicky, tak logikou.
Naučte se volit. To je důležité. Naučte se znát svou volební sílu. Já osobně budu volit stranu, která se do Parlamentu nedostane. Vím to, a přesto ji volím. Volím tuto stranu, protože jí při pohledu na jiné strany věřím. Také věřím něčemu dalšímu. Můj hlas může stranu motivovat k daleko většímu úsilí k dalším volbám. Volby jsou hodně o trpělivosti. Všechno spojené s budoucností je o trpělivosti.
Za sebe řeknu, že máme právo si vybírat, ale že právo se na volby úplně vykašlat je sporné. Máte právo se třeba nedívat na televizi, máte právo neslavit Vánoce, máte právo nefandit v hokeji – ale právo nejít volit je dle mého až moc velká ukázka nezájmu o vlastní život a tím i nezájmu, co se má dít dál. Nezájem, který nemá daleko k sobectví a dalšímu, většímu uzavírání se do sebe.
Buďte voliči. Zapomeňte na stokrát omílaná rádoby moudra, že kdyby volby k něčemu byly, tak je zakážou – zkuste zapomenout na možnosti, že politici jsou stejně mezi sebou dohodnutí. Zapomeňte na tohle všechno a ukažte sami sobě, že máme ještě šanci. Šanci do budoucna.
Tyto volby ještě dopadnou, jak si mnozí představujete. Je to ale naše vina a vliv této chyby poznáme dle mého do dvou let. Pak přijde doba, kdy si mnozí uvědomí, že někdo o tom kdysi psal. To také bude doba, kdy začneme znovu.
Přeji vám pěkný nadcházející víkend a běžte volit. Za sebe.
