Článek
V počáteční fázi své životní cesty vzhlíží bez výjimky každé dítě ke svým rodičům. Proto jejich citová reakce na dětskou touhu po uznání hraje klíčovou roli v tom, jak bude dítě samo sebe vnímat. A vnímat příznivě svoji vlastní osobnost je základem sebedůvěry. Základem víry ve svoji hodnotu. Základem víry, že nás příznivě vnímají rovněž lidé okolo nás. Tedy v pozdějším věku i partner ve vztahu.
Nedostatek uznání a citový chlad ze strany rodičů zakoření v dítěti pocit odmítnutí. Jestliže rodiče nedávají dostatečně silně najevo, že dítě přijímají se vším všudy, pak si toto připadá nehodno jejich přijetí. A co hůř, přejímá od svých dárců života vzorce chování, kdy vyjadřování citů nepovažuje za běžnou normu. Zákonitě má pak větší sklon přenášet tyto nezdravé vzorce do svého budoucího partnerství a posléze i na své vlastní děti.
Otevřeně vyjadřovat své pocity a emoce by v rodině být běžným pravidlem.
Další faktorem vážně narušujícím vývoj takového dítěte je, že se vědomě odřízne od svých vlastních emocí. Protože nabylo přesvědčení, že jej rodiče neakceptují a nemají jej dostatečně rádi, cítí těžké zklamání a emoční bolest. A jak toto trápení na duši utišit? Oproštěním se od svého vnitřního světa. Odříznutím svých pocitů, jakoby se jednalo o flákoty nevhodného tlustého masa. Tímto si dítě ještě více vžívá citový chlad, jímž se prezentují rodiče a který od nich přebírá.
JAKOU PODOBU MŮŽE MÍT CHOVÁNÍ RODIČŮ, JEŽ DÍTĚ CHÁPE JAKO CITOVOU CHLADNOST:
- Chybějící pochvala. Jakmile dítě dokončí nějaký úkol ne zcela ke spokojenosti rodiče, ten mu vyčiní, místo aby začal své hodnocení projevem uznání za splnění povinnosti.
- Křičení na dítě. Při opakovaném řvaní je toto zaručený způsob, jak potomka přimět k tomu, aby přestalo rodiče respektovat coby autoritu. Při prvních takových projevech bude dítě vyděšené a vystresované, postupem času si ale vypěstuje vůči křiku imunitu a odřízne svoji pozornost stejnou rychlostí, jakoby vypnulo světlo lampy. Jedním uchem dovnitř, druhým ven.
- Ponižování všeho druhu. Kupříkladu z důvodu chybějícího nadání nebo dokonce kvůli vzhledu: „To mi řekni, po kom jsi takové kopyto? Já i máma umíme tak krásně běhat a ty klopýtáš jako chromá kobyla.“, „Ty jsi ale čuně, to si nemůžeš tu pusu od čokolády pořádně umýt?“
- Předkládání dítěti jiných vrstevníků za vzory. Ať již jsou to sourozenci, spolužáci nebo kamarádi, vždy to v něm vzbudí pocit, že jsou jeho rodiči více milováni než ono samo.
Takto poznamenaní lidé mají zpravidla tendenci preferovat racionální myšlení a potlačovat svoji intuici. Emoce považují za cosi nežádoucího. Obracejí se vždy na svůj rozum, neboť mají pocit, že ten je nemůže nikdy zklamat. Ovšem toto je velice škodlivý přístup vedoucí k mnoha zdravotním problémům.
Pro nápravu škod, jež rodiče svojí chladnou výchovou způsobili, je zapotřebí přijmout své emoce nejen jako nezbytnou stránku své osobnosti, nýbrž zároveň také jako tu nejkrásnější. Emoce dávají našemu životu smysl, bez nich se jedná jen o život v syndromu vyhoření.
Toto téma je součástí mé nové knihy Emoce jako nejmocnější lék.
O technikách, které vám pomohou zvládnout depresi, se můžete dočíst v tomto článku.
Zdroje a doporučená literatura: Jana Nováčková, Respektovat a být respektován
